I Love You Poor 2 [cz] •JEON JUNGKOOK• ✅

2. Já tě NIKDY neopustím

,,Liv! No tak, Olivie, prober se!" slyšela jsem hlasité volání a po té i cítila, jak se mnou někdo třese za ramena. Po několika vteřinách mi vše přicházelo k sobě a ta hrozná scéna v mé hlavě se rozplynula. Uvědomila jsem si, že je to tu zas. Moje obvyklá noční můra o tom samém. O otci, o těch nejhorších chvílích s ním, které už z hlavy asi nikdy nevytěsním. Jakpak by to taky šlo? Tohle si jen tak někdo neprožije.

Už je to skoro půl roku. Půl roku od toho hrozného dne, kdy mě Jungkook zachránil a mého otce zavřeli do vězení. Vše se potom zalilo sluncem. Zasnoubení, stěhování a nyní už jen zbývá naplánovat svatbu. Nikam nezpěcháme, protože nejdřív je třeba, abych se já dala dohromady. Věděla jsem, že po tom všem zůstanou jizvy, i na duši. Ale netušila jsem, že mě to bude až tak brzdit v novém osobním životě.

Nočními můrami to začalo, panickými záchvaty pokračovalo a pak tady je snad to nejhorší z toho všeho. Měla jsem pocit, že se mnou už kvůli tomu Jungkook nebude chtít být a o to víc mě překvapilo, že tomu tak není. Neumím s ním totiž být v bližším kontaktu, než je objímání. Už od chvíle, co spolu jsme. Psycholog tvrdil, že to vše pramení od toho, co jsem si prožila. No, věděla bych to i bez něj, ale přišlo mi to jako hloupost už jen proto, že díky Jungkookovi pořád žiju. No, ale kolikrát jsme to pozvolna zkoušeli, tolikrát to selhalo. Pokaždé přišel třes, pláč a záchvat.

Pravidelně navštěvuji psychologa a jednou za měsíc psychiatra, ale zatím mi léky nepředepisuje. Chtějí dát šanci mé mladé duši, jak říkají. Prý mám silnou vůli a dokážu se z toho dostat i bez sedativ.

Největším hrdinou ale stále zůstává Jungkook. Za tu dobu si se mnou dost vytrpěl. Byl u mně, když jsem se cítila dobře a za pár vteřin dostala záchvat. Přetrpěl mě, i když se tak moc snažil udělat nám hezký večer a když na to mělo dojít, málem jsem vyskočila z okna, jak jsem se bála.

Nezkutečně mě to mrzí, už jen kvůli němu, ale mám prostě štěstí. Dokonalé, statečné štěstí, že jsem ho našla a že jsme spolu skončili, i když to tak vůbec nevypadalo.

,,No tak, chudinko moje, jsem tady," přišel ke mně a v ruce držel sklenici vody. Ani jsme si nevšimla, že odešel. Ale už jsem seděla zabalená v dece, s polštářem za zády. Ví, co se mnou má dělat, když to přijde, proto ho i tolik miluji. Stará se, snaží se a já? Jsem pořád na mrtvém bodě.

,,D-Děkuju-" vykoktám, sotva stačím mluvit a vezmu si sklenici vody, ze které se opatrně napiju. Jungkook si sedl vedle mně, podala jsem mu sklenici, kterou položil na noční stolek a snažila jsem se dělat to, co vždy. Zahnat třes a nutkání plakat.

,,Chceš, abych tě objal?" zaslechla jsem jeho ospalý hlas a pohlédla na jeho nejistý obličej plný obav. Nezmohla jsem se na žádná slova, jenom jsem přikývla a přitulila se k němu. Objal mě kolem ramen a opřel se bradou o temeno mé hlavy. Bylo mi tak krásně, protože jsem věděla, že jsem v bezpečí. Zároveň mi bylo hrozně.

,,Už jsi tak dlouho neměla noční můru. Myslel jsem, že se to snad lepší," slyšela jsem v jeho hlase zklamání a to ve mně vyvolalo pocit viny. Nenávidím se za to. Jak ráda bych se toho zbavila! Z nás dvou musí určitě trpět víc, protože tohle je jediné, co pro mně může udělat. Pořád říká, že to je nic, ale pro mně je to víc, než až nad hlavu. On je pro mně vším. Otázkou je, jestli jsem i já pro něj, v takovém stavu...

,,Jungkooku?"

,,Hm?" zamumlal a já cítila, jak opatrně vnořil prsty do mých vlasů. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla.

,,Chceš se mnou ještě být?" vyslovila jsem otázku, která mě pálila na jazyku, jako pepř. Jeho ruka se přestala hýbat a následně ji vyjmul z mých vlasů. Nadzvedl se a já musela taky, takže jsem teď měla pohled na něco, co mi až nahnalo strach. Byl v šoku, nikdy jsme se ho na nic takového, za tu dobu, nezeptala. Ale moje intuice a vnímavost jeho chování, mi prostě nedala spát. Přijde mi, že už ho to nebaví, se mnou, s mou psychickou ujmou, přijde mi, že ho to už unavuje.

,,Na tohle už se mně nikdy neptej, Liv," řekl, kdyby chtěl, tak snad i křičí, šlo to na něm vidět. Ale to už by mi mohlo hodně přitížit. ,,Já ... Já tě," pokroutil hlavou nad tím, co jsme se ho teď zeptala a pak se ke mně opatrně sklonil. Tak opatrně, jakoby mě i tento pohyb měl vyvést z míry. Já ale vím, že tady přede mnou není zrůda, co mi dennodenně ubližovala. Je tady někdo jiný. Jungkook, kterého miluju a který mě chrání.

Jeho ruce chytly mé mokré tváře od slz a přitáhl si mně blíž k němu, do těsné blízkosti a chvíli čekal, jestli ode mně nepřijde záporná reakce. Když se tomu nedělo, políbil mě. Tak něžné, jako bych byla z křehkého porcelánu.

,,Já tě NIKDY neopustím, Olivie. A už nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo,"

*To be continued*

No, včerejší vydání tohoto dílu nevyšlo, spisovatel usnul v 7 večer jako špalek 😂

Další díl je možno očekávat tak do 4-5 dnů 😊 pokud se zadaří samozřejmě 😅❤️