Záhadná I. (Avengers FF)

Prolog

Vešla jsem do hodně osvětlené místnosti. Uprostřed seděl muž, byl v bezvědomí, ale i tak vypadal vystrašeně a znepokojeně. Nedivila jsem se mu, byl přivázaný k židli a právě mu do úst dávali nějakou věc, aby nekřičel.

V místnosti bylo hodně doktorů, někteří měli sešity a pera a někteří mi měli asistovat. Většina doktorů s notýskama se na mě dívali jako kdybych byla směšná nebo nedůvěryhodná. Je pravda, že vložili jednu z nejdůležitějších činností pro jejich budoucnost do rukou mladé dívky, takže to trochu dává smysl...

Na sucho jsem polkla a mírně jsem k sobě přitiskla umělou ruku z titanové slitiny, kterou jsem držela. Nechtěla jsem ji vyrobit, nechtěla jsem mu ji dát a nechtěla jsem tohoto být součástí. Ale neměla jsem na výběr. 

Jeden z mých "asistentů" vpíchl muži injekci na probuzení a on si vyděšeně pokusil sednout, ale provazy ho zastavili. Vyděšeně se rozhlížel po místnosti a těžce oddechoval.

Můj "asistent" (nenávidím to oslovení) k němu přisunul stolek s nástroji a židli pro mě. Vypla jsem emoce a popošla jsem s chladným výrazem k muži. On ještě nebyl voják, byl stále normální člověk s pocity.

Já už si ohledně mých pocitů nebyla moc jistá. Trochu lidskosti jsem v sobě ještě měla, ale pocity byly pohřbené. Ne moc hluboko na to, aby nedokázali vyplavat na povrch, ale moc hluboko na to, abych je dokázala vyvolat sama od sebe. 

Sedla jsem si na studenou kovovou židli vedle něj a on se na mě teprve teď podíval (asi na dvě vteřiny, protože si hned zase vyděšeně prohlížel místnost). V jeho hodně vyděšených modrých očích jsem zahlédla jiskřičku života, která za pár let pravděpodobně vyprchá. 

Beze slov jsem se k němu přisunula a prohlédla si jeho rameno. Na moji uměle vyrobenu paži bude sedět. Poslali mi o něm spis ve kterém bylo jenom pár základních informací o váze, těle,... bylo riskantní tu ruku vyrábět, když jsem neměla tušení, jak vypadá, ale očividně jsem se trefila.

,,Omlouvám se..." zašeptala jsem potichu bez emocí, ale myslela jsem to vážně.

Vzala jsem kovovou ruku a chvíli jsem v ní nastavovala umělé nervy, aby se mohli spojit s jeho lidskou paží. Poté jsem bez varování ruku připojila k jeho tělu. Zakřičel bolestí, ale nešlo to moc slyšet. Spojování lidských nervů s kovovými není nic příjemného. 

Po tváři mi stekla slza a chvíli jsem ho nechala, aby to zpracoval. Zrychleně oddechoval a zase se na mě vyděšeně podíval )vyděšený byl celou dobu, takže jsem se vám to rozhodla nonstop připomínat). Prohlížel si mě a výraz se mu trochu změnil na znepokojený a šokovaný. Asi tady nebyl zvyklý potkávat zhruba šestnáctileté dívky.

Donutila jsem sama sebe se otočit k němu zády a nachystat si svářeč. Tělo s kovovou rukou měl spojené velice vratce, jenom nervy, takže jsem tohle musela udělat. Po tváři mi stekla další slza, které jsem nemohla zabránit. 

Otočila jsem se zpátky a posunula jsem se trošku blíž. Zatnula jsem čelist a přiložila jsem svářeč mezi spojení jeho těla a umělé paže. Zase křičel bolestí a já se další slze nevyvarovala. Pomalu jsem mu svářela pokožku s kovem.
Moc sebou zmítal, takže jsem jednou trochu přetáhla, což mě donutilo přestat.

,,Nehýbej se, vím, že je to těžké, ale nedělej to." zašeptala jsem, ale věděla jsem, že mě moc dobře slyší. Tentokrát sebou při styku s ohněm jenom mírně cukl. Stále křičel, ale teď to spíš znělo jako vrčení šelmy a měla jsem dvakrát rychleji hotovo.

Vydesinfikovala jsem mu "popáleniny" a počkala jsem až to rozdýchá. Muselo ho to hodně bolet, takže jsem trpělivě čekala asi půl hodiny než se na mě podíval. Slzy už mi mezitím uschly a pravděpodobně jsem zase vypadala celkem normálně.

,,Můžeš s ní hýbat?" zeptala jsem se univerzálně a on pohnul prstem. Vykulil oči a já se skoro neviditelně pousmála. 

,,Buď k ní trošku šetrný." dloubla jsem ho do kovové ruky a on sebou cukl. Asi nečekal, že bude cítit dotek. Zvedla jsem se a slyšela jsem, že sebou trochu trhl směrem ke mě, ale pokračovala jsem dál.

V ten den jsem se zlomila. 

(671 slov)

Máme tu další neslibovanou knížku. :D Doufám, že jsem vás aspoň trochu zaujala. 

Upozorňuji, že vydávání kapitol tady bude hodně vratké a nepravidelné. 

(Mimochodem by se mi opravdu hodila pomoc z názvem a budeme ignorovat to, že ještě ani nevíte o čem tohle bude :D)

love u :3