BEZ TEBE

strana 11

Záchrana

 POV. vyprávěče 

Zatímco se mladý Midoriya vytrácel a Mladý Bakugo plakal , jejich kamarádi v real světě si začali vzpomínat.Byla  to  jen náhoda když vzpomínali na to jak se dostali do UA . V tu chvíli si Ochaco Uraraka vzpomněla že jí někdo zachránil .Pátrali po tom kdo. Když v tom si Uraraka vzpomněla na svého kamaráda Midoriyu. Najednou jí v hlavě problikli všechny společné  chvilky.když to  řekla kamarádům tak si začali všichni vzpomínat. Kirishima si pa vzpomněl i na svého kamaráda Bakuga,Taky to řekl a i ostatní si vzpomněli na Bakuga. Byli překvapeni že tu oba nejsou.......vyčítali si že na ně zapomněli.....ještě před pár dny tu byli.....a ted tu nejsou....

(btw.už nevím kolik to bylo tak tam byli měsíc :D  pardooon) 

Vracel jsem se domů  když v tom ke mě běžel Midoriya. Hned na mě skočil a já dostal takovou pusu. "Kacchaaan tys mě nechal doma samotného,, postěžoval a já vůbec nechápal....Jen jsem ho pořádně objal a plakal mu do ramena. "ty jsi mě tak moc vystrašil,, plakal jsem dál. "proč???neplakej,, ted byl zas mimo on. "ale to je jedno, už to je v pořádku,, o pusinkoval jsem ho .

Najednou sem začalo pronikat obří světlo a vše se začalo rozpadat. Nechápal jsem co se to děje. Midoriya se tak lekl že nás omylem shodil oba na zem. "c-co se to d-děje,, zeptal se zmateně. popravdě jsem nevěděl co odpovědět když v tom vyšel ze svého sídla pán téhle říše a začal se radovat. "konečně!!!!YES!!!!,,  začal tam skákat.Všichni lidé vyšli ven a během pár sekund jsme byli uprostřed chodníku v Tokiu .

Začal jsem si na všechno vzpomínat. Midoriya taky očividně. "jsme doma,, řekl potichu a užíval si sluníčka. "jo..jsme doma,, usmál jsem se. ihned k nám přispěchali profi hrdinové a pěkně jsme jim všechno odvyprávěli a Ten pán  byl nakonec i propuštěn protože se ukázalo že na něj všichni zapomněli a on bral lidi k sobě aby nebyl sám a aby ho někdo někdy vysvobodil. nás doprovodili na kolej kde jsme se shledali se svými přáteli  a ti nás pořádně přivítali . Dostali jsme najíst a až do noci si vyprávěli co jsme zažili tam a oni tady...dokonce přišli i nějací učitelé . 

druhý den se o tom hned psalo a my dostali nějakou medaili za statečnost a byli jsme uvolněni na dva týdny ze školy s tím abychom se mohli přizpůsobit zase normálnímu světu a zvyknout si na to že nám není x let ale 17. 

,,Děkujeme kamarádi....zachránili jste nás <3 " řekli jsme oba najednou 

taaaak hellooo..pardon ale minule to nějak nevyšlo tak doufám že se vám tato strana líbí budu ráda když mi zanecháte hvězdičku a komentář  a nebo mě i někomu doporučíte.Tenhle příběh mám vážně ráda tak doufám že i vy.