Victory [Pán Prstenů]

-Dvě velké bílé oči ve tmě-

,,Pospěšte!" vykřikl Gandalf na všechny, když se mu konečně podařilo otevřít bránu vybraným slovem.

,,Teď jsme zrovna trochu zaneprázdněni!" křikla přes rameno Victorirea a švihnutím mečem přesekla ostrou čepelí ohavné slizké chapadlo, které se šplhalo na břeh směrem k hobitům.

,,Frodo!" vykřikl Sam, když se jedno z ohromných slizkých chapadel zmocnilo Froda a uvěznilo ho v pevném stisku. Sam se chtěl rozběhnout na pomoc svému pánovi, ale Victorirea ho zadržela a silou ho odstrčila na stranu, aby se nedostal do blízkosti bestie, která se po nich sápala.

,,Pipine, Smíšku, vezměte ho dovnitř!" rozkázala Žena Gondorská a pevně uchopila meč s masivní dlouhou čepelí, jehož ostří se zalesklo při jejím agresivním výpadu.

Její způsob boje byl velmi specifický. Přestože se zprvu mohl zdát impulsivní a předvídatelně gradující, ovlivnění vztekem a pocity, žádný její protivník ji ještě nebyl schopen porazit. každý, kdo se s ní setkal tváří v tvář, včetně Aragorna, uznal, že je při souboji neuvěřitelně rozvážná, elegantní a uvědomělá. Přesně ví co dělá a dělá to dobře. I když ji pohání emoce a adrenalin se vztekem jsou dobrým pohonem, nikdy se nenechala zaslepit agresí a touhou po pomstě a moci. Příliš dobře si uvědomovala, že to je právě to, co zahubilo její předky a vymstilo se jejímu rodu. Vždy uvažovala s nadhledem a s chladnou hlavou. Jediné, co jí ubíralo na neporazitelnosti a bezchybném způsobu boje byla její tvrdohlavost a čest. Nikdo, kromě ní samotné, si to zatím neuvědomil, ale Victorirea sama si toho byla vědoma a byla to snad jediná věc, které se bála. To, že někdo odhalí její slabost byla její noční můra. Stejně tak láska, protože to právě ona, ukazuje vaše slabé místo.

Ještě si neuvědomila, že právě láska ji dokáže udělat mnohem silnější a pohánět ji mnohem lepším a bezpečnějším způsobem než vztek a adrenalin.

,,Všichni dovnitř!" zahřměl hlas Gandalfa, vzápětí z jeho magické hole vyšlehl záblesk světla, který oslnil všechny přihlížející, bojovníci se stáhli do vstupní chodby Morie, následováni i Gandalfem a Frodem, který byl osvobozen z chapadel.

Nepostřehnutelný okamžik na to se ozvala rána a sesuv skal a kamenů, které zatarasily vchod do dolů a členy Společenstva pohltila tma.

,,Co to bylo?" zeptal se tiše Sam po chvíli zlověstného ticha, kdy se všichni snažili vzpamatovat z událostí několika málo předchozích minut.

,,Stoupenec temnoty," odpověděl Gandalf a rozžnul konec své cestovní hole, takže teď na všechny dopadala aspoň trocha studeného světla magie. Nikdo nevypadal vážně zraněn, jen se některým v obličeji odrážela čirá hrůza nebo znepokojení.

,,To Prsten to přivolal," pronesla Victorirea s pohledem zabodnutým do země. ,,To moc Prstenu to přitáhla."

Až tehdy si hobiti uvědomili, že na výpravě jim půjde o život.

-

Když ještě ten den ulehala část Společenstva ke spánku, byla ve vzduchu cítit značná úleva i přes to, že některé osoby svíral pocit klaustrofobie. Dnešní noc, i když nikdo přesně nevěděl, zda je večer, noc nebo už ráno druhého dne kvůli nedostatku světla v dolech, držel hlídku Aragorn a Gandalf. Všichni byli unavení a brzo usnuli, kromě Froda a Victorirei, kteří měli až příliš hlavu plnou myšlenek na to, aby dokázali usnout. A tak leželi vedle sebe na zemi, zabalení do cestovních plášťů a tiše přemýšleli, poslouchali zvuků jeskyní a tichého hovoru jejich ochránců pro dnešní noc. Victorirea si k hrudi tiskla svůj prsten a v duchu odříkávala modlitbu. Frodo si nevědomky hrál se svým vlastním Prstenem na krku, který měl schovaný pod kroužkovou košilí, kterou dostal od Bilba v Roklince a ještě netušil, že mu zachrání život.

Oboum vlastníkům mocných magických Prstenů přejel mráz po zádech, když z úst Gandalfa Šedého vyšlo skoro neslyšitlně jméno Sméagol.
-

,,Zešedl svět, hory zestárly,
pod kovadlinou popel tlí;
mlčí harfy i kladiva,
temnota v sálech přebývá;
sám Durin zhynul ve stínu
tam v Morii, tam v Khazad-dûm.
Jen hvězdy svítí s večerem
tmou v zrcadlovém jezeře
v hlubině koruna se skví,
než se zas Durin probudí."