Victory [Pán Prstenů]

-Elrondova rada-

Druhého dne dopoledne byla svolána rada.

Victorirea se na ni dostavila v jiném oděvu než u ní bylo zvykem a to udivilo nejen hobity, ale i Aragorna a samotného Gandalfa. Měla na sobě dlouhé typicky dívčí ošacení.

Dlouhá černá sukně utkána elfíma rukama byla lemována zlatě vyšívanými květy, stejně tak dlouhé rukávy tmavě zelené bavlněné haleny, která zakrývala její hruď, avšak zvírazňovala útlý pas a široká ramena pomocí hranatého výstřihu a obepínavé látky.  Tmavý vlnitý vlas se najednou zdál neuvěřitelně dlouhý. Většinou své kadeře schovávala pod kápí, teď však lemovaly její zakrytý obličej a v loknách spadaly až k dívčiným lopatkám. Několik pramenů měla zapletených do copů a kolem lidských uší a spánků spletené, čímž se zapojením trochy fantazie, tvořil účes královskou čelenku.

Přes tvář neměla přehozenou kápi, jak bylo zvykem, nýbrž uvázaný hedvábný černý šátek kolem úst a nosu, jakoby se bála, že když člověk spatří její tvář, nebyl by schopen racionálně uvažovat. Nebo by v ní poznal někoho, kým není či nechce býti. Přiznala jen své velké zelené oči, které elfům připomínaly jejich krásné lesní údolí a trpaslíkům pravé třpytivé smaragdy.

Možná proto činilo ostatním členům rady (ať už těm, kteří ji důvěrně znali nebo těm, kteří ji viděli poprvé) obtíže určit její náladu a výraz. Bylo to více než neobvyklé a Victorirea tak až nečekaně dobře a odhodlaně předváděla svou ženskost v kolektivu, kde by se jí každý vysmál do obličeje, kdyby ji viděl s mečem v rukou, (tedy až na Gandalfa, Froda a Aragorna, kteří už měli tu čest se s dívčiným mečem setkat tváří v tvář) proto bylo odvážné se takto obléci. Ale také tady byla i ta možnost, že jí toto oblečení podstrčili elfské služebné.

Na radě v Roklince na dvoře Elronda se sešlo hned několik zástupců různých rodů. Kolem stolu stanuli trpaslíci, elfové, čaroděj, hobiti, muži, hraničář i výše zmíněná, kterou každý přítomný řadil k jiné rase. Jen nesmrtelní elfové a Gandalf pamatovali a znali její původ.

Během rady byla odhalena spousta nejasností i to, proč Gandalf nedorazil do Hůrky za což si samozřejmě od Victorirei vysloužil několik kázání o včasných příchodech na smluvené místo. Také se potvrdila dívky doměnka ohledně Sarumanovi zrady a nebezpečí Železného pasu.

Dokonce zazněla i zmínka o jejím učiteli Radagastovi Hnědém, který se potuloval jako obvykle po lesích. Victorireu potěšila zpráva o jeho životě a spokojenosti, kterou vždy nabral v přítomnosti zvěře a lesa.

Pokud přijde válka, vždy to bude nejvíce bolet krajinu, která z bitev postupem času zšedne, rostliny, které válka zardousí, zemi, která se nasákne prolitou krví a bytosti, které přírodu milují.

Děva seděla vedle Aragorna a pohledem se snažila povzbuzovat Froda, který seděl naproti ní. Jeho cesta byla u konce. Donesl Prsten do Roklinky, kde se mělo rozhodnout o dalším jeho putování a již nezáviselo na jeho nositeli. Každý se tomu břemenu chtěl vyhnout nebo se ho naopak zmocnit.

,,Frodo, předlož Prsten" vyzval Elrond hobita.

Ten jen s přikývmutím vstal a z krku si sňal zlatý prsten na řetízku a položil ho doprostřed stolu. Upoutal pozornost několika lidí. Trpaslík Gimli se (jak už to u trpaslíků bývá) zachoval zbrkle a nejraději by vše vyřešil násilím. Ale tohle byl problém, který nešlo vyřešit násilím.

,,Prsten se musí zničit Boromire a nesmí padnout do rukou Saurona, Sarumana ani Gondoru," pronesla Victorirea jakožto jediná žena v místnosti a pokusila se tak vyvrátit Boromirovo tvrzení o jejich výhodě a možnosti použít proti Temnému pánu jeho vlastní zbraň.

,,Nevěříš snad mému lidu?" prohlédl dívku naštvaně Boromir a prudce vstal pod náporem vzteku a nedůvěry, kterou k přítomné dvojici hraničářů choval.

,,Měla jsem tu čest se s tvým lidem setkat, takže ne. Nevěřím zemi bez moudrého vládce. V Gondoru vládne pouze chaos a strach," podotkla dívka a raději nezmiňovala, že to je i její lid.

,,Co ty o tom můžeš vědět?!"

,,Ví toho víc než si dokážeš představit," zastal se tmavovlásky Aragorn s klidným hlasem.

,,Hraničáři..." zasyčel rozhněvaně Boromir a svou rukou spočinul na jílci meče. Pomalu se schylovalo k nehezké bitce.

Victorirea neváhala a pod skrytím sukně nahmatala nůž uschovaný na podvazku. Probodávala Boromira nepříjemným pohledem a v jeho očích bylo vidět nesouhlasu, ale i strachu.

,,To je Aragorn, syn Arathornův, jsi jeho leníkem..." pronesl princ z Temného hvozdu a zabránil tak rvačce. Snad už to patřilo k vlastmosti Gondorských mužů, že byli tak tvrdohlaví a uspěchaní.

Legolas by pronesl jistě i něco o původu dívky, ale utišil ho její zelený pohled vyčnívající ze zahaleného obličeje, který jasně dával najevo, že by byla schopna mu vyříznout jazyk za jakýkoli přeřek, kterého by se dopustil.

Chvíli bylo ticho. Aragorn položil dívce ruku na rameno a donutil ji opět se uklidnit. Boromir se usadil zpět na své místo, ale mezi nimi byla stále napjatá atmosféra.

,,Kdo tedy ponese Prsten do Mordoru?" zeptal se nakonec Elrond.

Gandalf, Elrond i Victorirea se moci Prstenu báli. Ale smrtelníci si nedokázali představit, jakou moc Prsten má, proto se onoho úkolu chtěli zmocnit všichni a zároveň nikdo. Mezi národy nebylo příliš důvěry. Trpaslíci a Elfové se nedokázali snést. Hraničáře neměl Gondor příliš v lásce. A hobiti byli příliš milý a obětavý národ, který do teď žil v nevědomosti a elfi a trpaslíky znal jen z vyprávění a pověstí ze starých dob.

Nakonec, po dlouhé hádce, se přihlásil Frodo.

,,Já vezmu Prsten do Mordoru," vydechl a zlatý kroužek svíral v ruce vysoko nad hlavou.

Victorirea těkala pohledem z Froda na Gandalfa a z Gandalfa na Elronda. Byla trochu rozrušená. Aragorn ji položil ruku na rameno a vážně se na ni podíval. Jejich vztah stále byl spíše ze zdvořilosti než z přátelství, ale i tak oba věděli o bolestech toho druhého. Byli spojeni víc, než si dokázali představit.

Frodo, jejich malý přítel, nasadil život, aby odnesl Prsten do Roklinky a teď by měla jeho sebevražedná výprava pokračovat.

,,Půjdu s tebou," ozvalo se dvojhlasně z úst Victorirei a Samvěda Křepelky.

-

,,Meč, jenž byl zlomen, hledej:
V Imladris přebývá;
tam lepší radu čekej
než kouzla morgulská.
Tam spatříš znak, že sudba
je blízko. Procitne
Isildurova zhouba
a půlčík povstane."