I Love You Poor 2 [cz] •JEON JUNGKOOK• ✅

12. Svatba

,,Tak se uvidíme u oltáře," daroval mi poslední polibek. No, poslední hodně hodně dlouhý polibek. Sice hned vedle nás stáli kluci, ale to asi vůbec nebyl problém.

,,Ale no tak vy dva!" zabručel Namjoon a tahal ode mně Jungkooka pryč. Teda, spíš se o to snažil dokud se sám neodtáhnul.

,,Nechte si něco na svatební noc," zasmál se Taehyung a pak se zákeřně ušklíbnul. ,,A kdyby ses moc opil, rád to za tebe převez-" ani nedořekl, protože mu Namjoon vrazil pohlavek po hlavě.

,,Fajn, haha, jsi kterén Tae, můžeme už prosím jít?" pronesl ironicky a pěkně nervózně. Jde za druhého svědka a bere to dost vážně. Zamávala jsem jim na rozloučenou a zavřela dveře. Šla jsem k nám do ložnice, kde už na mně čekala Jungkookova maminka spolu s kadeřnicí. Je hrozně milá a hodná, a mně si kupodivu oblíbila hned na první schůzce, když jsem se vrátila z léčebny. Dřív jsem ji ani poznat nemohla. Nevím, asi by nebyla nadšená z psychicky narušené snoubenky svého syna. Ona neví, co se stalo a s Jungkookem jsme se dohodli na tom, že to tak i zůstane.

,,Tak pojď drahá, uděláme z tebe nevěstu," usmála se. Usedla jsem na židli před velké zrcadlo. Stála za mnou a rukami jemně prohrabovala mé vlasy. Podívala jsem se na ní a viděla pár slz tekoucí po jejich tvářích.
,,Omlouvám se, ale jsem tak šťastná," vzdychla a otřela si slzy.

,,Věřte, že já taky," přikývla jsem. Sklonila se a darovala mi polibek do vlasů.

,,Už jsem ti několikrát říkala, že mi máš tykat Olivie. Jsi pro mně už, jako dcera."
Ona je zas jako matka, kterou jsem nikdy neměla.

Jungkook's pov:

Přijížděl jsem před obchod, kde jsem si měl vyzvednout oblek. Byl jsem už sám, jelikož kluci jeli hned do kostela, jenom Jimin zůstal u nás doma. Vede Olivii k oltáři, takže si nacvičuje plynulou a cool chůzi, jak říká. Nevím sice proč, když bude každej unešený z Liv, ale ... No, bude mu dopřán alespoň ten ctnostný pocit.

Oblékl jsem se a stál před velkým zrcadlem. Začínal jsem cítit lehkou nervozitu, ale bylo mi zároveň tak úžasně. Nemohl jsem se dočkat toho okamžiku, až budeme s Liv manželé, konečně. Nikdy jsem si tohle neuměl představit a teď když nad tím přemýšlí, nikdy jsem si neuměl představit, že nudu takhle někoho hrozně moc milovat. Ano, s Jihwon jsem byl sice dost dlouho, ale upřímně, na svatbu s ní jsem nikdy nepomyslel. Kdežto s Olivií to byla první věc na kterou jsem pomyslel hned, jakmile jsem ji dostal ze spárů toho odborného chlapa.

Chystal jsem se k odchodu, když v tom mi ve věcech, položených na židli, zazvonil mobil. Rychle jsem ho vyhrabal a podíval se na jméno volajícího, jenomže to bylo nějaké cizí číslo. Mávl jsem nad tím rukou, pobral jsem věci a šel zpátky do auta. Tam mi pro změnu přišla sms zpráva od onoho neznámého čísla.

neznámé číslo: ,,Vím, že máš dneska velký den a pravděpodobně už nemáš dost času, ale ráda bych si s tebou ještě naposledy promluvila a popřála ti hodně štěstí. Tak pokud bys byl tak laskavý, dojeď na adresu "xxx","
Jihwon.

Jakmile jsem zprávu přečetl, podíval jsem se na hodinky. Mám ještě dvě hodiny času, Jihwon byla sice hrozná mrcha, ale nejspíš je smířená s okolnostmi. Vydal jsem se tedy na adresu pomocí jps. Bylo to dost daleko, ale vážně se nehodlám nějak dlouho zdržovat. Cesta mě zavedla k nějakému zastaralému skladišti. Bylo to tady takové odlehlé a Jihwon nikde. Čekal jsem asi deset minut, než mi přišla další sms.

neznámé číslo; jdi dovnitř

Pokrčil jsem rameny. Nechal jsem v autě klíče i mobil, vypl auto, vystoupil a šel do budovy. Kdyby mi hned docvaklo, odkud Jihwon vlastně ví, že se dnes žením a raději tam nešel, ušetřil bych si tím hodně problémů.

Olivie's pov:

Vyšla jsem z ložnice do obýváku, kde už čekal Jimin. Jakmile mě viděl, postavil se z gauče a upravil si kravatu.

,,Páni, Liv ty jsi..." vydechl a už nepokračoval. Přišel ke mně a daroval mi lehkou pusu na líčko. ,,Skoro Jungkookovi závidím," řekl, na což jsem se zasmála. ,,Až půjdeme k oltáři, budou koukat jenom na tebe," pronesl závistně.

,,Děkuji, že mě odvedeš," usměji se a tentokrát ho políbím na líčko já. Už byl nejvyšší čas, tak jsme se všichni sesbírali a odebrali se z bytu. Venku mi Jimin pomohl do auta, Jungkookova matka usedla na zadní sedadla.

,,Jiminie, prosím šlápni na to. Máme už jenom patnáct minut," pronesla jsem nervózně.

,,Klid Olivie, nevěsty se opozdit mohou a ženich už stejně čeká u oltáře," mrkl na mně. Vyjeli jsme směrem ke kostelu a já byla čím dál víc nervóznější a čím dál víc natěšenější. Dojeli jsme ovšem přesně na čas. Slunce svítilo, bylo přímo kouzelné počasí. Vystoupila jsem a počkala na Jimina. Jungkookova matka šla do vnitř a my s Jiminem jsme zůstali před hlavníma zavřenýma dveřma.

,,Jsem nervózní," vydechnu a podívám na něj. Usmál se a pevně stiskl mou ruku. Už se není čeho bát.

Najednou se dveře prudce otevřeli a v nich stál Yoongi. Oba jsme polekaně ustoupili a já si všimla, že se to ve vnitř nějak moc hýbe. Yoongi hned zavřel a zůstal před námi jen stát a mlčet.

,,Co se děje sakra!" prskl po něm naštvaně Jimin.

,,No, máme asi problém," řekl tiše s pohledem upřeným do země. ,,Jungkook, on ... On je..."

,,C-Co?" vyhrknu ze sebe. Čekala jsem všechno možné, ale vážně jsem nečekala to, co skutečně Yoongi řekl.

,,Jungkook tady není,"