SWEET IDIOT (Sladký idiot)

2

Chloe

                To snad není pravda! Já myslela, že pan Louis je starší pán.

                Doslova jsem zírala na kluka, který seděl na pohovce. Byl to ten kluk z baru. Hnědý rozcuch a úžasné světle modré oči. Tak teď už se mamce nedivím, že tuto práci nechtěla opustit. Akorát jsem nedokázala pochopit, proč mu vyká.

                „Pane Louisi, toto je má dcera, Chloe Butler. Chloe, pan Louis Tomlinson.“, přestavila nás mamka.

                Bylo na čase se probrat. Zdvořile jsem k Louisovi natáhla ruku.

                Louis vstal z pohovky a přijal mou nabízenou ruku. „Těší mě, Chloe“.

                „Mě také.“, opáčila jsem. Byl milý. Musela jsem si připomenout dýchat.

Louis

                Čekal jsem, že dcera Grace, bude o něco starší. Téhle holce mohlo být maximálně 20.

                Kdybych Grace neslíbil, že to s ní zkusím, poslal bych ji rovnou domů. Co tahle mladá holka může vědět o zodpovědnosti a loajalitě?

                „Těší mě, Chloe.“, čistě ze zdvořilosti jsem se usmál a přijal její nabízenou ruku.

                „Mě také.“, opáčila rozpačitě.

                No to snad ne?! Doufám, že to není nějaká šílená fanynka.

                „Mám začít s přípravou oběda, pane Louisi?“, zeptala se Grace.

                „Kdybyste byla tak hodná.“, mile jsem se na ni usmál.

                Grace odešla. Pokynul jsem Chloe, aby se posadila do křesla vedle pohovky.

                „Takže…Co kdybychom se podívali na smlouvu.“, přesunul jsem před ní desky s papíry.

Chloe

                Jen co mamka opustila místnost, Louisův výraz se změnil. Už nevypadal vůbec mile. V jeho tváři se teď usídlilo opovržení. Netušila jsem, co ho k tomu donutilo.

                Nechtěla jsem ho nijak naštvat, tak jsem sáhla po deskách, které mi podsunul a vyndala jsem z nich papíry. Klasická pracovní smlouva.

                Na posledním listu, mě zaujal smluvní dodatek. Říkal, že výše uvedený zaměstnanec, bude respektovat zaměstnavatelovo soukromí. Nebude o něm s nikým, ani za jakýchkoli okolností, mluvit. Nikomu nesmí ani prozradit pro koho pracuje. V případě porušení, čeká zaměstnance okamžitá výpověď. A podle rozvahy zaměstnavatele, i peněžité odškodnění ve výši, kterou určí právník.

                Zvedla jsem oči od smlouvy a položila ji na stůl.

                „Máš nějaké dotazy?“, zeptal se stroze.

                Pár by se jich našlo. Proč ty mi můžeš tykat, a já tebe musím oslovovat pane? Proč bych se s někým měla bavit o tvém soukromí? A proč nesmím nikomu říct, že pro tebe pracuji? „Ne, pane.“, zakroutila jsem hlavou.

                „Dobře.“, přistrčil mi propisku. „Začínáš zítra v devět. Grace tě seznámí s tvými povinnostmi.“, vstal a odešel.