Zootropolis - Skvělá dvojka

ČÁST 6.

,,Slyšela jsem co se stalo.. Mrzí mě to. Jak to s ním vypadá??" ,,Nevím.. Je na sále." Nick měl stále obličej v dlaních. Judy si stoupla blíž k němu a začala ho hladit po hlavě. ,,To bude dobrý, uvidíte.." Nick se na ní podíval. ,,Díky.." Opřel si hlavu o její břicho. ,,Proč to vůbec děláte?" ,,A co?" ,,Že mi takhle pomáháte.." ,,Třeba proto, že jste mě zachránil?" ,,To nic nebylo. Takhle by se měl zachovat každý." ,,To asi jo, ale právě že se tak většina nechová. Mohlo vám to být jedno. Děkuju." ,,Opravdu není zač."

,,Nechcete něco přinést?" ,,Ani ne.. díky.. Nic bych do sebe nedostal." ,,Doufám, že to s vaším kamarádem dobře dopadne." ,,To já taky." Nick stále seděl bezmocně na sedačce na chodbě. Právě si vzpomněl na Karen. Koukl na mobil a tam byla zpráva. ,,Jsem doma." Nick se zvedl a chtěl odejít, ale Judy ho zastavila. ,,Kam jdete?" ,,Musím si něco vyřídit.. Počkáte tu prosím?" ,,Já nevím jestli budu moct." ,,Kdyby to šlo tak tu prosím počkejte. Ať tu zůstane někdo komu věřím.." ,,Dobře." ,,Děkuju."

Nick šel domů a Judy zavolala Bogovi. ,,Ano Hopkavá?" ,,Náčelníku, jeden ze záchranářů měl těžký úraz a musel na operaci. Slíbila jsem jeho kamarádovi, že pokud budu moct tak tu počkám než se vrátí, aby tu někdo byl." ,,No pro dnešek máte hotovo, takže si můžete dělat co chcete." ,,A jo, ono už je tolik. Tak děkuju, zatím." položila telefon a šla si pro něco k jídlu a pití. Došla do bufetu, něco si koupila a šla zpátky. Sedla si na chodbě na židli a najedla se a napila. Čekala než se vrátí Nick.

Nick přišel domů. ,,Ahoj Nicku!" Chtěla ho políbit, ale on se kousek odsunul. ,,Můžeš mi říct kde si byla?!" ,,No.. u kámošky.." ,,A nepřipadá ti důležitý dát o sobě vědět? Nebo aspoň říct kam jdeš?!" ,,Co hysterčíš?" ,,Já hysterčím? A divíš se?! Napadlo tě třeba, že jsem mohl mít strach jestli se ti něco nestalo?!" ,,Popravdě... ne." ,,No.. To je přesně ono.. Ty totiž myslíš jen na sebe!" Naštvaně se otočil a odešel. Šel zpátky do nemocnice. Když tam dorazil, tak viděl jak doktor a sestra běží do Maxova pokoje. ,,Sakra co se děje?!" 

,,Max má zástavu." ,,Cože?!" Nick se rozeběhl do pokoje a viděl jak ho oživují. ,,Maxi notak!" Po chvilce to už chtěli vzdát, ale Nick ne. ,,To si snad děláte srandu?! Uhněte!" Nick je odstrčil a začal s resuscitací. ,,Maxi... p-prosím! Naskoč." Doktor se sestřičkou se na sebe podívali. ,,Pane Wilde... nemá to smysl..." ,,Nechte mě!" Po chvilce resuscitace se ozval zvuk, který značí srdeční rytmus.. ,,JO!" ,,Skvělá práce Wilde.." Nick se na něj otočil. ,,To víte.. Já se nevzdávám.. Já ne. Zas přijdu Maxi." Koukl se na svého kámoše a odešel.

Venku čekala Judy. Když Nick vyšel z pokoje, tak se hned postavila. ,,Tak co? Žije?" Akorát vyšel i doktor. ,,Jo žije." Nick si ho všiml. ,,Protože já jsem to nevzdal." Řekl schválně trochu nahlas, aby ho doktor slyšel. Doktor se zastavil a otočil se na Nicka. ,,Nechte toho..." Nick k němu přišel. ,,Nebo co? Chtěl jste nechat umřít mého nejlepšího kamaráda..." ,,Do hajzlu Wilde... Trvalo to dlouho.." Nick ho chytil za doktorský oblek pod krkem. ,,Dlouho?!!! Vzdával jste to po pěti minutách!!" Judy už trochu zasáhla. ,,Uklidněte se oba dva!" Nick se na ní otočil.

,,Jo... promiňte.. Ale vám se omlouvat nebudu. Takhle by se doktor chovat neměl!! Táhněte!" Judy chytla Nicka za tváře a otočila ho na sebe. ,,Klid! Já chápu, že je to těžká situace, ale klid.." Koukali si z očí do očí. ,,Omlouvám se.." Judy ho pustila a sedli si vedle sebe. Chvíli bylo ticho. ,,Kdo by to byl do vás řekl.." ,,Co?" ,,No že se umíte prát, a nahánět strach." Nick se uchechtl. ,,Tak pokud narážíte na to zachránění před znásilněním tak to byla klasická pěst.. To zvládne každý. A tohle? To bylo taky nic.." ,,Líbí se mi jak jste skromný.." Usmála se.

,,Jo to jsem no.. Neumím moc přijímat chválu atd.." ,,To byste měl.. Určitě vás chválí hodně lidí." ,,Nooo občas šéfka, Max.. A lidi kolem občas taky.. za naší práci jsou nám vděční a občas nám i něco přinesou jako poděkování.." ,,To je hezký.." ,,No..." Nick se zarazil. ,,Ježiši.." ,,Co se děje?" ,,Nevíte něco o tom malém vlčkovi?" ,,Myslíte toho jak jste mu oživovali tátu a mámu?" ,,Jo.. Toho." ,,Převzala si ho sociálka a budou kontaktovat známý." ,,Tak to je dobře.. Aspoň nezůstane sám." ,,Vás ten případ trochu sebral že?"

,,Tyhle případy nemám rád.. Kdy nám pod rukama zemřou rodiče malého dítěte.. Připomíná mi to i.... můj  případ..." ,,A-aha.. To mě mrzí, nechtěla jsem.." ,,Ne v pohodě. Nemohla jste to vědět." Po chvíli přišel jeden doktor. Jinej než tamten. ,,Vy jste Wilde?" ,,Jo jsem." ,,Jsem nový ošetřující lékař vašeho kamaráda.." ,,Aha. Co tamten?" ,,Zaslechl jsem jen, že se u nechce o něj starat. Že selhal nebo co." ,,Jo tak to je přesný.." ,,Co se stalo jestli se můžu zeptat?" ,,Chtěl vzdát resuscitaci po pěti minutách.." ,,No tak to je samozřejmě špatný.." 

,,No.. A jak na tom teda Max je?" ,,Už je to lepší.. Z nejhoršího je snad venku." ,,Uf.. zaplať pánbůh..." ,,To jo.. A je to hlavně díky vám." ,,Ale prosím vás.." Judy se uchechtla, protože opět neumí přijímat pochvalu. Nick se na ní s úsměvem otočil. ,,Ale jo.. Nebýt vašeho zásahu na místě a pak tady, tak by nepřežil.." ,,Tak fajn, fajn, děkuju, ale... Nepřehánějte to s tou chválou.. Nechci být namyšlený.." Zasmál se a rozloučili se. ,,Vím že je to takový blbý, ale... nešla byste se mnou na skleničku? Myslím si, že ten dnešek musíme spláchnout." ,,Proč ne?" Usmála se.