I Love You Poor 2 [cz] •JEON JUNGKOOK• ✅

9. Hotová věc

Když Jimin řekl, že bude vše zase dobré, vážně jsem tomu s kapičkou naděje v srdci věřil. Jenomže to mělo zcela jiné obrátky. Začalo to hned ráno, když jsem se probudil na gauči a Olivie byla neskutečně naštvaná a balila si kufry. Když něco takového vidíte, ještě s kocovinou, automaticky se snažíte vybavit si včerejšek. Ovšem já jsem si byl jist, že jsem s Liv nemluvil, už dobré dva týdny. Což byla chyba, protože se rozhodla odejít. To nemyslím doslovně, ale faktem je, že mi to bylo dost proti srsti. Hlavně se k tomu rozhodla beze mně, aniž by to se mnou probrala. Možná udělala i dobře, když mě postavila před hotovou věc.

,,Liv tohle mi zrovna nepřijde jako dobrý nápad," odvětil jsem sedíc na posteli a v rukou jsem držel brožuru, se kterou mě stačila seznámit během onoho dnešního rána.

,,Doporučil mi to psycholog," sykla na mně a hodila cestovní kufr s věcmi na postel. Odložil jsem brožuru na stoleček a sledoval ji. Bylo mi divně, jako bychom se rozcházeli. Doslova jsem cítil, jak se mi ztrácí před očima. Jak tělesně, tak duševně. ,,je to velmi žádoucí rekreační středisko v Ohiu a vlastně i konečná procedura mého zotavení a to přece oba chceme ne?" zatáhla za zip kufru a pak se na mně podívala. Byla to hotová věc, na kterou mi nezbylo nic, než jen tiše souhlasit. Nemůžu bránit něčemu, co je možná světýlkem naděje.

,,Ne?" zopakovala a to už seděla vedle mě. Nejistě jsem ji vzal za ruku a chvíli se zadíval na zásnubní prsten, který jsem ji nasadil v onen den.

,,Samozřejmě ale .. celý měsíc? Já ... Chci jen říct, že-" v půlce mé věty jsem byl umlčen její dlaní a zároveň se mi dostavilo snad nejkrásnějšímu pohledu na její úsměv. A byl upřímný.

,,Neboj se o mně a .." na chvíli se zastavila a nic neřekla, nic neudělala. Pak se ke mně zničeno nic naklonila, sundala dlaň z mé pusy a místo ní ke mně přitiskla své rty. ,,taky se mi bude stýskat," vyšeptala slova, která mi vzala přímo z úst. ,,Ale chci se vrátit, jako nový člověk. Chci už začít žít bez obav a beze strachu. Chci už žít s tebou,"

,,Já taky" odvětil jsem. ,,Hrozně moc," dodal jsem a pak už jsem si ji zase zajal do velkého polibku. Povalil jsem ji po sebe a když mi rukami vjela do vlasů, zintenzivnil jsem tempo. Tak tak jsem se stačil nějakým způsobem "udržet" ale jakmile jsem jednou rukou zavadil o dolní lem jejího trika, okamžitě se začala odtahovat.

,,Promiň," hlesl jsem. Chtěl jsem se odtáhnout, ale uchopila mě za krkem a opřela se čelem o to mé.

,,Až se vrátím, věřím že už žádné omluvy nebudou třeba," 

,,V to doufám," odvětil jsem s lehkým podtónem na což se zachechtala. Tak moc mi chyběl ten krásný zvuk jejího smíchu. Doufám, že už ho budu slýchat po celý zbytek života. Odtáhl jsem se, abych ji mohl pohlédnout přímo do očí.

,,Miluju tě,"