Záhadná I. (Avengers FF)

Čtrnáctá

Klasicky jsem si jen tak chillovala v laborce s knížkou v ruce, když mi na "počítači" vyskočilo nějaké zavirované okno. Odložila jsem knížku a chtěla jsem tu kartu zavřít, ale nešlo to. Najednou se tam začali psát slova.

,,Neměla jsi je zničit, Ario."

Znepokojeně jsem se podívala kolem. Nikdo si mě nevšímal, všichni pracovali na něčem jiném. Karta se uzavřela a já se zmateně dívala na obrazovku.

Takže se ten neznámý nějak dozvěděl, že jsem ty séra zničila. Jak to jako provedl? To mě tu noc stalkoval nebo co? Navíc, proč mu trvalo tak dlouho? A ještě k tomu mě dokázal kontaktovat. Takhle kontaktovat.

To nebylo jako s Natashou, ta to provedla jinak. Tenhle neznámý se naboural přímo do tohohle počítače, což znamenalo, že ví, kde jsem úplně přesně. Jakože i přesně moje místo teď.
A ještě k tomu dokázal najít moment, kdy tu zprávu uvidím jenom já a nikdo jiný.

Což bylo... děsivé.

Každopádně o trochu míň děsivé (ale pořád trochu děsivé) bylo, když do laboratoře za asi minutu mého přemýšlení vešla Okoye s nějakou ženou, Ramondou. Oba měli celkem spokojený výraz a Ramonda se dokonce trochu pousmívala.

Došli obě dvě rovnou ke mně a přidala se k nim i Shuri.

,,Už?" zeptala se jich. Okoye kývla a ona se ďábelsky usmála.

,,Co se stalo?" podívala jsem se na ně trochu vyděšeně.

,,Máte připravenou chatu, za pár hodin se do ní přesunete." řekla mi s úsměvem Ramonda. Upřímně jsem se s ní osobně nikdy nesetkala, ale asi jsme na sebe milé.

,,Jakou chatu?" nechápavě jsem se na ně podívala.

,,Budete v ní bydlet společně se seržantem Barnesem." oznámila mi Ramonda. Vykulila jsem šokovaně oči. Silně jsem se nad tím pozastavila, ale potom jsem se rozhodla nechat myšlenky až na potom.

,,KONEČNĚ!" vykřikla dívka vedle mě a hned si rukou zakryla ústa. Vysloužila si káravý pohled od obou žen.

,,Tím se snažíš říct, že se mě konečně zbavíš?" řekla jsem s mírným úsměvem.

,,Tak jsem to nemyslela." zašeptala přes dlaň tlumeně. Mávla jsem rukou. Máš štěstí, že jsem si tě celkem oblíbila, děvče.

,,Každopádně se tedy nachystej. Vysvětlení, co můžete a nemůžete dělat budete mít napsané už v chatě." naposledy na mě kývla, Okoye na mě spiklenecky mrkla a odešly.

Stále jsem měla hrozně smíšené pocity.

,,Takže už konečně dostaneš dovolenou. Kdy jsi naposledy nějakou měla?" promluvila Shuri hned jakmile vyšli z místnosti.

Zamyslela jsem se. V SHIELDU jsem měla maximálně volné dny, kdy jsem i tak musela dělat nějaké základní věci, v Hydře jsem volno neměla a rodiče mi od asi sedmi zavedli fakt přísný režim, takže naposledy to bylo...

,,Asi když jsem byla hodně malá." konstatovala jsem a ona vykulila oči.

,,Cože?!" řekla až moc nahlas, takže se na ni otočil několik vědátorů.

,,Mohlo by mi být tak... šest?" naklonila jsem hlavu mírně na stranu.

,,ŠEST?!" vyhrkla a vypadala hrozně šokovaně, překvapeně a zmateně.

,,Moji rodiče nebyli úplně ideální." kývla jsem souhlasně.

,,Ty potřebuješ hoooodně dlouhou pauzu." zamumlala.