I Love You Poor 2 [cz] •JEON JUNGKOOK• ✅

5. Cizí pocit.

Pohled 3 osoby:

Všech sedm chlapců sedělo v obývacím pokoji, koukali se na televizi a každý v ruce držel láhev piva. Bavili se, popíjeli, snažili se odlehčit nepříjemnost situace, která se tady odehrála. Jungkook se taky snažil alespoň trochu odreagovat a zabavit, ale nešlo mu nemyslet na svou snoubenku, která se momentálně sama trápí v zamčené ložnici. Každou chvilku chodil ke dveřím aby zjistil, zda pořád pláče. Nesnažil se dostat dovnitř, nechtěl ji zbytečně rozrušovat ještě víc, jen by to určitě zhoršil.

Byl si moc dobře vědom toho, jak hloupou věc řekl a litoval toho. Sklíčeně seděl v křesle a přemýšlel, co teď udělá.

,,Hele, Jungkooku," z toku myšlenek ho náhle vyrušil Namjoonův hlas. Obrátil na něj tedy svou pozornost, která se však pořád ubírala z části jinam. ,,Jestli bys chtěl, můžeš dneska přespat u nás,"

,,Jo a někdo by tady s Liv zůstal," dodal vzápětí Hobi.

,,Potřeboval by sis fakt odpočinout, kámo" zakončil to s obavami v hlase Jin a ostatní tomu dodali jednorázové kývnutí hlavou. Jungkook se však necítil tak vyčerpaně fyzicky, spíše jen psychicky a na to mu asi spánek moc nepomůže. Starost jeho kamarádů mu však dodávalo jakousi zvláštní energii a pocit klidu.

,,Ne, nemůžu se od ní jen tak vzdálit," pokroutil hlavou v záporu, avšak s lehkým úsměvem na rtech. ,,Tohle musíme zvládnout spolu," řekl a vzápětí se ozvalo cvaknutí zámku od dveří vedoucích do ložnice. Nikdo však nevyšel, přesto se Jungkookovi neskutečné ulevilo.

Začalo být docela pozdě a kluci už byli unavení. Jungkook je tedy vyprovodil a poklidil v obýváku. Chtěl nechat Liv ještě chvíli v klidu a tak šel do druhé koupelny, která nebyla součástí jejich ložnice.

Olivie's pov:

Ležela jsem v posteli asi hodinu nebo dvě, neustále jsem plakala, potřebovala jsem to ze sebe dostat. Věděla jsem, že to jen tak neodejde. Chtěla jsem u sebe mít Jungkooka, ale zároveň jsem potřebovala být sama, i když bez něj zvládám ty stavy stokrát hůř. Bylo ale zase na druhou stranu dobře, že byl s kluky a nemusel poslouchat to mé fňukání. Myslím, že jsme to teď potřebovali oba. Nechci se s ním pohádat. Za to, co řekl nemůže, vím, že to řekl v afektu naštvanosti a vím, že jsem mu to měla říct s těmi léky a tohohle nás ušetřit.

Když jsem se tedy jakžtakž uklidnila, vstala jsem z postele a odemkla dveře ložnice. Chvíli jsem čekala, ale nepřišel, tak jsem se rozhodla jít osprchovat. Horká sprcha mě dokázala alespoň uvolnit a zbavit toho nepříjemného úzkostného pocitu.

Po asi dvaceti minutách jsem zastavila tekoucí vodu a omotala kolem svého těla osušku. Rozčesala jsem si mokré vlasy a natřela tělo levandulovým krémem. Stála jsem před zamlženým zrcadlem a zhluboka dýchala. Nevěděla jsem už, jak mi bylo. Ani lépe, ani do breku. Chtěla jsem tu mít Jungkooka.

Zvedla jsem rozklepanou ruku a dlaní přejela po zrcadle, abych se viděla. V ten samý moment se dveře za mnou otevřeli a já se otočila. Zmocnila se mně radost, ale neměla jsem sílu se usmát, i když jsem sebevíc chtěla. Otočila jsem se zpět k zrcadlu a prsty jedné ruky jsem si promnula kruhy pod mýma očima.

Jungkook se pomalými kroky rozešel ke mně. Jeho vlasy byly mokré, takže mu pár pramenů padalo do čela až skoro do očí. Na sobě měl černé útlejší triko na spaní a tmavě modré tepláky. Můj levandulový krém se postupně mísil s jeho pánským sprchovým gelem. Vidět ho takhle a cítit mě snad uvolňovalo ještě víc. V tu chvíli jsem se začala cítít úplně jinak.

,,Odpusť," zastavil se těsně za mnou a pohled na chvíli upřel jinam. Na má odhalená ramena a kousek hrudníku, kde se pořád nacházely staré jizvy. ,,Jsem neskutečný sobec," pomalu sklonil hlavu až jeho čelo spočinulo na mém rameni. Jeho dlaně zase položil na mé boky. ,,A pitomec-"

,,Dost," přerušila jsem ho tiše, ale tak aby mě slyšel. ,,Ty mi odpusť," pokračovala jsem a chytla ho za ruce na mém boku, které okolo něj omotal. Nechala jsem ho, aby se ke mně více přitiskl. Hlavou se lehce otřel o můj krk, pak se nadzvedl, ale pohled měl stále upřený dolů. Nic se chvíli nedělo a pak najednou lehce přitiskl své rty na mou holou kůži. Nevěděla jsem, jak reagovat a on jakoby se mojí nereakce lekl.

,,Jestli ti to je nepříjemný, tak-"

,,Ne," vypadlo ze mně neuváženě. Daroval mi tedy další a další polibek na holé rameno a pomalu pokračoval ke krku. Bylo mi, jako bych se najednou začala vznášet nad zemí. A takový brnivý pocit procházející celým tělem. Zaklonila jsem hlavu a naklonila do boku, Jungkook se pomalými krůčky úst dostával postupně až k mému ušnímu lalůčku a zastavil se v pohybech. Dech se mu rapidně zrychlil, no já své životní funkce pomalu nevnímala.

,,V pořádku, Liv?" vydechl mi do ucha, na které následně přistál další polibek, pod kterým jsem se otřásla, což byla odpověď jasná. Tyhle pocity mi byli strašně cizí, i když jsem je už znala. Tohle jsme od našeho zasnoubení dělali zřídka. A když nastaly ty panické záchvaty, tak už vůbec. Jungkook se čím dál víc bál na mně sáhnout, obejmout nebo mi dát pusu, pokud jsem ho slovně neujišťovala, že je to v pořádku.
Vím, že tímhle trpí a já taky. Tak moc bych ho chtěla víc...

,,Jsi tak nádherná, Liv," šeptl třesoucím hlasem a od ucha pokračoval zase na krk. Pohyby rtů zintenzivnily a jeho ruce vyklouzly z mých boků na poprsí. Jeho pohyby přesto byly opatrné a jemné, lehce jsem pootevřela ústa, protože se mi nevím proč těžce dýchalo. Měla jsem za to, že to bylo tou parou kolem, ale když z mých úst vyšel tichý vzdych, bylo mi jasné, že to bylo něčím úplně jiným. Něčím nepopsatelně krásným.

Jungkookovi dlaně vyvinuly lehký tlak na má prsa a z mých úst vyšel další vzdych. Pak se jeho ruce začaly sunou zpátky dolů až se dostal na má holá stehna pod ručník. Jeho prsty opatrně vklouzly do mých třísel. Cítila jsem to, cítila jsem vzadu, dole, cítila jsem tam jeho vzrušení. Ano, to je to krásné nepopsatelné, vzrušení.

Naklonila jsem hlavu zpátky a když sem otevírala oči, stalo se to. Byl to mžik, vteřina, ale ta jedna vteřina pohřbila celou tuhle chvíli. Zalehlo mi v uších, koupelna se proměnila na starou koupelnu, kde jsem byla s otcem. Stál za mnou, s tím jeho odporným úšklebkem na tváři a chystal se mi ublížit.

,,N...N-Ne,"

,,Drž hubu ty svině!"

,,Prosím! Dost! Tati!"

,,Přestaň! Ne! Já to nechci!"

Rozkřikla jsem se a odstrčila ho od sebe vší silou. Prudce do něčeho narazila a já věděla, že je zle. Skrčila jsem se na zem a schovala hlavu do dlaní, abych se vyhnula jeho úderům. Křičela jsem o pomoc, i s vědomím toho, že je to beznadějné.

,,Olivie, ššš, no tak! To jsem já, Jungkook! Ššš, Jungkook, jsi tady se mnou, ššš, Liv!"

To be continued

Pozn. autora
Hello❤️ další díl je na světě❤️ myslela jsem, že to do pátku nezvládnu, ale ono se to v podstatě píše samo 😂❤️ tak doufám, že to tak bude i dál, protože už to mám do puntíku naplánované 😜❤️