Záhadná I. (Avengers FF)

Čtvrtá

Pietro (ano, už jsem konečně zjistila jeho jméno) se léčil s pomocí Cho a zrychlené regeneraci celkem rychle. Sice mohl chodit až po měsíci a normálně cvičit až po dvou, ale neměl to původně ani přežít, takže to považuji za úspěch.

Banner zmizel, Thor také, Stark s námi moc nekomunikoval, Clint se zašil někam s jeho rodinou a zbytek včetně mě zůstal. To bylo celkem k ničemu.

Ale zdálo se mi, že spolu ostatní skvěle vycházejí, aspoň já jsem měla se všemi dobrý vztah. Pietro i Wanda (ano, už jsem zjistila i její jméno) byli jako moji mladší sourozenci (přirostli mi k srdci víc než bych přiznala nahlas), Nat se Stevem něco jako nejlepší kamarádi, s Visionem jsem moc nemluvila, ale respektovali jsme navzájem svoji existenci, Sama bych dokázala nazvat celkem kamarádem, Rhodey byl něco jako známý. 

*menší vsuvka*

,,ARIO HARTOVÁ!" vešel do obýváku rázně Pietro. Ještě stále nedokázal běhat rychle, takže se musel smířit s normální chůzí. Za ním se pobaveně šklebila Wanda.

,,VÁŽNĚ JSI MI OBARVILA STĚNY POKOJE NA RŮŽOVO?!" došel rovnou ke mě. 

,,Já byla jenom komplic." promluvila jsem klidně a napila se kávy. Jenom jsem sehnala barvu, štětce a hlídala.

,,Natasho?" otočil se naštvaně na zrzku kousek ode mě. 

,,Růžová je náhodou správná chlapská barva." konstatovala. Málem jsem kávu vyprskla smíchem (kvůli jejímu hrozně vážnému tónu), ale potom jsem souhlasně kývla.

,,Ale já to nebyla." pousmála se a dál jedla svou snídani.

,,Nemyslíš, že ti někdo jenom chtěl oplatit ty barevné klubka vlny se třpytkami?" naklonila jsem hlavu míně na stranu.

,,STARKU!" zařval přes celou základnu a vydal se do laborek.

*konec menší vsuvky*  

(Asi si dokážete představit, co za blbosti jsme vyváděli. Pravidelně nás navštěvoval i Clint, takže jsme občas provedli i něco s ním. 
Každopádně jsme se Starkem zachovali příměří jenom na věci jako tamty, jinak mě pořád neměl rád.)

Chodili jsme na mise jako normálně, mezitím Sam hledal Buckyho. Věděla jsem, že to je skoro nemožné. Já jsem jim v tom hledání nechtěla pomoct, nebyla jsem na setkání připravená a jelikož o mé schopnosti nevěděli, tak jsem byla v pohodě. 

Všechno by se tedy dalo považovat (aspoň z mého pohledu) za podezřele skvělé, ale při jedné misi Wanda omylem zabila několik Wakanďanů. Na té misi jsem byla taky a moc jsem nepomohla tím, že jsem omylem zabila jednoho náhodného člověka. 

(Pro objasnění; shodila jsem na jednoho týpka (byl do Hydra týpek) tlakem stánek a v tom stánku jaksi byl i jeho majitel, který ten tlak nepřežil a vnitřně vykrvácel.)

A kvůli tomu jsme tak trošku vyhlásili Sokovijskou smlouvu. Ups.

Uprostřed řešení toho, co může ona smlouva způsobit Steve jen tak odešel a nechal mě jako skoro samotnou napospas ostatních, kteří ji chtěli podepsat. Dvojčata spolu mluvili někde v rohu, takže mě se Samem nechali opravdu proti všem, jelikož já to prostě podepsat nehodlala. 

,,Je to pro naše dobro. Avengers budou organizovaní, takže budou bezpečnější." řekl Rhodey už asi po stopadesáté. Byla to jeho výmluva na cokoliv, co jsem řekla já nebo Sam.

,,Chápeš, že nás někdy stoprocentně pošlou někam, kde nebudeme chtít?" snažila jsem se mu to vysvětlit klidně, ale už jsem celkem ztrácela nervy. Zamračil se na mě.