Life Goes On [taekook]

2. Kapitola

Zůstal jsem jen sedět jako opařený a doufal, že je to zlý sen.. Spíš noční můra.

Ještě jednou jsem se podíval na otce, který byl úplně v pohodě a myslel to vážně 100 procentně, podle jeho výrazu.

„Cože? O čem to mluvíš?" postavil jsem se prudce a naštvaně na něj pohleděl z výšky.

„Našel jsem ti dobrou partii. Její rodina má taky firmu a můžeme si navzájem pomoct a tak se zbavíme problému, který jsi ty nedokázal vyřešit." odpověděl mi úplně klidně. Ten jeho klidný obličej mě akorát ještě víc rozčílil.

„Děláš si srandu?! Tak ty mě hodíš nasilu do firmy, kde jsi mi nechal ten blbý problém a ještě mě chceš nasilu OŽENIT?!!" zvýšil jsem hlas na maximum až jsem řval.

„Co jsi to dovoluješ zvyšovat na mně hlas?!" zařval otec nazpátek a prudce se postavil a napřáhl ruku.

Čekal jsem pořádnou facku, která ale nepřišla.

„Otče, co to vyvádiš?!" uslyšel jsem hlas svého bratra Jimina. Otočil jsem hlavu a uviděl jak ho drží za ruku. Trošku opodál stála má máma, která jen přihlížela.

„Aish.. Vždyť jste syn a otec, proč se takhle chováte?" promluvila se smutkem v hlase a prišla k nám blíž.

„Takového syna nechci.." řekl otec a upravil si černé sako. Ublíženě jsem se na něj podíval a zhluboka dýchal.

„Co to povídáš, proboha. Co se děje?" zeptala se a otočila se na mě.

„Chce mě oženit.. Nasilu, zase.. " odpověděl jsem a máma i s Jiminem se otočila na otce.

„Cože?!"

„Pomůže to firmě a taky máš už 26, je na čase mít rodinu.." odpověděl jednoduše a otočil se nám zády.

„O tom bych snad měl rozhodovat já, ne? Jsem dospělý.. Ožením se tehdy, kdy budu chtít.. Ne ty."

„To mě nezajímá..Prostě si ji vezmeš.. Zítra přijdou na večeři.. "

Ešte jedna za dnes... 🥰💕

Začiatky nie sú misku zaujímavé, tak si počkajte :) ❤️