Záhadná I. (Avengers FF)

Šestnáctá

Zrovna jsem procházela další Shuriiny složky, když mi zavolalo další neznámé číslo (víte, jak to myslím). Po chvíli rozmýšlení jsem hovor přijala.

,,Ahoj, Ario." uslyšela jsem, povědomý, tichý, hluboký a chraplavý hlas. Ten člověk zněl hrozně nemocně, jako kdyby zrovna teď umíral.

,,Určitě víš, kdo jsem." mluvil slabě dál a hrozně se rozkašlal. Strnule jsem stála a nedokázala se pohnout ani o centimetr. Tušila jsem, kdo to je a vůbec se mi to nezamlouvalo.

,,Chtěl bych ti oznámit, aby ses připravila na další zásah, pokud se nevydáš Avengers." řekl dál chraplavě, když přestal kašlat.

Takže mi vyhrožuje. Jak milé. A vážně si myslí, že za nimi fakt jen tak docupitám s tím, že určitě nevím, kde je Bucky a rozhodně podepíšu tu smlouvu? Navíc, proč by to po mě kdokoliv chtěl?

,,Jaký zásah?" zašeptala jsem bez dechu znepokojeně. Uchechtl se a zněl najednou hrozně staře, ale mohlo mu být maximálně tak čtyřicet pět.

,,Uvidíš." vydechl potichu a típl hovor. Zrychleně jsem dýchala a trochu roztřeseně jsem si sedla na židli.

Asi bych vám měla něco vysvětlit.

Jelikož jsem pracovala v Hydře, tak mě hrozně moc lidí nemělo moc v lásce. Většina neznala ani moje jméno, ale věděli o mojí existenci. A mám dojem, že ten člověk (co mi před chvílí volal) byl jeden z těch více nebezpečných. Ale to jsem doteď nevěděla.

Pamatuji si na něj celkem dost dobře. Když jsem byla přeřazená do té jiné základny, tak kvůli mně vyhodili nějakého muže. Prý jim už díky mě byl k ničemu. A to ani nevím, jakou měl pozici.

Odváděli ho kolem mě jako nějaké zvíře, když jsem do budovy vstupovala. Vypadal strhaně a díval se na mě nenávistným pohledem.

,,Já tě najdu." řekl mi chladně a potom ho odvedli. Myslela jsem si, že to jsou jenom prázdné slova zoufale naštvaného muže, ale očividně ne. Akorát by mě zajímalo, co se s ním potom stalo.

To, že si mě někdo najde, zabije nebo mě zničí mi řeklo už desítky lidí a bylo jedno, jestli mi bylo patnáct nebo dvacet pět, vždycky mě to vyděsilo stejně. Ale teď to bylo poprvé, co mě opravdu někdo našel. A já ani nevěděla, co mi vlastně chce udělat.

Musela jsem si udělat menší pauzu na srovnání priorit a uklidnění myšlenek. A taky jsem potřebovala něco, co mi ve srovnání myšlenek pomůže.

Cestou ven z pokoje jsem se stavila v koupelně, kde jsem do sebe hodila jeden malý prášeček.

Seběhla jsem schody a uviděla Buckyho na gauči s knížkou. Mám dojem, že to byl Harry Potter (v mém tajném nočním sledování s určitými lidmi samozřejmě nechyběl).

,,Jdu na chvíli ven." oznámila jsem mu a on nepřítomně kývl. Asi byla knížka zrovna moc zajímavá.

Vyšla jsem po menší cestičce na louku. Jen tak jsem šla rovně, bez nějakého smyslu.

Možná bych o tom muži někomu měla říct. Nebo radši ne, aby do toho nezatáhl i je.

Jak bych ho mohla vyhledat a jak bych ho vlastně mohla zastavit? Nemůžu jen tak k někomu dojít a zabít ho... dobře, můžu. Ale to se mi udělat nechce. A zrovna mě žádné jiné řešení než jeho smrt nenapadá.

Každopádně zněl hrozně utrápeně, jako kdyby umíral. A možná, že opravdu umírá. To by se mi celkem hodilo. Takže pokud stihne umřít dřív, než se něco stane, tak to bude v pohodě, ne?