just friends...

III.

Cus cus cuuuus, dalsi kapitola je tady. Proste si to uzijte a jestli se vam nelibi !fluff! tak to nectete. Uzijte si too

        

                 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

    Film skončil a já si došel do pokoje vzít něco jiného než tu mikinu. Zaprvé, bylo by mi vedro a zadruhé, nechci aby si ze mě Dream zas utahoval. Když jsem se vrátil zpět v modrém tričku a trochu úzkých černých džínách, Dream už stál u dveří a nazouval si boty. Rychle jsem se sklonil a zavázal si tkaničky. Snažil jsem se na něj nedívat kvůli tomu, co měl na sobě. Těsné bílé tričko pod kterým se mu rýsovaly svaly a kraťasy pod kolena k tomu. Zas jsem musel být celý rudý.
,,Připraven?" zeptal se a otevřel dveře. Přikývl jsem a vyšli jsme na ulici. Šli jsme vedle sebe, kdy se někdy naše ruce dotkli. To mnou pak projela vlna chladu i přes to, jaký horko tu bylo. Šli jsme po chodníku, po stranách palmy a míjeli ostatní lidi, kteří pospíchali do práce, šli na procházku se psem, vydali se někam na jídlo ať už sami nebo se svými blízkými.
,,Kam máme namířeno?" Podíval jsem se na něj a on se usmál.
,,Do jedné moc dobré restaurace. Chodíme tak se Sapnapem když sem přijede. Bude se ti tam líbit." odpověděl a zabočil z hlavní ulice do jedné menší. Následoval jsem ho a rozhlížel se všude kolem. Bylo tu míň lidí a o to příjemněji to vypadalo. Po stranách byly zdi domů. Jen vzadu byl na zdi neonový nápis a zahrádka pod tím. Dream šel přímo tam a otevřel mi dveře. Ušklíbl se a já protočil oči.

Seděli jsme u stolu s výhledem na pláž a čekali na servírku. Bylo tu docela dost lidí, takže měli servírky co dělat. Dream se pořád díval z okna a ani jeden z nás neměl chuť začít konverzaci. Nebylo to trapné ticho, ale příjemné. Každý bloudil ve svých myšlenkách a to bylo v pořádku.
,,Tak co si dáte hoši?" ozval se ženský hlas a já zvedl hlavu. Černovlasá servírka stála u našeho stolu, v ruce tužka a papír.
,,To co vždy, Ellie." řekl Dream aniž by se přestal dívat z okna.
,,Jasně, Clayi. A co ty?"
Nevěděl jsem co si dát. Nejsem vybíravý člověk.
,,To samý." odpověděl jsem a ona si to zapsala.
,,Dejte mi takových patnáct minutek a máte to tu." usmála se a odešla k dalším zákazníkům.
,,Ty ji znáš?" přerušil jsem to ticho.
,,Jojo. Chodím sem často. Hlavně když mi je nanic a tak." Zas se neotočil od toho okna.
,,Aha." Nezmohl jsem se na nic jiného.
,,Děje se něco?" zeptal jsem se a ruce ze svého klína položil na stůl.
,,Cože?" Otočil se.
,,Připadáš mi nějaký divný." Vysvětlil jsem a už už se chtěl zase podívat z okna, když v tom jsem ho chytl za ruku.
,,Mně to můžeš říct. Jsem tvůj nejlepší kámoš, ne?"
Zmateně se na mě podíval a pak se usmál.
,,Proboha, jen jsem se zamyslel." Zasmál se a já zvedl obočí.
,,Vážně že jo. Kdyby se něco dělo, řeknu ti to Georgi." Svou druhou ruku dal na ty naše a já se zadíval do jeho očí. Zase bylo ticho a jen jsme udržovali náš oční kontakt. Dream se pořád usmíval a na tvářích se mu díky tomu vytvořily ďolíčky. Okny sem proudilo sluneční světlo a Dream zvedl jednu ruku, aby ji natáhl k mému obličeji. Trochu jsem se lekl, ale jen mi nasadil sluneční brýle.
,,Lepší?" zeptal se a položil ruku zpět na tu mou.
Přikývl jsem. Bušilo mi srdce a cítil horko na tvářích. Ne ale ze sluníčka.

,,Tak tady to je klucí."
Oba dva jsme nadskočili a ruce stáhli zpět k tělu.
,,Díky." zamumlal Dream a já se na servírku, Ellie, nervózně usmál. Když odešla, pustili jsme se do jídla. Po chvíli se Dream začal smát. A já taky. Nevím přesně čemu se smál, ale už jen to jak se smál bylo vtipný. Obyčejný smích přešel do záchvatu, kdy jsem se začal dávit hranolkami v mé puse. Dream ke mně přiskočil a praštil mě do zad.
,,Dreame!" vykřikl jsem ale zasmál se. Pomohlo to, ale bolelo to.
,,Nemáš se dusit." Pokračoval ve smíchu a já zakroutil hlavou. Nezajímalo nás, že se lidi ohlíželi, prostě jsme se smáli dál. Po chvíli jsme se uklidnili a pustili zas do jídla.
,,Debile.." zamumlal jsem a usmál se.
,,Idiote." oplatil mi to Dream a taky se usmál. Bylo to pohodlné, takhle se bavit a nic neřešit. Ne, že by jsme něco řešili, to spíš já o tom přemýšlel. Díky takovým chvílím ho miluju ještě víc. Chci, aby to věděl, ale vím, že by mě odmítl. Aspoň podle toho, jak mi říká, že jsme jen kámoši. Nejlepší. O to horší to je.
,,Děje se něco tobě?" ozval se náhle Dream a naklonil tázavě hlavu na stranu.
,,Co? Ne."
,,No že pořád na to jídlo koukáš, ale nejíš. Jestli už nebudeš, klidně to dojím." Usmál se a ukradl mi hranolku.
,,Hej! Já to ještě budu jíst!" Plácl jsem ho přes tu ruku a taky mu ukradl hranolku.
,,To já taky." zasmál se a vrátil se zpět k jídlu.

    Tou samou ulicí jsme procházeli zpět do Dreamova bytu. O ničem jsme nemluvili a jen v klid šli. Zase to příjemné ticho.
Po chvíli jsem ucítil jeho teplou ruku na své. Propletl si se mnou prsty a já mu to dovolil.
Nechtěl jsem to. Teda chtěl, ale nechtěl zároveň. Byl jsem zmatený. Cítil jsem se jakoby mi v břiše vzlétlo stovky motýlů a to jen kvůli tomu, že jsme se drželi za ruce. Co teprv kdyby mě políbil. Zas přemýšlím moc.
Lidé se za námi ohlíželi a já si připadal malým. Dream to nejspíš vycítil a jemně moji ruku stiskl. Zas mě štval. Proč mě chytl za ruku? Nic ke mně necítí, ne? Nebo tohle dělají kamarádi? Drží se za ruce i když k sobě nic necítí? Není to špatně? Vím, že ho miluju, ale pokud od mě ne, proč teda mě drží za tu ruku?
,,V pohodě?" zeptal se starostlivě.
Přikývl jsem a jeho ruku stále nepustil.
,,Nevypadáš tak. Neudělalo ti dobře to jídlo?" pokračoval. Došli jsme k jeho bytu a i při odemykání dveří měl se mnou propletené prsty.
,,Ne, dobrý." zamumlal jsem. Vždy to na mně pozná.
Zavřel dveře a otočil se ke mně. Pustil mou ruku a chytil mou tvář.
,,Georgi." začal a podíval se do mých očí. Viděl mi až do duše. Viděl skrze mě, věděl, že je něco špatně, ale já mu to nemohl říct. Nedokázal jsem tu.
,,Georgi. Řekni mi to. Nesnesu, když se trápíš a já se ani nemůžu pokusit ti pomoct." Pořád držel můj obličej ve svých dlaních a mně začínalo být nesnesitelný vedro. Nebylo vedro, ale mně ano.
,,N-nic se neděje. Jen přemýšlím nad tím, že další den je za námi." Ví, že lžu. Podle toho jak mě pustil a vydal se do kuchyně, to poznám. A on to pozná na mně.
,,Máme před sebou ještě dost času."
,,Já vím." odpověděl jsem a šel směr pokoj.
Ucítil jsem jeho ruku na mým rameni a otočil jsem se.
,,Tady máš." Podal mi kus oblečení a já teď vůbec nechápal.
Podíval jsem se na to. Žlutá mikina. Jeho mikina.

             ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Je mi George lito, ale zas Dream za to nemuze, ze se chce porad objimat atd. Kazdopadne zkusim vydavat kapitoly kazdy den, aspon jednu. Zatim se mi to dari, takze uvidimeee.

word count- 1232