SWEET IDIOT (Sladký idiot)

20

Louis

Zavedl jsem Chloe do ložnice pro hosty. Moc návštěv jsem tu neměl. Nejčastěji tam spávala moje mladší sestra Lottie. Tráví se mnou snad každý volný den.
Nemohl jsem spát. Různě jsem se převaloval na postely a hledal ideální polohu na spaní. Snažil jsem se marně. Asi po hodině jsem to vzdal. Překvapil jsem se na záda a civěl do stropu.
Začínal jsem přemýšlet o tom, že půjdu Chloe zkontrolovat, když se ozvalo klepání na dveře. Vyskočil jsem z postele a šel otevřít. Stála za nimi. V mém tričku, které měla jako noční košili.
,,Chloe, děje se něco?", zeptal jsem se překvapeně a snažil se neslintat. Vypadala kouzelně.
Nervózně přešlapovala a koukala do země. ,,Promiň, já... jen nemůžu spát, tak mě napadlo, že uvařím čaj.  Říkala jsem si, že se zeptám i Tebe, jestli nebudeš spát.".
,,Taky nemůžu spát. A čaj se mi zdá jako dobrý nápad.", odpověděl jsem s úsměvem. ,,Co kdyby jsme ho šli uvařit spolu?", navrhl jsem. Přikrývky na souhlas a opětovala mi lehký úsměv. Přešel jsem k ní a jednou rukou ji vzal kolem ramen.

Chloe

Mít Louise tak blízko u sebe bylo příjemné. Uklidňovalo mě to a dávalo mi to pocit bezpečí. V břiše jsem cítila křídla snad milionů drobných motýlků.
Společně jsme došli do kuchyně a aniž bychom se předem domluvili, začali jsme sehraně připravovat čaj. Já jsem vzala konev a nalila doní vodu. Louis připravil dva šálky a do každého dál sáček černého čaje. Když jsem z lednice vyndala mléko a sklenici medu, všimla jsem si, ze se na mě Louis divá s nechápavým výrazem.
Pousmála jsem se. Bylo mi jasné,čemu se diví. ,,Mamka vždycky říká, že med je lepší než prášky na spaní.", vysvětlila jsem.
,,Tak to si budu pamatovat.", řekl a zalil oba šálky vodou.
Dopili jsme a směřovali zase zpět k ložnicím. Byly hned naproti sobě. Zastavili jsme se na chodbě a chtěli si popřát dobrou noc. Znovu jsem si uvědomila, že za těmi dveřmi budu sama. Od malička mám strach z toho být sama. Nevím proč, ale prostě to tak je.
Louis si nejspíše všiml mého zničeného pohledu, který jsem dveřím od ložnice pro hosty věnovala. ,,Chloe, chápu, že nechceš být sama. Kdyby jsi chtěla tak můžeš spát se mnou.", najednou se zarazil a trochu zčervenal. ,,Teda, chtěl jsem říct... že můžeš přespat v mé postely... jako že u mě", začínal se do toho zamotávat stále víc. Vypadal roztomile, když byl na rozpacích.
Rozhodla jsem se ho zachránit. ,,Já vím jak to myslíš. Ale... Tobě by to nevadilo?", zeptala jsem se.
Očividně se mu ulevilo. Zase nasadil ten svůj dobrácký úsměv, který mu tak moc slušel. ,,Jasně že ne.", odpověděl a otevřel dveře do své ložnice. ,,Vyber si stranu, kterou chceš.", ukázal na postel.
Zabrala jsem si tu, ze které bylo vidět oknem na noční oblohu. Zachumlala jsem se do měkké peřiny a pozorovala nebe poseté hvězdami.
Leželi jsme k sobě zády, takže když se Louis napůl otočil ke mě a promluvil, trochu jsem se lekla. Myslela jsem, ze uz spí. ,,Myslíš, že bychom mohli být přátelé?", zeptal se zamyšleně.
Sama pro sebe jsem se pousmála. ,,Nevím. Ale můžeme vyzkoušet.", odpověděla jsem upřímně.
I když jsem se mu neviděla do tváře, z jeho hlasu jsem poznala, že se taky usmívá. ,,Dobře.".
Zase se otočil zpět. ,,Děkuju. Za všechno.", řekla jsem polohlasně a unaveně. Zdá se, že med už začínal zabírat.
,,To je samozřejmost.", odpověděl Louis a začal zívat.
Pár minut na to, jsem usnula ani nevím jak.

«1,5K přečtení? Já nemám slov :-) Opravdu. Mockrát děkuju :-* Jste úžasní :-)»