6. Výčitky - část první

206 12 1
                                    

Jungkook's pov:

Neuměl jsem jí uklidnit. Pořád křičela, chtěla utéct. Mohl jsem jí pořád dokola přesvědčovat, že jí žádné nebezpečí nehrozí, ale nebylo to nic platné. Takže jsem prostě vyčkal dokud jí to nevysílilo, až usnula. Pak jsem jí v hlubokém spánku uložil do postele.

,,Odpusť mi to," řekl jsem a pohladil její bledou tvář. Pak jsem se vrátil do koupelny. Opřel jsem se dlaněmi o povrch umyvadla a zhluboka se nadechl. Celá ta scéna se mi pořád dokola opakovala v hlavě a já už se nemohl cítit hůř.
Tohle byl snad jeden z nejhorších záchvatů, který měla a jenom mojí vinou.

,,Ty seš fakt pitomec," sykl jsem si pro sebe. Chtěl jsem si jít alespoň lehnout, ale na nějaký spánek jsem neměl ani pomyšlení. Najednou jsem ucítil lehký třes v rukou, který se postupně zintenzivňoval. Srdce se mi rozbušilo a dech jsem skoro už neuměl popadnout. ,,Ne, teď sakra ne..."

Odtáhl jsem se od umyvadla a začal chodit sem a tam po koupelně.
Cítil jsem v sobě vztek, který se hromadil a hromadil až to ve mně nakonec bouchlo úplně. Napřáhl jsem pěst a vší silou jsem udeřil do zrcadla nad umyvadlem. Střepy se rozletěly do umyvadla a na podlahu. Já to nezvládl a z očí se mi vyhrnuly první slzy. Dal jsem si ruku před pusu, snažil jsem se tomu předejít, ale moc dobře jsem věděl, že mi to je houby platné. Žádné laické rady nepomůžou. Začal jsem panikařit, třes se zintenzivnil. Bylo mi na zvracení. Klekl jsem na kolena a bylo mi jedno, že se mi milion malých střepů zarylo i přes látku do kůže. Nebyla to větší bolest, než jakou jsem cítil na hrudi.

Rychle jsem otevřel skříň pod umyvadlem. Vzadu za věcmi jsem popadl oranžovou lahvičku a do dlaně si vsypal dvě bílé pilulky. Třesoucí rukou jsem si pilulky vhodil do úst a polkl i přes stažené hrdlo.

Opřel jsem se o prosklené dveře sprchy za mnou, přitáhl nohy k sobě a hlavu položil na kolena. Nedělal jsem nic, jen čekal.

Ano, mám občasné panické záchvaty úzkosti, strachu ... Náhlý pocit bezmoci, sevření celého těla, které mě pohltí do tohohle stavu. Zjistil jsem to u doktora, ke kterému chodí i Liv, o čemž ona samozřejmě neví a mám v plánu, aby tomu tak bylo i na dále. Kdyby to zjistila, dala by si to za vinu a byla by na tom ještě hůř.

První takový záchvat jsem měl pár týdnů po tom, co jsme se sem nastěhovali a Olivie začala mít ty své stavy. Nevěděl jsem, že jsem až tak slabý a bude to mít i na mně takový dopad. Pravdou je, že jsem vyčerpaný. Nechci, aby to vyznělo, jako výtka vůči Liv, nemůže za to. Za vše může ten hajzl, který ji ubližoval. Jen doufám, že v tom vězení shnije.

Měl jsem ho rovnou zabít, když jsem měl příležitost a tohohle nás ušetřit, i kdyby to mělo znamenat, že půjdu za mříže...

To be continued

Pozn. Autora: druhá část bude snad během zítřka !!! ❤️ říkám, píšu za pochodu a jde to vidět 😂🤭

I Love You Poor 2 [cz] •JEON JUNGKOOK• ✅Kde žijí příběhy. Začni objevovat