Victory [Pán Prstenů]

-Vydáme se na cestu ve třech-

,,Vyrazíme v noci. Pipin a Smíšek odjedou s povozem, a tak ostatní získají tušení, že se opravdu stěhuji. Zítra touto dobou už budeme na cestě do Hůrky a nora bude patřit Pytlíkům ze Sáčkova. Za dva dny bych již chtěl být za hranicemi Kraje," řekl Frodo s významným pohledem, který upíral na dívku a Sama Křepelku.

,,Dnes bude jasná noc. Máme štěstí," podotkla Společnice a pohlédla z kulatého okénka kuchyně na jasnou modrou oblohu dopoledních hodin.

,,Setkáme se po setmění. Buďte dochvilní a sbalení. Berte jen to nejdůležitější s čím se hodláte vláčet. I když putujeme ve skupince, můžeme se ocitnout v situaci, kdy budeme muset bojovat sami za sebe," rozdala Victorirea instrukce.

,,Bojovat?" zajíkl se Sam a jeho kulatý obličej zbledl. Dívka ho zpražila zeleným pohledem, a pak jen smutně přikývla, přičemž její obličej zcela zakryla kápě.

Jen rudá ústa se viditelně pohybovala v rytmu jejích dalších slov.

,,Putujeme daleko. Do Hůrky je to přes 200 mil na východ. Nikdo neví, co nás na cestě čeká a na Gandalfa se již spoléhat nemůžeme. Vyšlu posla a zjistím, co se děje na západě a východě. Poté budeme moci rozhodnout, kterou cestou se vydat," objasnila dívka své domněnky o cestě, jež je čekala.

,,Posla?" nechápal Sam.

Ozvalo se silné klepání na vchodové dveře a všichni tři zpozorněli. Victorirea automaticky nahmatala rukojeť své dýky připevněné na opasku a přímým pohledem vyzvala Sama, aby šel otevřít. Ten tedy opustil s bílým obličejem pracovnu a vydal se chodbičkou k hlavnímu vchodu.

Frodo netrpělivě pohlédl na svou Společnici, když se dlouho ozývaly jen Samovy kroky a skřípání kulatých dveří.

,,Kamaráde! Kdepak máš našeho bratránka Pytlíka?!" vykřikl hlas hobita Smělmíra.

,,Tak jsme tady s tím povozem!" ozval se rozjařeným hlasem Pipin.

Ženě Gondorské se znatelně ulevilo a malým úsměvem vyzvala Froda, aby se šel se svými druhy přivítat.

Sama zasedla na malou židli k oknu pracovny a otevřela ho. Chladný podzimní vítr vonící deštěm jí ovál tvář a pohrál si s jejími tmavými kadeřemi.

Dívka pronikavě hvízdla na prsty a z dálky se za malou chvíli ozvala odpověď v podobě sokolího zpěvu, pokud se tak ptákovy skřeky daly nazvat.
Za pár minut se za obzorem objevila malá silueta sokola, která se rychle přibližovala k dívce. Ta natáhla ruku ven z okna a sokol to přijal jako pobídku k přistání.

Zaryl své pařáty do dívčina předloktí zahaleného hnědým pláštěm a křiknul pronikavým zvukem na pozdrav.

,,Dobré poledne Radagi. Potřebovala bych, abys vyřídil zprávu do Roklinky, sličnému elfovi Elrondovi," pronesla děva tiše k sokolovi.

Ten na ni upřel své černé oči, jako korálky a nadzvedl křídla, jakoby ji tím vyzýval k pokračování.

,,Sličný Elronde, pane Roklinky, přináším špatné zprávy. Gandalf se ještě stále nevrátil a já začínám mít neblahé tušení, že jeho cesta za čarodějem Sarumanem Bílým do Železného pasu se nevydařila. Nejsem si jista zda se mu přihodilo něco špatného již na cestě či na něj nebezpečí číhalo ze zálohy až v sídle čaroděje, ale prosím tě o překontrolování situace. Co ti říká tvá zkušenost? Tvá moudrost? Je můj strach oprávněný? Pošlete Radagiho obratem zpět s odpovědí. Vaše Victorirea," vzkázala dívka a pohladila ptáka po bříšku.

,,Leť vzdušnou čarou přímo do Roklinky. Vrať se s dobrými zprávami."

A tak pták vyrazil směrem Elrondův dům.