Záhadná I. (Avengers FF)

Sedmnáctá

Ležela jsem na zemi a nepřítomně zírala do stropu. Už dlouho jsem se snažila usnout, ale prostě jsem nebyla unavená. Otráveně jsem se otočila a koukla na hodiny. Byly dvě hodiny ráno.

Zvedla jsem se a chvíli jen tak stála na místě. Potom jsem se bleskově převlékla a zastavila se přímo před dveřmi. Chvíli jsem zvažovala svoje rozhodnutí, ale potom jsem stejně opatrně otevřela dveře a vešla do koupelny, kde jsem si ukradla další morfin. Poté jsem potichu seběhla schody.

Bucky celkem klidně spal na zemi kousek od gauče. V měsíčním světle z okna to vypadalo celkem esteticky. Potichu jsem kolem něj prošla a pomalu se dostala ven.

Zhluboka jsem se nadechla nočního vzduchu. Viděla jsem celkem bez problémů, byla jasná noc bez mraků. Po pěšince jsem se vydala do temnoty lesa za chatou.

Procházela jsem se jen tak kolem a po chvíli jsem narazila na jezero. Vypadalo až nepřirozeně čistě a osvěcovalo ho měsíční světlo, které mu dodávalo vyloženě krásnou atmosféru (To jsem se zase objevila v Disneyovce...?).

Kousek ode mě jsem uviděla menší dřevěné molo i s žebříkem do vody a ušklíbla jsem se. Vypadalo celkem nově, což mě po chvíli zarazilo. Nikdo kolem nás neměl existovat, ale možná se Shuri z nějakého neznámého důvodu rozhodla ho tam postavit. Nebo spíš ne. Mohla bych se přestat zabývat jeho původem a prostě uznat, že tam je a jen tak nezmizí. Pravděpodobně.

Nejistě jsem došla k němu a přenesla na něj aspoň z poloviny svojí váhu. Chtěla jsem být radši opatrná, kdyby vypadalo nad vodou v pohodě, ale pod hladinou by se skoro rozpadalo. Po chvíli jsem si na něj stoupla oběma nohama a udrželo mě.

Rozešla jsem se po něm a váhavě si sedla na kraj. Nohama jsem se skoro dotýkala hladiny a ve vodě jsem viděla obraz stromů, měsíce a hvězd nade mnou. Dívala jsem se zamyšleně do odrazu.

Vytáhla jsem z kapsy další prášek a zase ho do sebe hodila. Věděla jsem, že těchto rozhodnutí budu litovat, ale nebylo by to tak, že jsem závislá. Prostě jsem jenom potřebovala se na chvíli zase uklidnit.

Přemýšlela jsem o tom muži a jeho vyhrožování. Celý večer jsem se o něm snažila něco najít, ale beze jména jsem se k ničemu důvěryhodnému nedostala. Věděla jsem jenom, jak zhruba vypadal před asi dvaceti lety a s tím opravdu nic nenajdete (moje sledovací schopnosti na něj kvůli skoro neznámému obličeji taky nefungovaly).

Zároveň jsem se bála, aby nezveřejnil něco i o ostatních. Přece jenom, když dokázal přečíst dokumenty o mně, tak by dokázal rozluštit spoustu dalších věcí.

Uslyšela jsem nepřirozené zašustění listů za mnou a zpozorněla jsem. Na tom molu bych byla opravdu jednoduchý terč.

Při dalším zašustění jsem se otočila a na začátku můstku stál Bucky s trochu nechápavě zvědavým výrazem.

,,Slyšel jsem, jak jsi vyšla ven." promluvil potichu.

,,Takže jsi mě sledoval?" nadzdvihla jsem obočí a on kývl. Usmála jsem se a v očích mu zahlédla otázku.

,,Nemohla jsem spát." vysvětlila jsem. Popošel ke mně a viděla jsem mu v obličeji trošku škodolibosti.

,,Nevyděs se." řekl klidně a já se na něj nechápavě podívala.

,,Proč bych se měla-" chtěla jsem se zeptat, ale on došel přímo ke mně, za pas mě zdvihl do stoje, mírně naklonil nad vodu a potom mě pustil.

Nestihla jsem ani překvapeně vykřiknout a obklopila mě zprvu studená a poté ledová voda. Naštěstí jsem se jí nenadechla.

Mám štěstí, že jsem se kvůli výcviku musela znovu naučit plavat.