Victory [Pán Prstenů]

-Rodová prokletí-

Většina putování skrze dlouhé chodby trpasličích dolů probíhala v tichosti. Nikdo nevěděl, jak plynul čas, jen Gandalf občas zavelel k odpočinku. Šel v čele výpravy a svítil na cestu. Za ním šli Gimli, Hobiti, poté Boromir a Legolas a řadu zakončovala hraničářská dvojice. Victorirea už svou tvář neschovávala do hnědé látky pláště. Jedním důvodem byla naprostá tma, která v tunelech byla, takže jí nikdo, kromě občasných pohledů Aragorna, nehleděl do tváře. Dalším důvodem byla důvěra, kterou si k určitým členům vybudovala a byla si vědoma toho, že pokud chce, aby i oni věřili jí, musí si to zasloužit a nebránit se ukázat svou tvář se zdál jako dobrý začátek. Victorirea se už dlouho s nikým nesbližovala, ale právě teď se pro ni Společenstvo stalo novou rodinou. Rodinou, kterou vlastně nikdy neměla.

Cesty probíhaly v tichosti. Přestávky také ve většině případů plynuly bez nějakého většího rozprávění. Každou noc někdo držel hlídku. Několikrát byly spatřeny dvě bledé vykulené oční bulvy, které se rychle objevily a když se s nimi člověk snažil navázat oční kontakt, ihned zase zhasly a zmizely. Občas bylo vzadu za hraničáři slyšet šouravých kroků, které vždy, když Společenstvo zastavilo, utichly až o vteřinu později, než ostatní kroky. Nebyla to ozvěna, bylo to spíše jako hmotný stín, který je pronásledoval.

Jen ojediněle se zapálila pochodeň a panovala lehce uvolněnější atmosféra, avšak v hloubkách dolů, utopeni ve tmě, si nikdo nedokázal připustit pocit bezpečí. Obzvlášť držitelé prstenů byli zahaleni v neustálém strachu a vystaveni opojení moci.

Byl to pátý den cesty, když se zapálila první pochodeň, Společenstvo se posadilo do kruhu a společně vytáhlo zásoby jídla a připravovali se k odpočinku. Victorirea si sundala hnědý plášť, složila si ho a připravila si ho vedle sebe, aby si ho mohla v pozdějších hodinách složit pod hlavu místo polštáře. Pod pláštěm měla bavlněnou halenu s dlouhým rukávem, koženou vestu, která jí stahovala pas a přes to měla přetaženou volnou košili z pytloviny, aby jí nebyla bez pláště taková zima. Kolem pasu byl kožený opasek ke kterému byla přidělaná pochva s mečem a několik sáčků s bylinkami, kalhoty měla lněné a vysoké boty do poloviny lýtek byly celé šněrovací a na vnější straně pravé boty byla připevněna dýka.  Vlasy si Victorirea svázala kusem kůže do povoleného vysokého culíku, aby jí nelezly do očí a sedla si do tureckého sedu naproti Legolasovi a mezi Gimliho a Sama. Vedle Samvěda seděli i zbylí tři hobiti a na druhé straně kruhu, který se spojoval u elfa, seděl čaroděj, Boromir a Aragorn.

Všichni vytáhli svůj příděl tvrdých sucharů a sušeného masa, Victorirea nechala kolovat sáček se sušenými rajčaty a Sam pytlík oříšků. Nebyla to sytá večeře, ale po dlouhé době to mělo přidanou hodnotu i o ten společně strávený čas.

Sam podával zrovna Victoriree zpět sáček se zbylými rajskými jablíčky, když si všimnul, že se jí na krku houpá stříbrný přívěšek velikosti zlaté mince s vyraženým obrazcem koně, koruny a hvězdy. Nejspodněji byl kůň, nad jeho hlavou byla koruna a nad tím zářila hvězda.

,,Co to máte kolem krku, má paní?" zeptal se zvědavě.

Victorirea se na něj usmála, složila si pytlík s rajčaty do klína a sejmula si přívěsek z krku. Mince byla navléknutá na prostém kusu hrubého provázku. Podala ji Samovi, aby si znak mohl prohlédnout.

,,To je znak mé rodiny. Spojení mé matky a otce," odpověděla žena Gondorská a usmívala se na hobita, který stříbrný odlitek držel v ruce, jakoby to byla ta nejvzácnější věc, kterou kdy spatřil.

,,Dostala jsem to od svého učitele k mým patnáctým narozeninám. Jako připomínku toho, že nesmíme zapomenout na to, kdo byli naši předci. Jako připomínku na to, že nezáleží, kdo jsme, ale musíme ctít náš rod a vzpomínat na naše kořeny," dodala Victorirea.

,,Nectíš svůj rod, jsi hraničářka. Zřekla jsi se své rodiny, když jsi na sebe oblékla hnědý plášť," sykl znechuceně Gimli z druhé strany.

,,Já už se narodila s tím, že nebudu moci být součástí rodu," odpověděla smířeně Victorirea a její zelené oči se zlatě zaleskly, jak jí na tvář dopadalo světlo pochodně.

,,Ale neznehodnocuj mou čest, Gimli," dodala a věnovala trpaslíkovi výhružný pohled. Gimli se trochu zastyděl a odvrátil se od ní. Victorirea se vítězně pousmála a podívala se do tváří znavených hobitů, kteří se na ni široce usmívali i přes bolavé svaly na nohou.

,,Je to rodové prokletí," zamumlal ještě Gimli a zabloudil očima k Aragornovi. Hraničář nadzvedl obočí a propálil trpaslíka nepříjemným pohledem. Victorirea už chtěla zasáhnout a donutit je, aby si přestali vyměňovat zabijácké pohledy, ale Sam ji předběhl.

,,Nepoznávám ten znak," řekl a přešel tím všechny urážky, které trpaslík řekl. V Samově slovech nebylo slyšet ani špetky výsměchu nebo vědomí, co je Victorirea zač. Byla to čistá zvědavost a nevinnost.

,,Je to velmi stará a neznámá šlechtická rodina. Věř mi, nejsem ze slavného urozeného rodu," zasmála se žena a vzala si od hobita zpět svůj přívěšek.

,,Nejsi?" podivil se Legolas nahlas. To donutilo i Gandalfa, aby zvedl pohled od svých sucharů a zapojil se do diskuze.

,,Kdyby ano, neseděla bych tady teď s vámi v zatuchlých vlhkých dolech na cestě do Mordoru, ale snažila bych se někde uplatňovat svůj nárok na trůn," zasmála se Victorirea. Snad v jejím hlase zazněla i špetka hořkosti. Chuť po spravedlnosti.

To, co řekla, nebyla úplná pravda, ale nebyla to ani úplná lež. Její původ byl složitý. Nekteří tvrdili, že její matka byla pouhou děvkou, kterou jednoho dne zbouchnul jistý šlechtic. Jiní se domnívali, že její matka byla princeznou Rohanu, která se zamilovala do jednoho ze svých rytířů, ale byla přislíbená jinému. A někteří i nadále tvrdí, že byla právoplatným prvorozeným dědicem Gondorského trůnu a dívkou, o které pověst říká, že bude schopná opět spojit Rohan a Gondor a zamezit válce s Mordorem. Bohužel nikdo, ani ona sama, neznala celou pravdu.

-

,,Byla tu dívka, a již není,
hvězda zářivá;
bílý plášť zlatem obroubený,
střevíčky ze stříbra.

Na čele hvězdu nosívala
a světlo ve vlasech,
jak když slunko padá
na lórienský les."