Záhadná I. (Avengers FF)

Třináctá

(upozornění na nepřesnosti, však už to znáte :D)

Ráno se do laboratoře vřítil Steve a z boku mu sršela krev. Shuri k němu rychle doběhla a položila ho na "stůl", který mi vysvětlovala, že funguje asi jako skener lidského těla, ale nebyl to rentgen.

Já k nim klidně došla a snažila se z toho postřeleného idiota vyčíst, co dělal a o co se snažil. A proč je vlastně tady.

Shuri se na nic neptala, jenom ho nějak zachraňovala. Léčení Wakandy jsem nikdy moc nepochopila, mám vlastní způsoby. I když jejich byly mnohem efektivní, tak moje náhodou taky fungují.

Dívka se na mě klidně podívala a kývla na injekci kousek od ní a jeho ruku. Možná trochu moc nadšeně jsem ji popadla a vpíchla mu do ruky anestetikum. Museli mít nějaké extra silné, jelikož odpadl do minuty.

Poté se pod ním rozsvítil rentgen a ona "vytáhla" něco jako projekci jeho prostřeleného boku.

,,Musel ztratit asi půl litru krve, ale jinak nemá zasáhnuté nic důležitého." konstatovala zamyšleně a projekci vypnula.

Vystoupila z menší místnůstky a já to udělala radši taky. Něco poklikala na ovládacím panelu a zapnula tím něco jako chemoterapii (této části vědy fakt moc nerozumím...).

Obě jsme si sedly na židle naproti sobě. Chvíli jsme jenom udržovaly oční kontakt (nechápu, co jsme to dělaly, takže se na to neptejte).

,,Co myslíš, že provedl?" naklonila jsem hlavu trochu na stranu.

,,Nemám tušení, ale on nám to potom řekne." pokrčila rameny. Protočila jsem očima.

,,To bych mu taky radila. Nemůže si jen tak nakráčet do místnosti, kde jsem i já zraněný a potom mi neříct, co vyváděl a proč mě nevzal taky." zamručela jsem a Shuri se zasmála.

I když jsme byli ti nejvíc rozhádaní lidé na planetě, tak jsem ho vždycky donutila mě vzít s sebou na jeho mise. A potom se k nám občas přidala i Nat. Nebo Pietro. Nebo Wanda. A někdy jsme najednou jeli jako celý tým.

Ale šli tam jenom ti, kteří měli, ostatní kecali v quinjetu. Já to měla stejně. Přišla jsem jako morální podpora a potom jsem si povídala třeba s pilotem nebo nějakým agentem (nebo ostatními, že jo).

,,Je tady?" ozval se někdo vpravo od nás. Poznala jsem hlas Buckyho a otočila jsem se.

,,Jestli myslíš toho idiota se zraněným bokem, tak ho momentálně ozařují nějaké věcičky, které nemám tušení jak fungují, ale prý to pomáhá." pokrčila jsem rameny. On se rozešel směrem k té "místnůstce" a Shuri ho hned zastavila.

,,Tam teď nechoď, úplně by ti to neprospělo." křikla na něj dívka naproti mě a já souhlasně kývla.

Hnědovlásek (bože, tohle je taky cute :D) si povzdechl a sedl si kousek od nás. První se chtěl opřít o ruce, ale jakmile mu došlo, že má vlastně jenom jednu, tak se narovnal. Sledování ho bylo celkem zajímavé.

,,Nevíš, co dělal?" zeptala jsem se ho. Promnul si čelo a podíval se na mě.

,,Šel zachránit ostatní z toho vězení." vysvětlil jednoduše.

(vím, že se tohle stalo mnohem dřív, ale prostě se mi to tam hodilo)

,,Sám?" vyhrkla jsem a on kývl. Vypadal, že si přijde vinný.

,,Bože to je idiot." protočila jsem očima. Bucky se na vteřinu jemně pousmál, ale potom se zamračil a zabodl pohled do podlahy.

,,Věděl jsem, že to udělá, neměl jsem ho nechat jít samotného." zašeptal.