Victory [Pán Prstenů]

-Nové tváře plné zděšení-

Když děva procházela západní a jižní země Středozemě, byl obvykle jejím jediným společníkem Rohanský kůň, kterému říkala Cystenial, což ze severního jazyka znamenalo vytrvalý. Byl to mohutný rohanský kůň vyšlechtěný na dlouhé poutě s drsnou avšak lesklou hnědou srstí a nepříliš dlouhou hřívou, který vydržel jít vytvale celé dny jen s minimální dávkou odpočinku a byl nenápadný, stejně jako jeho jezdkyně.

Jen málokdy ji doprovázel někdo jiný, když pomineme jejího mistra a posléze i čaroděje Gandalfa u něhož se přes dva roky mohla pyšnit titulem učeň.

Naučila se od čarodějů mnoho, avšak nejvíce ji stejně naučila příroda a divočina. Několikrát se vydala na sever, ale nikdy se neodhodlala dál než k hranicím Temného hvozdu, kde se párkrát střetla se svým starým mistrem.

Nebylo pochyby, že byl Radagast podivín stejně jako naše dívka, ale i přes jeho zvláštní zájmy a vystupování to byl dobrosrdečný a hodný čaroděj, který měl nemalou zálibu v bylinách a zvířatech. Byl přátelský a velmi pohostinný muž, jenž se stal pro své přátele sice podivínským přítelem, ale přítelem, jak vzpomínal Gandalf i tmavovlasá žena Gondorská. Také byl výsostně usedlou osobností, neboť nerad cestoval a raději se věnoval svým zálibám, i když to mnohdy bylo v rozporu s jeho posláním.

Bylo tak nadmíru zvláštní, že se tehdy rozhodl vydat na královský dvůr do Gondoru a vyučoval tam po dobu několika málo let dívčinu. Nakonec mu přeci jen nedělalo takové problémy opustit jižní zemi a vydat se zpět do lesů za svými zvířecími přáteli, i když to znamenalo odloučení od jeho žákyně.

Naučil dívku mimo jiné i naslouchání stromům a předal jí rozsáhlé znalosti o bylinkářství, které pak bohatě využila na svých cestách, jakožto hraničář, za kterého se dívka považovala. Nebylo to sice záviděníhodné poslání, ale určitě bylo děvčeti příjemnější než pravé důvody, proč se potloukala zemí bez vidiny domova.

U čaroděje Gandalfa se zase přiučila několika znalostem ohledně magie a velkému množství dějin Středozemě i světa za mořem.
Celé čtyři roky spolu Gandalf a Victorirea putovali napříč Středozemí a vyměňovali si své znalosti a zkušenosti, přičemž každý poznával svého společníka a jeho nedostatky, minulost, tajemství i krásné dovednosti a vlastnosti. Jak se říká, vše má dvě strany.

I za líbeznou tváří překrytou kápí se skrývala temná a krutá tajemství a starý obličej čaroděje zarostlý šedým vousem nebyl plný pouze moudrostí.

Poté se jejich cesty na dlouhá léta rozešly a každý se vydal svou cestou, dokud se jejich osudy opět zdánlivou náhodou nepropletly. Jak jsem již řekl, jejich vztahy byly velmi přátelské a důvěrné, proto nebylo divu, že čaroděj vzal dívku na svou výpravu do Hobitína na oslavu narozenin svého starého přítele Bilba Pytlíka.

Už dlouho měl chuť je spolu seznámit a také Bilbův synovec se vždy chtěl setkat se známou čarodějkou východních zemí, o které se v Kraji vyprávěly jen legendy a pohádky a pěly písně. Proto Gandalf neprotestoval, když se dozvěděl o dívčině žádosti a touze podívat se opět do líbezného a klidného Kraje. Také potřeboval mimo jiné poradit od někoho, kdo byl obeznámen se situací v oblasti Gondoru, Rohanu a Mordoru, kde to poslední dobou velmi vřelo a ví o všech zvláštnostech, které předpovídaly příchod války. Gandalf věděl, že každý spojenec se hodí.

-

Setkali se koncem srpna v Roklince, a pak společně postupovali rychlým tempem k Hobitínu. Část cesty probíhala v tichosti a většina jejich konverzace byla provozována prostřednictvím úsměvů a pohledů, které si vzájemně darovali. Již dlouhá doba uplynula od jejich posledního setkání a lidský kontakt nenahradí ani časté dopisy posílané poštovními holuby, které dívka vycvičila.