just friends...

XXVI.

Prominte za zpozdeniii, hrala jsem na kytaru xdd. Ale tak uzijte si tuhle kapitolu, konecne pohled Dreama, ktery jste vsichni tak moc chteli a ocekavali. Pristi kapitolu bych mohla napsat mozna ze i jeste dneska, nemam nejak chut jit spat xdd. A omlouvam se vsem, ze jsem vas tak napinala. Kazdopadne jeste neni konec, napeti tu bude jeste dost heh. Uzivejte krasny veceeer.
oxox

     ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

POV Dream

    ,,Co blbneš?!" křikl jsem na auto projíždějící kolem mě a uskočil. Bohužel jsem uskočil tak silně, že jsem se svalil na zem a praštil se o obrubník do hlavy. Když jsem vstal, zamotala se mi a málem jsem spadl podruhé. To auto se ani nevrátilo a nikoho z přihlížejících to ani nezajímalo. Vždyť mě právě málem srazilo auto! Zvedl jsem mobil ze země a zkontroloval ho. Měl rozbitý displej a když jsem se ho pokusil zapnout, nefungoval. Skvělý. Teď jak se ozvu Georgovi. Mohl jsem přes discord, ale za chvíli vyrážím za rodinou a oni tak nějakou blbou náhodou nemají wifi.

Naskočil jsem do auta a rozjel se tedy k rodině. Doufám, že to Georgovi nebude vadit. Nemám mu teď jak napsat nebo zavolat a jeho číslo si nepamatuju, takže půjčit si od někoho mobil taky nepomůže.
Zastavil jsem na červených světlech a frustrovaně složil hlavu do rukou. Vážně skvělý. První den nejsme spolu a stane se tohle. Bude to muset vydržet, no. Je ale chytrý, takže mu to určitě děje. Lidem se rozbíjí mobily denně.
Semafor se rozsvítil zeleně a já se rozjel. Bude to zajímavý týden.

    U rodiny jsem byl už dva dny a konečně jim řekl o svém vztahu s Georgem. Byly oba překvapeni, přestože věděli, že se mi líbí oboje pohlaví. Ale když jsem jim ukázal jeho fotku, mamka byla o dost šťastnější. Táta začal vykládat vtipy o Britech a jejich zvycích a všichni jsme se smáli. George se jim líbil a já doufal, že až příště sem zas přijede, tak ho představím mým rodičům.

,,A jaký je?" zeptala se mamka a já se zasmál.
Jaký je? Úžasný. Nikoho takového jsem ještě nikdy nepotkal. Nikoho s tolika různými náladami, měnícími se skoro pořád. Nikoho s takovými krásnými vlasy, oči, tělem. Vzpomněl jsem si naše první oficiální rande a znova se zasmál.
,,Mami.." začal jsem a ona se na mě se zvědavým pohledem otočila.
,,Uvidíš, až přijede. Za týden jedu já zas k němu."
,,Do Anglie?" zeptal se pro změnu táta a já přikývl.
,,To budeš pěkně daleko." řekla mamka a já zahlédl slzy v jejích očích.
,,Mami, vždyť už teď jsem celkem daleko." Mý rodiče nebydleli ve stejném městě jako já, ale o trochu dál. Pro mamku je to prý jako bych bydlel v jiné zemi.
,,Je to přes oceán." protestovala a táta ji obejmul. Měli o mě starost.
,,Mami." Zvedl jsem se a obejmul ji.
,,Bydlí tam člověk, kterého miluju." vysvětlil jsem a ona se usmála.
,,Musí být opravdu úžasný, když za ním i poletíš." přikývl jsem a usmál se. To teda byl.

    Ubyl skoro celý týden a já se začal chystat domů. Balil jsem si rychle věci, abych to nedělal na poslední chvíli a seběhl schody dolů ke stolu. Máma uměla skvěle vařit, ale to já po ní nezdědil. Ani táta nebyl takový nešika jako já. Ale palačinky mi jdou.
Pustil jsem se hned do jídla a slyšel mámin smích. S tátou byli v kuchyni a flirtovali spolu. Chyběl mi George. Taky jsme spolu takhle flirtovali a nejen to. Když začal říkat, ať toho nechám, vždy jsem ho políbil. Pak na krku, na hrudi a pak jsme se přesunuli do pokoje. Ne ale vždy. Někdy jsme tam zůstali. To pak ráno když přišel do kuchyně udělat si kafe, celý zčervenal a já si z něj utahoval.

,,Clayi, dnes odjíždíš, že?" ozvala se máma a přisedla si ke stolu. K snídani jsme měli švédský stůl, který tak moc ráda dělala.
,,Jo jo. Jedu rovnou na letiště." odpověděl jsem s plnou pusou a vysloužil si tak pohlavek od táty.
,,A máš všechno sbaleno? Oblečení? Jídlo na cestu?" ptala se opatrovaně máma a já přikývl.
,,A čisté oblečení?" Pozvedla obočí a já se zarazil.
,,Já to věděla! Dám ti to rychle vyprat, aby jsi tam měl co na sebe." Odešla od stolu a začala se mi přehrabovat v tašce. Když v ní našla krabičku kondomů, usmála se pro sebe a já mně zaskočilo nad její tichou poznámkou 'To bude pro George..'.
Pak odešla do koupelny a já se snažil v klidu dojíst. Táta měl k tomu ale pořád připomínky a mé reakci se vždy jen zasmál.

    ,,Užij si to tam Clayi." řekla mamka a málem se zase rozbrečela. Pevně mě obejmula až mi začal docházet dech. Měla sílu.
,,Žádný lumpárny." přidal se táta a taky mě obejmul. Ale o dost lehčeji. Naštěstí.
,,Přesně tak! Hlavně ať se ti nic nestane. A pozdravuj toho svého George." chytla ho máma za slovo a já se usmál. Mého George. Můj George. Měla pravda. Už byl můj a tak to i zůstane, nikdy ho neopustím. A on to určitě ví.
Rozloučili jsme se a já se vydal na další cestu. Tentokrát na letiště, kam jsem se i těšil. Za pár hodin uvidím George. Chyběl mi. Chyběl mi jeho smích, hlas. To jak si hrál s mými vlasy. Byl to jasný bottom, ale i já měl svoji slabší stránku. A tou byl George. Pro něj jsem měl slabost. Kdyby se měl kdykoli zase trápit, ať už kvůli někomu jinému nebo kvůli mně, nezvládl bych to. Hodná duše jako on by se neměl nikdy trápit.

    Když jsem dorazil na letiště, zaparkoval jsem auto a vešel dovnitř, znervózněl jsem. Bude tam čekat, že? I když jsem mu nemohl napsat, náš plán pořád platí, že? Takovéhle myšlenky se mi honily hlavou celou cestu tam. A když naše letadlo konečně přistálo, oddychl jsem si. Určitě čekal. Není hloupý, ví, že bych ho neopustil. Došel jsem si pro kufr a začal hledat. Byl víkend, takže zde bylo více lidí než při normálním provozu. A pro mě tedy těžší ho najít. Pak jsem si všiml mně známe osoby stojící u někoho dalšího. Došel jsem k nim a zarazil se nad tím, kdo to je. Nečekal jsem to, ani zdaleka ne. Proč tu vůbec je? Stál jsem přímo za ním a nadechl se. Pak jsem mu poklepal na rameno a opatrně vyslovil jeho jméno, jakožto otázku.
,,Nicku?"

     ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Urcite me zajima vase reakce heh, takze ji klidne napiste jestli chcete. Vsechno jsem asi napsala na zacatku, takze tak xd. Jeste jednou preju krasny vecer a to je asi vse xd.
xoxo

word count- 1090