Záhadná I. (Avengers FF)

Pátá

Nebudu vám nic nalhávat, procházet se pustou krajinou směrem v podstatě do neznáma bylo celkem depresivní a poměrně nepříjemné. Přede mnou se rýsoval les, vpravo nic, vlevo nic a za mnou něco jako statek a partička zmatených lidí.

Dále jsem procházela menším lesíkem, který byl opravdu zajímavý. Cáry mlhy se protahovaly mezi kmeny tmavých, jehličnatých stromů a ve vzduchu jsem cítila vůni deště. 

Poté jsem prošla ještě jednou planinou a listnatým lesem, který voněl po mechu a kůře (přemýšlím, jestli nemám nějakou úchylku na vůně...).

A potom jsem se zase objevila na planině, ale tentokrát jsem konečně uviděla domy.

***

Lidé na ulicích se na mě dívali podezřívavě a já se necítila úplně příjemně. Naštěstí se na mě zubilo několik dětí, které (i přes moje znechucení k většině lidí pod asi třináct let) mi vykouzlily malý úsměv na tváři. 

Procházela jsem kolem stánků s ovocem, různých obydlí a snažila jsem se vypadat mile. Musím uznat, že Wakandská kultura je velice zajímavá, ale pohledy některých lidí, kteří vypadali jako by vypadli rovnou z Vinnetoua byly opravdu trochu děsivé. 

Před vstupem do mojí cílové budovy mě zastavil nějaký vysoký a svalnatý "strážný" a něco řekl strohým jazykem kterému jsem nerozuměla. Byl to stoprocentně jejich rodný jazyk, kterým mluvil i muž na hranicích. 

,,Upřímně nemám tušení, co jste právě řekl." pousmála jsem se na něj a on se zamračil. Mohlo mu dojít, že mu nebudu rozumět, lidé kolem mě nosili něco jako šátky, sukně, kalhoty a košile zatímco já jsem měla volné džíny a tričko. O rysech v obličeji a barvě pleti ani nemluvím (to nemělo znít rasisticky).

,,Dovnitř jít nemůžete." oznámil mi už anglicky se silným přízvukem, ale rozuměla jsem mu.

,,Potřebuji s nimi mluvit." podívala jsem se mu hluboko do očí. Sice měl asi o třicet centimetrů víc než já, ale asi určitě jsem ho mírně znepokojila. Oční kontakt s mrtvě vážným pohledem zapůsobí na všechny. 

,,Vím, že je tady Kapitán Amerika a James Barnes." řekla jsem schválně jména, které stoprocentně zná a on něco řekl trošku vyděšeně a zaraženě zase jiným jazykem do jeho náramku. Nějaká technologie, která mě opravdu fascinovala. 

,,Jak se jmenujete?" zeptal se mě. Na vykání si nikdy nezvyknu. 

,,Aria..." zaváhala jsem a on mě pobídl kývnutím, abych pokračovala. ,,... Hartová." nerada jsem říkala lidem svoje jméno. Ani nevím proč.

,,...*neznámé slova*... Aria Hart...*neznámé slova*." to bylo jediné, co jsem pochytila.
Po chvíli vypadal znepokojeně ještě víc, ale pustil mě dovnitř. 

Vřítila jsem se do budovy jako tornádo a jela jsem výtahem (který byl opravdu moderní, jako všechno kolem) někam. Ani nevím kam, moje schopnost to věděla, ale rozhodla se neinformovat moje vědomí. Klasika.

Vystoupila jsem z výtahu a šla jsem rázně chodbou. Zabočila jsem za roh a uviděla mladou dívku, která stála před nějakým hrozně moderním zařízením. Soustředěně něco prováděla a nevšimla si mě. 

Šla jsem dál, instinkt mě vedl přímo do vedlejší místnosti.
První, co jsem v ní uviděla byl Steve. Vypadal hodně zbitě, někdo ho moc nešetřil. Kousek od něj seděl Bucky, který si mě hned všiml. Byl samozřejmě taky domlácený, ale k mému zděšení jsem zjistila, že mu chybí ruka. Ta kovová, ale bylo to úplně irelevantní...