SWEET IDIOT (Sladký idiot)

24

Louis

            Od pohřbu Grace uběhlo něco přes týden. Chloe už na tom byla lépe. Začala s nahráváním písniček a vážně ji to bavilo. Sice jsme se tolik nevídali, ale měli jsme oba hodně práce. Nám mělo za pár dní začít turné po Evropě. Ale díky tomu, že se Chloe nastěhovala ke mně, se vídali každý večer. Jediné, co se změnilo k horšímu, tedy alespoň pro mě, bylo to, že Chloe už posledních pár dní nespala v mé ložnici.

            Celkem mi nahrálo do karet, když se mi ozvala moje malá milovaná sestřička, že by chtěla přijet na víkend, než odjedeme.

            Našel jsem Chloe v kuchyni, kde připravovala večeři. „Chloe?“, oslovil jsem ji a posadil se na barovou židličku u pultu.

            Otočila se na mě se zdvyženým obočím. „Ano?“.

            Promnul jsem se si krk. „Nevadilo by Ti, kdyby na pár dní přijela moje sestra?“.

            „Ty máš sestru?“, vykulila na mě překvapeně oči.

            Musel jsem se usmát. Občas vážně zapomínám na to, že se najdou i tací lidé, kteří toho o mě moc nevědí. A naštěstí pro mě, jedna z těch osob bydlela se mnou. Přikývl jsem na souhlas. „Lottie. Je jí 17.“.

            „Páni. To jsem nevěděla.“, nasadila zamyšlený výraz a zkousla si spodní ret. „A kdy má přijet?“.

            „No, vlastně zítra.“, rozpačitě jsem si zajel rukou do vlasů. Je to trochu narychlo, já vím.

            Znovu se nad něčím zamyslela. „Už?!“, znovu vykulila oči.

            Nasadil ten nejvíc nevinný výraz, jaký jsem uměl. „Omlouvám se. Zapomněl jsem Ti říct, že sem jezdí pokaždé, když máme odjet na turné.“. V duchu jsem se modlil, aby na ní ten kukuč zabral.

            „To je v pohodě. Vždyť je Tvůj byt.“, odpověděla v klidu. „Mám jí uvolnit pokoj nebo bude spát u Tebe?“, zeptala se zády ke mně, protože nandávala na talíře večeři.

            „Pokud by Ti nevadilo spát se mnou….“, pokrčil jsem rameny, jako by o nic nešlo.

            Položila přede mě talíř s boloňskými špagetami a posadila se vedle mě. „Myslím, že ne. Navíc už v tom máme trochu praxi.“, rychle si dala sousto špaget a trošku zčervenala.

            „Fajn.“, napodobil jsem její gesto se špagetami. Duchu jsem se culil od ucha k uchu jako blázen.

           

            Druhý den kolem třetí jsem byl vyzvednout Lottie na nádraží. Samozřejmě se vydala na cestu hned po škole.

            Hned jak vystoupila z vlaku, tak se začala rozhlížet. Nakonec se zapřela pěstmi o boky a hodila po mě vyčítavý výraz. „Kde je Chloe?“, vyzvídala.

            Zakoulel jsem nad tím očima. Upozornil jsem ji předem, že už nebydlím sám a trochu jsem ji o Chloe povyprávěl. Okamžitě z toho vydedukovala, že spolu chodíme. Chvilku mi trvalo, než jsem ji vysvětlil, jak se věci vlastně mají. „Taky Tě moc rád vidím, prcku. A taky se mi po Tobě stýskalo.“, věnovala jsem jí úsměv a obejmul ji.

            „Promiň Loui.“, opětovala mi objetí s omluvným výrazem. „Ráda Tě vidím. Moc se mi po Tobě stýskalo.“.

            Vzal jsem jí věci a zamířili jsme ven k autu. Hned jak jsme nasedli, výslech pokračoval.

            „Tak kde je Chloe?“, vyzvídala znovu.         

            „V práci.“, odpověděl jsem jednoduše.

            „A kdy se vrátí?“, zeptala se natěšeně.

            „Asi za hodinu.“.

            „Parááááda.“, protáhla a nasadila spokojený výraz.

            Zakroutil jsem nad tím nechápavě hlavou. „Ty ses víc těšila na ni než na mě.“, řekl jsem naoko uraženě.

            Založila si ruce na hrudi a znepokojeně mlaskla. „To není pravda. Na oba stejně. Ale Tebe znám už 17 let. A Chloe jsem ještě nikdy neviděla. Navíc, je celkem logické, že se zajímám o dívku, která bydlí“, při slově bydlí naznačila ve vzduchu uvozovky, „s mým milovaným a úžasným bratříčkem.“.

            Jak je možné, že ta holka má na všechno dokonalou odpověď? „Dobře. Moje chyba.“, zasmál jsem se. „Nechceš se zatím někde stavit? Třeba ve Starbucks? Abychom trochu zkrátili to Tvoje čekání, než Chloe poznáš?“, navrhl jsem.

            Lottie nasadila úsměv andílka, kterým mě vždycky dostala. „Koupíš mi karamelové latte?“.

            Přimouřil jsem jedno oko a změřil si ji pohledem. Odpovědí na to mi byly štěněcí očka, kterým nedokáže odolat nikdo. Konec konců, co bych pro svojí sestřičku neudělal. „Ale ne, že to řekneš mámě.“.

            „Jasně.“, zajásala a vlepila mi pusu na tvář.