BEZ TEBE

Kapitola 5

Strana 19

Jak je na tom?

Jel jsem hned do nemocnice za nimi. V hlavě mi běželi jen zlé myšlenky. 'co budu dělat když umře' je mi opravdu na nic.Měl bych přemýšlet pozitivně ale prostě on...on je moje všechno.Vy jste ten pohled neviděli jen jsem vám ho popsal. Bylo to něco hrozného..když si představím jak moc musel trpět. Jak moc ho to asi bolelo....ty zaschlé slzy na tvářích. Ty očka ze kterých se vytrácela naděje...... 

Měli jsme ho najít dřív....mnohem dřív. Nemusel až tak moc trpět. Ucítil jsem na své tváři  něco mokrého.Byla to neposedná slza která mi upadla z oka. Neměl bych brečet.....Deku určitě přežije...Deku musí přežít. Přežije i kdybych mu měl dát své orgány...svojí krev. Musíme se vzít. Až se vezmeme vše bude úplně jinak.nepustím ho od sebe ani na krok.  Budu si ho hýčkat. Po čase příjdeme na způsob jak si založit  rodinu . Budeme štastný. 

Nikdy už nechci tenhle pocit zažít...pocit bez moci kdy cítíte že byste pro toho druhého udělali cokoliv ale zárověn víte že nic udělat nemůžete. Vaše srdce se stane kamenem,  který je těžký unést ... Každý den když ráno vstanete,když cokoliv dělate....když jdete spát ....furt vás to tíží  neskutečně moc bolí. Jsou to takové ...takové záchvaty zoufalství. 

Už jsem své slzy nezastavil a nechal je volně padat. Každou chvilku se modlím k bohu ale nevím jestli mě slyší. Ted mě tíží úplně něco jiného než pocit bez moci. Ted mě tíží  strach. Strach z toho že moje malá brokolička...moje jediná láska co byla mým světlem na konci tunelu. To jediné dobré v mém životě .To nejroztomilejší  na mé planetě....Ten nejúžasnější  člověk na téhle planetě. Prostě...se bojím že umře. že ten co mohl tenhle hnusný svět spasit odejde pryč. Nechá  mě tu samotného. Z téhle představy dočista šílím!!!

chytl jsem se rukou za tričko v místě kde je mé  srdce a zmáčkl ho. Tak moc to bolí!!!!!!Proč to tak moc bolí !?!?!?!?Proč vždy když se na něco těšíme tak se to nejvíce posere!vždy!bouchl jsem do palubky spolujezdce. 

řidič na mě  překvapeně koukl. "jste v pořádku?????,,  zeptal se mě. 

prej jestli jsem v pořádku....si ze mě snad dělá srandu. 

"připadá vám snad že jsem doprdele v pořádku?!?!?!!!! Co je to za tak debilní otázku?!!!!!!!!!!!!!!!Byl by jste vy v pořádku?!! Kdyby vám v nemocnici bojoval o život ten nejúžasnější člověk na téhle planetě??!!!Byl by jste v pořádku??!!!kdybyste měl před svatbou a někdo by vám unesl a mučil někoho koho milujete nadevše?!!!!NE! vážně nejsem v pořádku!!!!protože je to moje vina!!!To já jsem nezasáhl když ho unášeli!!!!!to já jsem nebyl schopen ho najít dřív!!!!!!Víte jak mi doprdele je?!!!!Jsem zoufalej!!!!úplně z toho šílím!!!Víte jaký je to bolestivý a zžíraví pocit?!!!!! Víte jakej mám strach?!!!!!!!takže NE!!!!!!!NEJSEM V POŘÁDKU!!!!A JESTLI UMŘE TAK UŽ NIKDY V POŘÁDKU NEBUDU!!!,, začal jsem šíleně moc brečet. 

Já vím že za to ten řidič nemůže ale já si to musel na někoho vylít. "omlouvám se,,  řekl jsem a koukal jsem z okna. "to je v pořádku,,  zastavil před nemocnicí. Utřel jsem slzy. Zaplatil jsme za jízdu. "přeji hodně štěstí a budu držet palce,, řekl ."děkujeme,, vystoupil jsem a šel dovnitř. 

Došel jsem na recepci. "Dobrý den, mohl bych vědět nějaké informace o pacientovi jménem Izuku Midoriya???,, opřel jsem se o pultík. "mhmmm....a vy jste???,, zeptala se paní za pultíkem. "jeho snoubenec,,Koukla na mě. "je ještě na sále posadte se prosím do čekárny pošlu pak za vámi jeho doktora....chcete něco na nervy??,, zeptala se ale já kývl že ne a šel si sednout do čekárny kde jsem viděl Inko. "Katsuki,, objala mě a začala plakat. "Paní Midoriyo.....shhhh.....Deku je silný....on to zvládne,, taky jsem jí objal. 

"Co když nám u-umře,, začala ještě více plakat. popravdě jsem měl na krajíčku."Neumře, nebojte, nenechal by nás tu,, zamrkal jsem slzy. "moc se omlouvám,, řekl jsem najednou. "ale prosimtě...ty za to nemůžeš...stalo by se to i tak...možná byste na tom oba byli takhle špatně. nedávej si to za vinu...můžou za to ti padouši....ale určitě za to nemůžeš ty,, pohladila mě ve vlasech. Oba jsme si sedli. "Ale....kdybych nešel spát tak...,, zastavila mě... "kdybych..kdybych...to ted neřeš..možná by to bylo ještě horší....ted se musíme modlit,,chytla mě za ruku  a já se zhluboka nadechl. 

Oba jsme mlčeli..nebylo třeba slov..oba jsme se o něj šíleně báli . Oba jsme přemýšleli jaký by to tu bez něj bylo.Vše by se změnilo......už bych si nikoho nehledal.......snažil bych se žít dál ale s největší pravděpodobností bych se brzo zabil abych mohl být s ním.

šel k nám doktor. Oba jsme se zvedli a na stejno jsmes Inkou řekli : "jak na tom je???,, 

taaaaaaaaaak tady to zatím utnuuuu.doufám že se vám kapitola líbila.popravdě jsem měla co dělat abych se nerozbrečela.Taky jsem vám chtěla moc poděkovat porotže se bližíme k 1000 přečtení <3 díky tomu každý den píši s úsměvem na tváři.Jak myslíte že to dopadne?