Záhadná I. (Avengers FF)

Dvanáctá

Další měsíc jsem trávila většinou v laboratoři s Shuri nebo sama v pokoji. Občas jsem vyšla jen tak ven a skoro zničila náhodnou část lesa. Steve odjel chvíli po Buckyho zmrazení a nechal mě tam. 

Cítila jsem se hrozně prázdně, sice jsem neměla jenom některé emoce, ale něco ve mě chybělo. A mám dojem, že to něco nebyl smutek nebo bolest. 

Zrovna jsem pracovala na další vražedné zbrani, když ke mě s obrovským úsměvem docupitala Shuri a sedla si vedle mě. Chvíli mě pozorovala, takže jsem se na ni otočila, jelikož mě začala trochu děsit. 

,,Co je?" podívala jsem se na ni. Úsměv se jí ještě roztáhl. 

,,Myslím, že jsem přišla, jak z Buckyho dostat to naprogramování." řekla hrdě a mě spadla brada.

,,Vážně?" zašeptala jsem bez dechu. 

,,Mhm. Takže to půjdu říct bratrovi a teoreticky bychom ho mohli rozmrazit." stoupla si se spokojeným úsměvem a nadšeně odešla. 

Stála jsem zaseklá v pozici a začala si uvědomovat, co to znamená. Rozběhla jsem se za ní a vběhla do výtahu těsně před tím, než se zavřel. Uchechtla se a já protočila očima.

,,Jak jsi na to vlastně došla?" zeptala jsem se jí po chvíli.

,,Talent." pokrčila rameny. Upřímně mi bylo jedno, jak na to přišla, zajímalo mě jenom jestli to bude fungovat. 

,,Kdy jsi na tom stihla pracovat?" naklonila jsem hlavu na stranu.

,,Dělala jsem na tom celou dobu." pousmála se. Byla pravda, že jsem ji nějak moc nekoukala, co dělá, jelikož mi to přišlo celkem neslušné.

,,A bude to fungovat?" řekla jsem trochu nedůvěřivě. Věřila jsem v Shuriin intelekt, ale přece jenom...

,,Nějak mě nepodceňuješ." uchechtla se.

***

,,Mám to." vřítila se Shuri za T'Challou vedle kterého byla samozřejmě i Okoye. Já jsem klidně šla pár metrů za ní.

,,Máš co?" podíval se na ni T'Challa. Okoye nadzdvihla obočí a já se usmála.

,,Vím, jak ho odprogramovat." odpověděla spokojeně a já došla kousek za ní. T'Challa se na mě podíval a já nevinně pokrčila rameny. 

,,Běžte." pokynul s malým úsměvem a mávl rukou směrem ke dveřím. Očividně mu to bylo celkem jedno, což mě trochu zarazilo, ale nějak mi to nevadilo. 

Shuri vyloženě nadšeně vyběhla z místností následována mnou a Okoyí. 

,,Nevíš, proč je zrovna ona tak nadšená?" naklonila jsem se k Okoyi, když jsme klidně šli za skoro poskakující princeznou. 

,,Chceme to vědět?" podívali jsem se na sebe a zároveň zavrtěly hlavami. 

Dojely jsme výtahem do místnosti, kde ho "uchovávali". Dívka odhrnula závěs a před námi se objevil zmražený Bucky. Obraz jeho bezvládného těla, které vypadalo jako bez známek života se mi vryl do paměti a připomněl mi časy, kdy jsem ho takhle vídala skoro pořád. 

Shuri něco poklikala na ovládání a já si sedla na židli kousek od ní. 

,,Vážně nás tvůj bratr nechá ho jen tak rozmrazit bez toho, aniž by na nás dohlédl nebo se třeba zeptal, jak ho vlastně chceš odprogramovat?" podívala jsem se na ni trochu podezřívavě. Něco se mi na jeho chování nezdálo. Ona jen pokrčila rameny a dál něco klikala.