SWEET IDIOT (Sladký idiot)

17

Louis

Jerry přišel na čas. Jako vždy. Snad nikdy jsem nezažil, ze by se opozdil o jedinou minutu. Přátelsky jsme se před barem pozdravili a vydali se najít vhodné místo na sezení.
Potřeboval jsem takové místo, odkud by bylo vidět na pódium, ale z pódia na nás, nebo alespoň na mě, ne.
Jestli nás tu uvidí spolu, bude celý plán na nic.
Došel jsem nám k baru pro pití a zasedli jsme do jedno z boxů po stranách místnosti. Zabral jsem si místo nejvíce v rohu, kam na mě určitě nebylo vidět. Jerry se posadil naproti. Měl dokonalý výhled. Přesně jak jsem potřeboval.
Začal jsem přátelskou konverzaci otázkami o rodině a podobně. Takhle jsme si povídali asi půl hodiny.
,, Louisi, proč tu vlastně jsem?", zeptal se z ničeho nic, uprostřed vyprávění o dovolené v Paříži.
Nemělo cenu mu nalhávat, že jde čistě o přátelské posezení. Tak jsem mu to řekl na rovinu. ,, Víš, vystupuje tu jedna dívka. A já si myslím, že má navíc, než se schovávat v nějakém baru. Podle mě má talent.", snažil jsem se znít nezaujatě.  
,,Snažíš se z hvězdy vypracovat na hledače talentů?", zeptal se pobaveně a upil ze své skleničky.
,,Kdepak,", zasmál jsem se, ,,a i kdyby, ty nejlepší už jsi mi stejně dávno vyfoukl ty.".
Hlasitě se zasmál a znovu se napil. ,,Tak kde ten tvůj talent vězí?", zeptal se zvědavě a rozhlížel se kolem.
Podíval jsem se na hodinky. ,,Každou chvilkou by...". Zbytek už jsem nestihl doříct, protože se ozvala hromová rána a na pódium přišla Chloe. Podíval jsem se na Jerryho a kývl směrem k ní. Okamžitě pochopil a nasadil svůj pracovně-zamýšlený výraz.
Chloe dneska začínala písničkou Wonderwall od Oasis. Tu písničku mám v originále rád, ale v jejím podání ji miluju.
Po dalších čtyřech písničkách se na mě Jerry podíval. ,,Neříkej mi, že ještě nemá žádného agenta.", podíval se na mě nevěřícně.
,,Co si o ní myslíš?", zeptal jsem se na rovinu.
,,Popravdě. Vidím v ní britskou verzi Demi Lovato. Možná se na ní bude muset trochu zapracovat, ale rozhodně stojí za to.", řekl uznale. Spadl mi kámen ze srdce, přece jen se plán daří. ,,Teď už jen chybí, aby jsi nás seznámil.".
V tu chvíli mi vyschlo v krku. A sakra! ,,No, víš, Jerry... to asi nepůjde.", řekl jsem trochu nervózně, protože teď přijde ten háček. ,,Jestli se dozví, že s tím mám cokoli společného, tak to odmítne.".
Jerry zakoulel očima. ,,Že mě to hned nenapadlo. Ty jsi se do ní zakoukal.", prohodil vesele.
,,Co? Já? Já ne... Možná trochu", přiznal jsem nakonec. ,,Slib mi, že se nedozví, ze s tím mám něco společného, prosím.", závodník jsem jako malé dítě.
,,Bude to naše tajemství. Ale teď mi o ní něco pověz. Aspoň jméno."...

Chloe

Dneska to uteklo hrozně rychle. Naštěstí. Už se těším domů. Potřebuji se z toho dnešního dne pořádně vyspat.
Scházela jsem dolů z pódia a mířila si to k šatně, když mě oslovil neznámý muž v draze vypadajícím obleku.
,,Slečno Buttlerová, mohu s Vámi na vteřinu mluvit?", zeptal se zdvořile a s milým úsměvem na tváři.
Ale přes to jsem měla trochu strach. Co po mě může chtít? ,,Ano?".
,,Jmenuji se Jerry Bruckhaimer. Pracuji pro společnost England Young Records. Rád bych vám jménem společnosti nabídl nahrávací smlouvu.".
V tu ránu jsem měla pusu dokořán a vykulené oči. ,,Mohl by jste to, prosím, zopakovat? Nejsem si jistá, zdá jsem Vás slyšela dobře.".

«Tak tu máme další díl :-) co vy na to? Mám pokračovat ve psaní? Nebo s tím mám skončit? :-) znovu děkuji za všechny votes i přečtení :-)»