Victory [Pán Prstenů]

-Bylo nás pět, ne tři-

Večer druhého dne se trojice šťastně dostala do Rádovska, kde už na ně s teplou večeří a přechodným noclehem čekali již zmínění Smělmír a Peregrin, kteří neměli mít o Frodově poslání tušení.

Frodo se Samem se těšili dobré koupele a jídla, zatímco jejich Společnice jen seděla v koutě kuchyně u okna, ze kterého bylo vidět na příjezdovou silnici a po kouskách jedla koláč, který se jí, s trochou přemlouvání, dostal do rukou od Pipina. Neměla hlad a ze svých cest nebyla ani příliš zmlsaná, ale věděla, že je před nimi dlouhá pouť, a každá zásoba jídla v batohu i na těle se hodí.

,,Chcete přinést další koláč?" objevil se vedle ní Smíšek se zářivým úsměvem a žlutou košilí pocákanou od vody.

,,Ne, ale sbalte jich co možná nejvíc na cestu. A také nějaký chléb a kus sýra. A ať si Frodo se Samem pospíší," pronesla trochu naléhavě děva a neodtrhla pohled od okna.

,,C-cestu?" zajíkl se hobit, ale bylo vidět, že přesně ví o čem Victorirea mluví.

,,Neříkej, že nevíš, co se chystá," zpražila ho žena přes okraj své kápě zeleným pohledem.

,,Vyslechla jsem váš rozhovor a je mi jasné, že chcete jít s námi. Jsem sice proti tomu, ale pánem výpravy je Frodo a ten vás už jistě seznámil s nebezpečím, co vás čeká a vy jste souhlasili, tak buďte alespoň trochu užiteční a nesnažte se mě uplácet koláči," řekla a opět se otočila k oknu.

,,Někdy dokáže i malý koláček změnit spousty věcí," podotkl mistr Brandorád.

,,To jistě, hlavně když je pronásledován temnými přízraky a přepaden uprostřed koupele. Jdi už, ať si pospíší. Dnes bude dlouhá noc, nesmíme se zdržet na přespání," pronesla, teď už zcela neskrývaně naléhavě. Smíšek zbledl, a pak jen s přikývnutím odklusal.

Victorirea se urychleně zvedla a na blízké kuchyňské lince popadla svůj meč s rukojetí vykládanou zelenými drahokamy, na kterých byly vyryty symboly, které ji měly ochraňovat. Tohoto řemesla se sice nikdy nenaučila a runy a čarodějné symboly nikdy nebyly její silnou stránkou, avšak meč byl ukut trpaslíky a symboly do kamenů vyryli sami elfové za dob, kdy ještě neexistoval mezi těmito rasami tak výrazný spor.

,,Co se děje? Proč tak plašíš?" objevil se v místnosti Sam, již oblečený v cestovním šatstvu.

,,Přijde ti Samvěde, že plaším? Nu budiž, pokud chceš, aby tě naši pronásledovatelé chytili při poslední koupeli, klidně si posluž," vyhrkla popuzeně žena.

,,Pronásledovatelé?" podivil se Frodo a kolem těla si ve spěchu přehazoval cestovní plášť.

,,Temné přízraky. Jistě jsou vysláni z Mordoru, aby ti zabránili v jakémkoli činu proti Nepříteli. Nemyslím si, že je to naše první, ani poslední setkání. Kdybychom bývali byli šli po silnici celou dobu, jistě by nás také našli. Teď jim však můžeme alespoň vědomky uniknout a získat si tak aspoň malý náskok. Budou nám v patách, přitahuje je moc Prstenu, ale nemají takovou vytrvalost přes den. Proto si v noci uděláme náskok a přes den si odpočineme.

Teď už ale opravdu rychle," řekla a s hobity v patách se vydala k zadnímu vchodu, jímž se vytratila z domu a společně s hobity, kterým ve tvářích stále hrála překvapená grimasa a na záda si teprve rychle nadávali kožené vaky s jídlem a ostatními nezbytnými věcmi, se vytratila pod rouškou noci.

-

,,Dům za mnou, svět přede mnou,
mnohé cesty po něm jdou,
než tma padne do tváří,
než se hvězdy rozzáří,
pak za mnou svět, dům přede mnou,
poutníci doma ulehnou.
  Mlha, soumrak, oblaka,
  neláká! Neláká!
  Oheň, lampa, chléb, mám hlad,
  a pak spát! A pak spát!"