Záhadná I. (Avengers FF)

Devátá

Jelikož si Wakandská princezna myslela, že potřebuji další pauzu, tak mě dotáhla tentokrát doprostřed listnatého lesa. 

,,Co tady chceš dělat?" zeptala jsem se jí při prohlížení si stromů kolem nás. Pokrčila rameny a hodila na zem kousek před námi nějaké kolečko, které se najednou roztáhlo a vznikla z toho deka. 

Respektovaně jsem kývla a obě jsme si na ni sedly. Já si rovnou lehla a začala pozorovat koruny stromů a azurově bezmračnou oblohu.
Pociťovala jsem uvolnění a dech se mi zklidnil. Jo, tohle jsem potřebovala. 

Shuri si mezitím z batohu vytáhla destičku a zase na ní něco digitálním perem psala. 

Kolem nás si zpívali ptáci a mám dojem, že jsem zahlédla zajíce. Připadala jsem si jako v jedné s typických Disney pohádek. 

(K sledování těchto filmů mě donutil Clint. Nazýval je pokladem celé kinematografie a po zhlédnutí Sněhurky jsme se začali na ně dívat pravidelně. Jednou nás našla Natasha a Clint ji donutil se k nám přidat. A od té doby jsme spolu jako malé děti dvakrát týdně v noci tajně sledovali pohádky. Postupně se k nim přidaly i jiné filmy, prý jsme měly mít přehled.) 

Nad těmi vzpomínkami jsem se usmála. 

,,Všimla jsem si, že jste si s Jamesem celkem blízcí." konstatovala dívka po chvíli a prolomila tím moji chvíli klidu a ticha.

,,Jo, asi jo." řekla jsem neutrálně. Shuri se uchechtla.

,,Co?" otočila jsem k ní hlavu a ona se potulně usmívala. 

,,Nic." úsměv se jí rozšířil a já se začala trochu děsit. 

,,Ok..." podívala jsem se zmateně zpátky na stromy. 

*menší vsuvka*

,,Víš, že jsou mravenci úplně jako normální lidé?" prohlížela jsem si mravence před sebou. Zrovna bral kousek dřeva a odnášel ho pryč.

,,Jak to myslíš?" zvedla Shuri pohled od destičky.

,,Celý život jenom dřou pro někoho většího, aby stvořili potomky a potom umřeli." vysvětlila jsem zamyšleně a nechala toho mravenečka mi vlézt na ruku.

,,Žádný jiný smysl to nemá." promluvila jsem znovu a prohlížela si, jak mi běhá po ruce.

,,To máme štěstí, že nejsme normální." usmála se na mě dívka.

*konec menší vsuvky*

***

Vracely jsme se zpátky městem a šly jsme až moc pomalu. Ona si klidně prohlížela domy a stánky a lidé se na ni usmívali. Jakmile přejeli pohledem ke mě, tak se zamračili. 

Trošičku jsem zrychlila, abych se dostala vedle ní. ,,Co jsem jim provedla?" zašeptala jsem tak, aby mě slyšela jenom ona.

,,Lidé tě tady znají a někteří nesouhlasí s tvými činy. Jiným se nelíbí, že jsi jen tak zmizela zrovna, když jsi v podstatě vyvolala tu smlouvu. Mnoho z nich prostě celkově nemají rádi Avengers." mírně se zamračila a kopla do kamínku před sebou.

,,S jakými činy?" zeptala jsem se neklidně. Lidé neměli vědět ani o šestině toho, co jsem kdy provedla. Až na to, že Natasha před dvěma roky vypustila ty informace, ale to by obyčejný člověk nedokázal rozluštit. 

,,Já ani nevím. Možná to má něco ze Sokovií nebo tím únikem informací." pokrčila rameny a já si povzdechla. 

,,Počkat co?" zarazila jsem se a zastavila se. Shuri se na mě otočila.