Záhadná I. (Avengers FF)

Třetí

Nechci vás zahrnovat zbytečnými detaily, každopádně když se stal Ultron, tak jsem byla s Avengers, ale držela jsem se spíš v pozadí. Jako vždycky. 

Na většinu misí (třeba jako kradení Ultronovo těla) mě nepustili. Stark ke mě už od začátku choval určitý odpor ke kterému jsem neznala důvod a nevěřil mi. Nikdo kromě Steva (A Natashy. Ta potvora to z něj vytáhla.) o mé pravé minulosti nevěděl a to mě pravděpodobně dělalo ještě víc nedůvěryhodnou. 

(Kdyby o mě Stark věděl všechno, tak by mě samozřejmě nenáviděl. Ale on o mě věděl jenom to, že jsem byla agent SHIELDU a takové ty základní věci, takže jeho nenávist nedávala smysl.)

Takže jsem většinu jejich misí proseděla hledáním dvou teenagerů, které jsem potkala na základně Hydry. Stark mi nedovolil zjistit, kdo jsou (Což byla jedna z nejhloupějších a nejvíc bezdůvodných věcí, které kdy udělal. Co si tím chtěl dokázat? Že je přede mnou o krok navíc? Zatajování informací je opravdu k ničemu, hlavně když je zatajujete člověku, který by jich měl dostat co nejvíce. Všichni včetně jeho věděli, že jsem extrémně dobrá v hledání lidí. Jenom nevěděli, jak to provádím.), takže jsem to zkoušela jenom ze vzpomínek, což bylo ještě těžší. Zahlédla jsem je jenom párkrát a například na ulici bych je asi poznala, ale nedokázala bych je popsat. Prostě jsem neměla ideální podmínky.

Každopádně najít jsem je nedokázala. Ta dívka mi v jejich nalezení bránila (věděla jsem, že je telepatka, trochu týmu poblbla hlavu) + (jak už jsem říkala) málo informací. Jediné co mi o nich řekli bylo to, že jsou z Ruska, z Hydry a že jsou nebezpeční kvůli jejich schopnostem. Takže si ta dívka si pravděpodobně vybudovala nějakou blokaci nebo mi v jejich nalezení bránila vědomě. 

Zbytek doby jsem se jenom nudila a snažila jsem se o nich něco zjistit. I Jarvis měl rozkaz mi nic neříct a o Furym ani nemluvím. Hillová mě svým nepřístupným chováním zklamala, doufala jsem, že aspoň ona mi něco řekne. 

(děj jsem si zase trochu víc upravila, takže se omlouvám. :D Prostě se mi to tam hodí. :) )

,,Agentka Hurtová se dostaví před budovu." slyšela jsem naléhavost ve Furyho hlase. Už jenom to, že mě volal Fury něco znamenalo.

V quinjetu mě čekal můj oblek a autopilot do... Sokovie? Panebože, co oni zas provedli.

***

Znáte to, v klidu jsem zabíjela vražedné roboty, evakuovala lidi aby neumřeli spadnutím města zpátky na zem, potkala červeného robota z vibránia, ochraňovala svoje neschopné spolubojovníky a najednou mě k zemi srazilo něco. Zvedla jsem se a oklepala ze sebe prach.

,,Promiň." objevil se přede mnou kluk se stříbrnými vlasy. Automaticky jsem ho odhodila pár metrů od sebe. 

,,Ario, on je s námi." ozval se za mnou hlas Natashy a já se na zvedajícího kluka zmateně podívala.

Tentokrát se on zvedl ze země a já naklonila hlavu na stranu. Sjela jsem ho pohledem od hlavy až k patě a skepticky přivřela oči. On se mi odhodlaně podíval do očí a já se jemně pousmála.

,,Dobře." kývla jsem a podívala se přes rameno na Nat.

,,Máš štěstí, že tě schválila." houkla na něj a odběhla pryč. Upřímně, kdybych ho "neschválila" tak by se asi nic nestalo, ale proč ne. 

,,Jo, máš." potvrdila jsem a všimla jsem si kousek od nás robotů. Konec kecání (to jsem si aspoň myslela).

***

Většina lidí už byli na helicarrierech, ale najednou se někdo rozhodl k nám poslat kulomety (nebo co to vlastně bylo). Sebe jsem uchránila jednou tlakovou vlnou, ale kluk se stříbrnými vlasy vedle mě spadl na zem.
Přísahám, že jsem z něj oči spustila ani ne na tři vteřiny! Ale on v sobě měl najednou asi dvacet střelných ran, takže si výčitky na jeho osobu nechám na později. Možná.