I Love You Poor 2 [cz] •JEON JUNGKOOK• ✅

16. Nemáme-li být spolu ...

Jungkook's pov:

Nevím, jak dlouho jsem tady trčel. Den, možná dva dny, možná déle...
Pokoušet se utéct nemělo cenu. Byl jsem zamčenej, pravděpodobně v nějakém sklepě a vysoko u stropu bylo jen jedno malé okénko, kterým bych se asi neprotáhnul. Navíc jsem dostal několik nakládaček od toho psychopata a i pomyšlení že tohle snášela i Olivie, ve mně vyvolávalo ještě větší vztek.

Ležel jsem na nějaké matraci a nechával své miliónové myšlenky plynout do neznáma. Liv, naši svatbu, budoucnost, jestli se vůbec z tohohle dostanu živý...
Pomalu jsem se smiřoval s tím, že jde všechno do hajzlu. Doslova.

Najednou se otevřely malé dveře na proti a mně osvítilo ostré světlo. Instinktivně jsem se skrčil, jelikož jsem čekal další nálož kopaček a přivřel jsem oči. Myslel jsem na Liv, na to, jak krásná mohla být naše svatba. Ty myšlenky a představy mi pomáhaly přežit čas o kterém už nemám tušení, že vůbec existuje.

,,Jungkookie," slyšel jsem šepotavý hlásek nad sebou a otevřel jedno oko. Viděl jsem jen siluetu. Tak moc jsem si přál, aby to byla Liv a já se jen probral z hodně špatného snu. Ale opak byl pravdou, byla to Jihwon. Klekla si k matraci a její ruka mě jemně pohladila po tváři. ,,Už bude všechno v pořádku, odpusť mi," řekla a podebrala mě pod rameny. Vůbec jsem nechápal co se teď děje. Myslel jsem, že se jí snad blýsklo v hlavě a pochopila, že dělá hloupost. ,,Pojď, musíme si pospíšit, než se vrátí,"

Jihwon mě táhla, jako pytel brambor ven ze sklepa. Vyšli jsme několik schodů a pak se octli v dlouhé chodbě. Bylo mi neskutečně zle. Jihwon šla hrozně rychle a já ji nestačil. Šli jsme tou chodbou, když v tom mé síly vypověděli a já se skácel k zemi.

,,Pojď, Jungkooku, prosím," špitla a pomohla mi postavit se. Rázem jsme se octli u velikých dveří. Nejspíš u únikových. Doufám, že jsme mimo dosah toho monstra a že tohle není žádná léčka.

Vyšli jsme ven, ucítil jsem čerstvý vzduch od moře, rozednívalo se. Viděl jsem stát opodál auto. Svitla mi najednou obrovská naděje.

,,Jsem tak rád, že nám chceš pomoct. Věděl jsem, že jsi dobrá," řekl jsem slabě. Během pěti vteřin jsem ale ležel na zemi a schytal to od Jihwon pěstí do obličeje.

,,Teď mě dobře poslouchej, na tu svini už ani nepomyslíš, rozuměls?!" zakřičela a zase mě zvedla a táhla k autu. Krom toho, že jsem se asi v jejich úmyslech spletl, musím poznamenat, že má sílu jako kůň. Táhla a moje tělo nemělo tu nejmenší šanci se bránit. Otevřela dveře a nastrkala mě na sedadlo spolujezdce. Bolelo mě celé tělo, nemohl jsem utéct. Jihwon usedla za volant a nastartovala.

,,Jihwon, nedělej to," řekl jsem opravdu z posledních sil. Přece jí nemohlo tak moc přeskočit v hlavě!

,,Sklapni sakra! Už budeme jenom spolu! Takhle to mělo vždycky být! Copak ti se mnou nebylo dobře?!" Prskla na mně od volantu. Podíval jsem se na její napružený obličej, slzy jí tekly po tváři, celá se třásla. Vím, že jsem ji asi ublížil, ale to co dělá ona teď je mnohokrát horší!

,,Jihwon," oslovil jsem ji a ona se na mně na pár sekund otočila. ,,Já tě mám pořád rád. Jsi skvělá holka, kterou jsem si ani nezasloužil," řekl jsem a ona vzlykla. Nevím, jestli jsem v ten moment říkal pravdu. Možná ano, nebo jsem ji to chtěl rozmluvit. Ale pravdou je ... ,,Možná jsem tehdy udělal chybu, ale ty teď můžeš ukázat, že jsi lepší než já," pokračoval jsem, auto začalo zpomalovat. ,,Víš, když mi teď pomůžeš ... Pomůžeš někomu, koho miluješ a to je přece to nejdůležitější ne?"

Sotva jsem to dořekl, prudce dupla na brzdu.

,,Ne! Budeš se mnou!" křikla. ,,Žádná Olivie, jenom ty a já!" pak zase dupla na plyn a už se hnala silnicí. Jela snad něco přes sto a já se bál. Věděl jsem, že ji jen tak nedokážu přesvědčit.

,,Jihwon, vzpamatuj se!" rozčíleně jsem popadl volant a začal s ním točit na druhou stranu. Snažil jsem jednou nohou nahmatat brzdu, ale marně. Najednou jsme se ocitli v protisměru a aby toho nebylo málo, viřítil se před námi kamion. Podíval jsem se na ni, vůbec neměla normální výraz.

,,Nemáme-li být spolu, tak spolu zemřeme," usmála se a opět dupla na plyn. Mířili jsme plnou rychlostí do kamionu a já se podíval na kliku od dveří spolujezdce.

Pozn.autora:

Asi tady bude chyb, jako naflákaných :D ale dily se budou stejně doopravovat později ❤️ a navíc už začínáme lehce finishovat