SWEET IDIOT (Sladký idiot)

29

Chloe

            „Líbíš se jí.“, pronesl Louis cestou domů z nádraží, kde jsme s Lottie počkali, než jí jel vlak zpátky domů.

            „Vážně?“, zeptala jsem se povytaženým obočím doplněným o udivený výraz. „A jak jsi na to přišel?“.

            Louis za volantem nenuceně pokrčil rameny. „Poznám to. Navíc Ty se líbíš každému.“. S očima stále sledující provoz před námi, našel moji ruku, vzal ji a lehce ji políbil.  Ale ani po tom ji nepustil.

            Hlavu jsem si uvolněně položila na opěrku a sledovala Louise s úsměvem na tváři. Měl nasazené sluneční brýle, na tváři se snažil udržet vážný nebo alespoň klidný nicneříkající výraz, ale prozrazovali ho cukající koutky. „Celkem mě rozptyluješ.“, zasmál se Louis.

            „Promiň.“, omluvila jsem se a sledovala dění na ulicích.

            Zastavili jsme před domem, kde byl byt. Všimla jsem si povědomého černého auta, které stálo jen kousek od nás. Kde jsem ho viděla? Zamířili jsme ke vchodu, když se za námi ozval ještě povědomější hlas.

            „Ahoj, vy dva.“, zdravil vesele Harry jen pár kroků od nás.

            Oba jsme s Louisem opětovali pozdrav. „Kde se tu bereš?“, vyzvídal Louis se nakrčeným obočím. Pod brýlemi se určitě mračil.

            Harry si uvolněně zasunul ruce do kapes. „Tak nějak jsem se nudil, tak jsem si řekl, že bych se u vás mohl zastavit na kus řeči.“, řekl sladce. „Lottie už odjela?“, zeptal se trochu zklamaně.

            „Před chvilkou.“, přikývl Louis. „Tak pojď dál.“, vyzval Harryho.

            Vešli jsme do bytu a já s rychlou otázkou ohledně toho, co si dají, zmizela do kuchyně. Louis a sobě jsem uvařila čaj, Harry prosil o kávu. Odnesla jsem hrnky do obýváku, vzala ten svůj a chtěla se vydat do Louisovi ložnice.

Moc se mi nechtělo být v jedné místnosti s Harrym a Louisem zároveň. Harry by měl otázky typu ‚Co kdybychom si spolu někam zašli?‘ nebo ‚Nechtěla by ses někdy stavit u mě?‘, přesně jako včera v parku, nebo pokaždé když spolu mluvíme. Sice bych mu odpověděla to samé jako vždy, ale nevím, jak by na to reagoval Louis. Hlavně teď, když jsme spolu.

Proto jsem usoudila, že nejlepší bude, když se zavřu v ložnici a budu pokračovat v práci na té písničce. Ale když jsem se otočila k odchodu, Harry mě vzal za zápěstí a zastavil.

„Ty tu s námi nebudeš?“, nasadil okouzlující úsměv, který podlomí kolena snad každé holce. Naštěstí pro mě, na mě to nepůsobilo.

Vykroutila jsem ruku z jeho sevření a vzala hrnek do obou rukou. „Ne. Mám ještě práci s písničkou. A chci to mít co nejdřív za sebou.“, odpověděla jsem rádoby zklamaně. Pohledem jsem přejela k Louisovi, který se na Harryho mračil.

No pánové, tohle si vyřiďte beze mě. Aniž bych počkala na Harryho nebo Louisovu reakci, spěšně jsem opustila obývák. Ulevilo se mi, když jsem za sebou zavřela dveře. Položila jsem si hrnek na malý odkládací stolek, vedle křesla, přešla k posteli, kde jsem pod polštářem měla schovaný notes, vzala ho a uvelebila se v křesle.

Louis

            „Co jí je?“, divil se Harry. Díval se na mě udiveně, zároveň si míchajíc kávu. „A co je Tobě?“, zamyšleně se zamračil.

            Uvolnil jsem zatnutou čelist i pěsti. „Chloe Ti to snad řekla, ne? Má práci.“. Bože to je pako. I když on to nejspíš nechápe. Nám většinu písniček píše Niall. A Harry nikdy nevymyslel ani řádek.

            „Fajn.“, opřel se hlouběji do křesla a usrkl ze svého hrnku. „Tak co je s Tebou?“.

            Schválně jsem počkal, až Harry polkne. Nechtěl jsem mít od něj zničený nábytek. „Upřímně, Harry, nelíbí se mi, že saháš na moji přítelkyni.“, odpověděl jsem klidně.

            „Cože?!“, vykulil na mě oči. „Ty a Chloe? Co? Jak? Kdy?“, ptal se nevěřícně.

            Na tvář se mi dral vítězoslavný úsměv, ale podařilo se mi ho zakrýt. Ale musel jsem se kvůli tomu kousnout do tváře. „Jsme spolu teprve od včera. Vlastně nás více méně dala dohromady Lottie.“, poškrábal jsem se na krku. Uvědomil jsem si, že jsem jí vlastně ani nepoděkoval.

            Harry se z toho tak nějak pořád nemohl vzpamatovat. Ale co si budeme povídat. Stejně už má na večer v plánu navštívit nějaký bar a ještě nikdy se nestalo, aby se domů vrátil sám.