Záhadná I. (Avengers FF)

První

Tvrdě jsem dopadla na žíněnku a to mi vyrazilo dech. Zrzka se nade mě sklonila a podala mi ruku.

,,Tohle se ti normálně nestává. Co tě rozrušilo?" zeptala se mě Natasha a vytáhla mě na nohy.

Zavrtěla jsem hlavou a jemně jsem se pousmála. ,,Už jsem celkem vyčerpaná, trénujeme asi tři hodiny."

Nat se uchechtla a šla směrem k lavičce, kde jsme měli pití. Pravdou bylo, že způsob, kterým bojovala mi vždycky připomněl pár nepříjemných věcí z minulosti o kterých nic nevěděla.

Mávla mi a beze slov odešla z tělocvičny. Občas takhle jen tak odešla a mě to moc nevadilo. Věděla jsem, že na mě není naštvaná nebo něco takového.

Chvíli jsem ještě agresivně boxovala do Charlese (můj boxovací pytel (ano, dala jsem mu jméno), který na sobě měl namalovanou malou červenou hvězdičku, abych věděla, že je to on), abych zahnala nepříjemné  vzpomínky, ale potom jsem taky odešla.

Jelikož jsem zapomněla na bandáž na klouby, tak jsem si v pokoji opatrně zchladila studenou vodou ruce. Naštěstí jsem to moc nepřehnala, takže budu mít asi jenom modřiny.

Odebrala jsem se do sprchy a oblékla jsem si černé tepláky, šedé tričko, tenisky (v době volna jsem nemusela nosit typické kalhoty a košili, které - i když vypadali hodně dobře - nebyli moc pohodlné) a nechala jsem si svůj prsten. Vlastně to byl jenom kus zaobleného drátku s bílým kamínkem, ale já ho sebou nosila všude a nehodlala jsem ho sundat. 

Po půl roce bydlení na základně SHIELDU jsem se už tady celkem dobře vyznala, takže jsem se odebrala bez problémů do jídelny. Cestou jsem potkala pár agentů, se kterýma jsme na sebe přátelsky kývli.
Všichni tady znali všechny a já si taky pamatovala pár lidí. Ne úplně všechny, protože moje paměť není nejlepší, ale některé ano.

V jídelně jsem potkala Debbie, starší, moc milá a zároveň přísná kuchařka/uklízečka. Divila jsem se, že ji SHIELD ještě nezneškodnil nebo neuklidil pryč, protože byla dřív agentka. Hledala jsem si její jméno a náhodou byla opravdu dobrá špionka.

Pozdravila mě a s mírným pousmáním mi vrazila do rukou krabici s pizzou. Zapomněla jsem vám říct, že si mě oblíbila, takže pro mě vždycky měla nějaké dobré jídlo navíc, protože to, co tady vařili bylo sice plné vitamínů a tak, ale ne moc dobré. Vlastně je to hodně nechutné.
Vděčně jsem se na ni usmála a rychle jsem zmizela kuchyní. Nikdo si mě nevšiml, měli moc práce s vařením, protože byl čas večeře. Někteří blázni jejich jídlo opravdu jí.

Zamířila jsem do Tashiného pokoje, jelikož jsem se (i přes její protestování) s ní o jídlo dělila (Zezačátku se na mě dívala jako kdyby to jídlo mělo být otrávené, ale po chvíli jsem si na ten pohled zvykla. Stále mi moc nevěří, ale aspoň už se mnou dokáže mluvit, trénovat a jíst. Takže je to mezi námi náhodou dobré.). Normálně bychom jedly i se Stevem (spíš bychom ho nutily jíst taky), ale on si před nějakou dobou pořídil byt, takže nebyl v budově. Neví o co přichází.

Ani jsem neklepala a rovnou jsem k ní vešla. Zrovna se převlékala a měla na sobě jenom spodní prádlo, ale mě to bylo jedno. Už jsem ji viděla v plavkách, které odhalovaly mnohem víc kůže.  

Sedla jsem si na její postel (Nat se už dlouho snažila někoho uprosit o trochu pohodlnější, ale nikdy jí to nevyšlo. I zem byla měkčí než jejich postele. A mě to ani nevadilo.), otevřela jsem krabici s pizzou a začala jsem jíst. 

,,Ario, už jsem ti říkala, že jsi občas fakt divná?" uchechtla se, když se oblékla a já automaticky kývla.

Moje matka mě pojmenovala podle její oblíbené postavě z knihy a navíc milovala, že to slovo má mnoho odlišných významů (Mám dojem, že v jednom jazyce znamená i podivnost. Matka samozřejmě preferovala třeba "zlatý poklad" nebo "melodie".)