Victory [Pán Prstenů]

-Řekni přítel a vejdi-

Chvíli bylo ticho. Pohledy všech přítomných těkaly z prstenu v Samově dlani na Victorireu, která se svou tvář snažila skrýt do svého pláště více než obvykle.

,,Pozor Same!" ozval se výkřik a o okamžik později už Samvěd Křepelka ležel na zemi pod Pipinem a Smíškem v oblaku prachu.

,,Zakopnul jsem," zamumlal Smíšek, který byl navrchu hromady hobitů. Od většiny členů společenstva se ozval smích, včetně Froda, který na své druhy shlížel z kopce, který teď pomalu a opatrně scházel do údolí k jezeru, jako poslední.

,,Mohli byste ze mě slézt?" zaúpěl Sam a v ruce, kterou měl stále nataženou před sebou, stále pevně svíral dívčin prsten.

,,Jasně, Same," zahýkal Pipin, zatímco se snažil ze sebe setřást Smělmíra a postavit se. Vilík netrpělivě zaržál, vůbec se mu na břehu jezera nelíbilo.

,,Vy bando jedna nemotorná," zanadával pobaveně Gandalf.

,,Jste v pořádku?" ujistila se Victorirea a pomohla všem třem hobitům na nohy.

Všichni začali přikyvovat a přitakávat, že jim nic není. Jenom v kudrnatých vlasech jim občas zbyla nějaká ta větvička nebo písek, ale jinak vypadali nepoškození.

,,Tady máte," řekl Sam a podstrčil dívce stříbrný kroužek s opálovým kamínkem. Ta si ho hned navlékla na prsteníček a nepatrně přikývla na znamení díků.

,,Děkuji, Same," řekla tiše a obdarovala hobita nesmělým, ale širokým úsměvem.

Nikdo si toho nemohl všimnout, neboť její tvář byla stále zahalená do hnědé kápě, avšak když se prsten opět setkal s její pokožkou, její tmavě zelené oči barvy lesů se na okamžik změnily na průzračné zelenkavé, jejichž odstín mohl být podobný prvním jarním travám na pastvinách.

,,Měli bychom jít hledat vchod do Morie," začala najednou dívka a obrátila se ke zbytku družiny.

,,Má pravdu, už se nemůžu dočkat, až nás Thorin přivítá," přikývl Gimli a spokojeně se usmíval.

Legolas ani Aragorn tak nadšeně nevypadali, avšak Gandalf se ihned vydal na obhlídku kolem a všichni ho poslušně následovali.

,,Ten vchod by měl být někde tady," zamyslel se nahlas a prohlížel si kamenné stěny skály i kopce na druhé straně údolí.

,,Zabednění trpaslíci," zamumlal si pro sebe Legolas, zatímco se rozhlížel po kamených skalách a příkrých kopcích.

,,Úzkoprsí elfové," zašeptal si pro sebe Gimli a vrátil tak Legolasovi úder, zatímco si pohrával se svou sekerou.

Victorirea nepotlačila protočení očí, kterého si stejně nikdo nevšiml a tiše, avšak tak, aby ji všichni slyšeli pronesla stejným tónem: ,,Péchannas"

Což se ve všeobecně známém jazyce dalo volně přeložit, jako 'idioti'.
Froda a Sama, kteří trochu rozumněli cizí řeči a zároveň nebyli přímými účastníky diskuze, stálo dost úsilí nevyprsknout smíchy, stejně tak Aragornovi, který šel těsně před nimi.

-

,,Svět krásný byl, hory pyšně stály,
za Starých časů než-li padli
král Nargothrondu, Gondolinu,
když marně vzdorovali stínu,
a dávno jsou již za mořem.
Krásný byl svět v Durinův den."