just friends...

XXIV.

Hello there ;) xdd kazdopadneee, uvidiiim, jak moc budu unavena, ale mozna bych napsala jeste jednu. Ale nic neslibuju jasny? Nechci slibovat neco, co nemuzu dodrzet. Takze si uzijte tuhle kapcu a uvidite jak to bude jeste. Snazim se to protahnout, aby to nekoncilo tak rychle heh, ale je to tezky xd
Takze vsem preju krasny vecer a nebo dobrou noc.

xoxo

      ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

POV George

    Stál jsem před kostelem s prázdným výrazem. Nechtěl jsem vejít dovnitř, abych si zkazil obrázek mé babičky. Je lepší si mrtvého člověka pamatovat jako živého, než v rakvi.

Po chvíli zevnitř vyšla i mamka v slzách a za ním otec. Ihned jsem mámu objal a táta si mezitím zapálil. Všichni jsme byli zticha tak jako další příbuzní. Některé jsem ani neznal, ale oni mě očividně ano. S nikým jsem se ani nedal do řeči. Dojeli jsme společně do nějaké mně neznámé restaurace a povečeřeli tam. Všichni se bavili a snažili se nemyslet na dnešní pohřeb. Já se taky bavil, ale nechtěl jsem si to přiznat. Dream pořád nenapsal. Nestreamoval. Sapnap o něm taky nic nevěděl. Nebral telefony, ale ani neházel zobrazeno. Možná se mu rozbil telefon. Třeba to tak je. A pokud ne, tak... Tak nevím. Jestli mě ignoruje naschvál, tak to asi budu muset přijmout. Bude to bolet, ale to už se stává, když se zamilujete. Když své srdce dáte někomu jinému s pocitem, že ho nerozbije. Ale to se pletete, protože pak vám to srdce nejspíše rozdrtí. Připadám si jako na začátku, kdy jsem taky trpěl kvůli Dreamovi. Ale to on předtím nevěděl, nedělal to naschvál. Teď nejspíš jo. Jestli si myslel, že je to celý jen vtip a teď mi to dává sežrat, tak to se mýlil.

Nevědomky jsem praštil lehce do stolu a pár lidí sedících blízko se na mě ohlédlo. Nevěnovali tomu ale obzvlášť velkou pozornost a vrátili se zpět k jídlu. Nejspíš si mysleli, že jsem na tom blbě kvůli tomu pohřbu. Oh bože, kdyby jen tak. Přál bych si to, místo tohohle. Ale ne, tak to nebylo.

,,Zlato, kdy nám tu svou polovičku představíš?" ozvala se máma a vytrhla mě tak z přemýšlení.
,,Emh, já-" začal jsem, ale taťka mě přerušil.
,,Někoho sis našel?" Nejistě jsem přikývl a hned toho litoval. Asi už spolu nejsme, ale pořád mám touhu věřit v to, že to tak není.
,,Tam v Americe? Přijede někdy?" ptal se dál a já zas přikývl. Proč to dělám? Vždyť stejně asi nepřijede.
,,Tak to blahopřeju. Jak se jmenuje?" Proč se ptají? Nevidí snad, že mi je to nepříjemné.
,,Dr-Clay." zakoktal jsem, přemýšlejíc, jaké jméno bych měl použít.
,,Dr. Clay? Je to doktor?" zeptala se mamka a já se nad tím zasmál. Byl to upřímný smích, který mi celkem chyběl. Dokážete si totiž představit Dreama jako doktora?
,,Ne. Není." odpověděl jsem a přestal se smát.
,,A kdy že přijede?" ptal se dál táta a úsměv mi ztuhl na tváři.
,,Nevím. Ještě se domlouváme." Doufal jsem, že tím můj výslech skončí, ale očividně to měl být teprve začátek.

    Po večeři jsem skončil zase doma. V bytě bylo chladno a já si sedl na postel. Dnešek byl celkem fajn. Opravdu jsem na Claye zapomněl a nechal telefon radši i doma, abych ho pořád nekontroloval.
To jsem ale přesně teď dělal. Podíval jsem se na něj a už po chvíli jsem zase nic neviděl. Horké slzy mi tekly po tvářích až na krk. Rukávem jsem se je snažil setřít až nakonec byl celý mokrý. Žádná nová zpráva.
Je hrozné, jak člověka s někým dalším spojuje jen elektronika. Jen mobily, které když se rozbijí, jsou k ničemu. Spojuje nás jen moderní technika dnešní doby. Je to příšerná představa. Cokoli se tomu jednomu může stát a ten druhý se to nikdy nemusí dozvědět. Může si myslet, že už nechtěl být kamarádi. Že mu do toho něco vlezlo. Že zapomněl. Zpočátku to bolí. Potom cítíte jen prázdno a pak se to začne zlepšovat. Možná.

Zapnul jsem počítač a stáhnul si první film, co jsem uviděl, že má dobré recenze. Nechtěl jsem přemýšlet nad něčím, co by mi zkazilo náladu. A tak jsem se snažil věnovat filmu. To mi ovšem moc nešlo. Ten film se očividně rozhodl být romantickým a smutným. Skončilo to tragicky, kdy oba umřeli a to mě zas rozbrečelo. Nebrečel jsem ovšem jen kvůli tomu, ale i kvůli Dreamovi.

Bylo něco po jedenácté a blížila se půlnoc. Pořád jsem nespal a pustil si další film. Osud asi chtěl, aby to byly smutné filmy. Zase s tragickým koncem. Přestalo mě to bavit. Lehl jsem si do postele, ale neusnul. Díval jsem se do záře mobilu na Dreamův kontakt. Jako profilovou fotku jsem měl nás dva, když si děláme selfie. Clay mi dává pusu na tvář a já se usmívám. Ano, je to teprve druhý den, co nejsme spolu a co neodpovídá, ale když člověka milujete, přijde vám to jako věčnost. Přijde vám, jakože vše vnímáte stokrát více, než byste měli. Každé cinknutí telefonu mě vyděsilo, zároveň i ale potěšilo a pak rozesmutnělo, když jsem zjistil, že je to jen twitter, kde mě lidé označovali v příspěvcích. Ignoroval jsem to a vrátil se zpět k díváni do blba.

Tak jsem trávil asi hodinu než jsem konečně mobil vypnul a otočil se na bok. To jsem pro změnu koukal do zdi. Pořád nuda, ale já to nevnímal. Když mi zazvonil telefon, ignoroval jsem to. Neměl jsem chuť se podívat. Telefon ale zvonil znova a znova, dokud jsem ho nezvedl.
,,Ano?" řekl jsem ospale a vyčkával na odpověď.
,,Georgi? Zníš hrozně. Dream se pořád neozval?" ozval se hlas na druhém konci a já se posadil. Rozsvítil jsem lampu, abych aspoň trochu viděl.
,,Sapnape?" zeptal jsem se.
,,Jo jsem to já. Ozval se nebo ne?" Zakroutil jsem hlavou a až pak řekl tiché 'ne'.
,,To mě začíná děsit. Teda, ne, že by to nemělo děsit tebe méně, tebe to samozřejmě děsí nejvíce." začal mluvit Nick páté přes deváté.
,,Nicku. Jsem v pohodě. Je to teprve druhý den." zalhal jsem.
,,Jasně, určitě tak zníš. Hele, budu se snažit zjistit, co mu je a zítra ti zavolám. Hlavně se snaž nějak rozveselit, určitě je v pohodě a jen mu nefunguje mobil nebo něco takovýho." snažil se mě povzbudit Sapnap a já zamručel na souhlas.
,,Dobře, tak se měj Georgi. A žádné blbosti." rozloučil se a já zavěsil.
Žádné blbosti. Jasně.

Zhasnul jsem lampu a zachumlal se pod peřinu. Po rozhovoru s Nickem jsem se cítil lépe a dokonce možná i usnu.

      ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Taaakze jeste jednou preju krasny vecer a nebo dobrou noc. Je sobota takze klidne ponocujte. Ne, vlastne patek xdd. Realne zacinam byt mimo uplne. A tahle kapitola se mi nepsala moc dobre, porad mi dochazely napady, takze se tomu nedivte xd
xoxo

word count- 1118