SWEET IDIOT (Sladký idiot)

27

Louis

            Vydal jsem se pomalu do ložnice. Když jsem stál u dveří, někdo mě popadl za rukáv a zatáhl do ložnice na druhé straně chodby.

            „Lottie! Co to sakra vyvádíš?“, zeptal jsem se pobaveně.

            Zavřela za sebou dveře, opřela se o ně a založila si ruce na prsou s vážným výrazem. „Ty ji miluješ!“, zašeptala polohlasně.

            „Co?“, zeptal jsem se nechápavě.

            „To nezakecáš, Tommo!“, pokračovala v polohlasné konverzaci. „Ten Tvůj zamilovaný kukuč už poznám. A viděla jsem, jak ses tváři když se Chloe bavila s Harrym.“, řekla s vážným výrazem.

            Nemělo cenu ji lhát. Vždycky na mě všechno poznala. „Asi jo.“, přiznal jsem. „Ale ona mě nechce.“, znovu jsem sklopil hlavu.

            „Ty už ses jí ptal?“, tázavě zvedla jedno obočí. Místo odpovědi jsem zakroutil hlavou. „Tak jak to můžeš vědět?“.

            „Já o ni prostě nechci přijít.“, řekl jsem zoufale.

            Lottie přišla ke mně a objala mě. „Nepřijdeš o ni. Taky Tě miluje.“.

            „A na to si přišla jak, Sherlocku?“, uchechtl jsem se.

            Zase se odtáhla a uraženě se zapřela pěstmi o boky. „Mám oči. To musí vidět každý!“, zakoulela očima a zívla.

            „Když myslíš.“, pousmál jsem se. Dal jsem ji pusu na čelo. „Dobrou noc.“, popřál jsem ji a odešel do své ložnice.

            Chloe byla ještě ve sprše. Svalil jsem se na postel a přemýšlel o tom, co mi řekla Lottie. Je vůbec možné, aby Chloe ke mně cítila to samé, co já cítím k ní? Je možné, že bychom mohli být spolu? Tak představa byla krásná a lákavá.

            Z přemýšlení mě probral její hlas. „Střídání.“, pronesla pobaveně a ručníkem si sušila vlasy. Přoč mi tohle děláš?

            „Jasně.“, okamžitě jsem vystřelil z postele a zmizel v koupelně.

            Pustil jsem si sprchu a nechal po sobě stékat vodu. Bylo to tak uklidňující. Ani nevím, jak dlouho jsem tam byl.

            Když jsem se vrátil do ložnice, Chloe seděla na posteli a něco si zapisovala do notesu. Občas se na text v sešitě zamračila a okusovala tužku.

            „Co to sepisuješ?“, zeptal jsem se zvědavě a posadil se vedle ní. Snažil jsem se zjistit, co to tam smolí.

            Okamžitě notes zavřela a schovala ho pod sebe. „Nic, co by Tě mohlo zajímat.“, vyplázla na mě jazyk.

            Uraženě jsem se opřel o čelo postele a dělal, jakože s ní nemluvím.

            „Neber si to špatně Louis, ale jsi konkurence.“, šťouchla do mě loktem.

            Aha. „Takže písnička?“, zvědavě jsem se na ni podíval. Přikývla na souhlas. „O čem je?“, vyzvídal jsem dál.

            Zavrtěla hlavou. „To, že jsi hvězda, neznamená, že Ti to vyklopím.“.

            „Prosíííím“, žadonil jsem.

            Ale zbytečně. Chloe se obměkčit nedala. Začal jsem ji lechtat. Snažila se nedělat hluk, ale moc jí to nešlo. Chtěla se bránit a vracet mi to, ale já jsem ji jakýmsi pro mě naprosto nepochopitelným způsobem uvěznil pod sebou. Ruce jsem ji držel nad hlavou, takže se nemohla vůbec pohnout.

            „Ty podvádíš!“, obvinila mě se smíchem.

            „Nikdo nestanovil pravidla.“, bránil jsem se taky se smíchem.

            Ještě chvilku jsme se oba smáli. Ten její smích je tak krásný. Její oči tak kouzelné. Doslova mě hypnotizovaly. Ty úžasné rty, které jsem chtěl políbit. Dívala se na mě a já na ni. Oba jsme se přestali smát a mlčky si hleděli pří do očí.

            „Můžu něco zkusit?“, zeptal jsem se potichu, pořád hledící do jejích očí, které o trochu víc rozšířily.

            „Záleží na tom co.“, odpověděla a trošku se třásl hlas. Skousla si spodní ret, ale pohledem neuhnula.

            Pomalu jsem se svými rty přibližoval k těm jejím. Pustil jsem jednu její ruku a palce uvolnil její uvězněný spodní ret. Přesunul jsem ruku na její tvář, kde jsem ji hladil palcem. Naše rty byly jen pár milimetrů od sebe. Zhluboka se nadechla, ale nezastavila mě. Lehce jsem se otřel svými rty a ty její. Pořád mě nezastavila. Rozhodl jsem se tedy pokračovat. Vsál jsem její spodní ret. Svojí volnou ruku položila na mou nahou hruď, odkud ji posouvala výš přes rameno a krk až na týl, kde jí zajela do mých vlasů a přitáhla si mě blíž, čímž náš polibek ještě prohloubila. Následně mi ho začala oplácet.

            Všechno kolem se rozplynulo. Byli jsme jen my dva. Na ničem jiném v tu chvíli nezáleželo.

            „Louisi?“, oslovila mě mezi hlubokými nádechy.

            Taky jsem měl co dělat, abych svůj dech zklidnil na normální rychlost. „Nebudeme spěchat.“, zašeptal jsem jí do úst.

            „Děkuju.“, opáčila a věnovala mi lehký cudný polibek.

            Přemístil jsem se na svou část postele a Chloe si přitáhl k sobě. Položila si hlavu na mé rameno. Objal jsem ji. Nehodlal jsem ji od sebe pustit. Byla moje. Moje, a nikoho jiného. „Dobrou noc.“, pošeptal jsem jí a políbil ji do vlasů.