just friends...

XXIII.

Heeeh ahojkyyy, tady je dalsi kapitola. Prominte, ze jsem neodepsala na skoro zadne komentare, co se tykaly konce minule kapitoly, ale nechci nic prozrazovat. Zkusim dneska jeste napsat jednu, ale jedu k tatovi tak uvidim. Kazdopadne uzijte si tuhletu a zatim caukyy.
xoxo

     ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

POV George

Hned jakmile jsme byly ve vzduchu a mohli používat mobily, napsal jsem Dreamovi. Tenhle týden bych mohl brát i jako dobrou věc. Miluju ho, ale i páry si musí dopřát nějaké soukromí. Nebýt jen spolu, ale užívat si čas i s rodinou a přáteli. Až budu doma, zavolám mamce a domluvím se s ní, kdy je pohřeb. Přes smrt babičky jsem se díky Dreamovi rychle přenesl.

Podíval jsem se na mobil, zda si to už nepřečetl. Nic. Možná jen teď neměl čas, taky říkal něco o návštěvě své rodiny. A naprosto mu rozumím. I když, na ten telefon by se kouknout mohl. Nebylo to ani deset minut, co jsem vzlétl a tak rychle by u rodiny nebyl. Teda myslím. Nebuď paranoidní, Georgi

    Let byl dlouhý a vyčerpávající, i přesto jsem začal streamovat hned, co jsem přišel domů a vybalil si. S Dreamem jsme se domluvili, že to tak uděláme a proto jsem na něj čekal.

Po deseti minutách jsem si vypnul kameru a omluvil se, že mi asi přestala fungovat.

Po půl hodině jsem v bed wars pořád umíral.

Po hodině streamování jsem přestával odpovídat na donations a dotazy v chatu.

Po další půl hodině jsem přestal komentovat hru. Viewers neodcházeli, ale naopak. Zajímalo je, co se tomu vždy šťastnému a usmívajícímu Georgovi stalo.

Po dvou hodinách jsem přestal hrát. Má postavička na obrazovce jen stála. Jako bez života. A tak jsem i vypadal já.

Po další půl hodině lidé začali vyšilovat a přicházelo víc a víc donations. Já to ale nevnímal. Po tvářích mi tekly slzy a dopadaly na displej mobilu v mé ruce. Napsal jsem mu aspoň přes sto zpráv, kde je a co se děje. Ani na jednu neodpověděl. Nedal ani blbé zobrazeno, které bych v tu chvíli i klidně přivítal.
Vypnul jsem stream aniž bych se rozloučil a dál se díval do mobilu. Pořád neodpověděl, ani si to nepřečetl. Třeba už usnul. Teda, nevím kolik tam je ani kolik je tady, zase jsem z tý časový zóny mimo.
Ale jelikož tady v Británii byl už večer, on musel mít aspoň ráno. To nespal, nebo jo?

Konečně jsem po další půlhodině mobil odložil a vlezl si do postele. Nešel jsem ale spát. Jen mě začaly bolet záda z toho sezení. Díval jsem se do stropu a naslouchal všem zvukům v pokoji. Doufal jsem, že se ozve notifikace na mobilu. Že odepíše. Nebyly jsme od sebe ani jeden den a už to končí? Našel si už někoho jiného? Nemyslel to snad vážně? To, co spolu máme? Nebo měli? Vždyť já s ním měl sex! Musel to myslet vážně, že ano? Nebyl to pro něj jen vtip, to nemůže být.

Otočil jsem se na bok a další vlna slz se mi spustila z očí. Ležel jsem tam takhle skoro celou noc, dokud mě únava z letu a toho všeho neskolila. Měl jsem bezesný spánek a byl jsem za to rád. Určitě jsem nechtěl žádné noční můry ani normální sny, které by mi zlepšily náladu a pak by se mi zas zkazila po probuzení.

Když jsem se ráno probudil, ihned jsem místo vedle sebe. Nikdo. Až pak jsem zkontroloval mobil. Několik oznámení z twitteru, ale žádné nové zprávy. Chtěl jsem mu napsat, ale nevěděl jsem co. Dobré ráno? Jsi v pořádku?
Chtělo se mi zase brečet, ale žádné slzy už nezbyly.
Došel jsem do kuchyně se najíst jako každé jiné ráno, ale hlad jsem neměl. Tak jsem si sedl jen ke stolu a provrtával ho pohledem.
Mohl bych streamovat. Třeba by se připojil. Ale nechci strašit fanoušky. Měl bych něco tweetnout, aby se o mě nebály. Ale na nic jsem neměl náladu. Měl bych dojít i do krámu, nic v lednici stejně nemám. Z myšlenek mě vyrušilo zvonění telefonu.

,,Dreame?" zeptal jsem se s nadějí v hlase. Doufal jsem, že je to on. Že se omluví, že se mu jen rozbil telefon. Že je vše v pořádku, nepodvádí mě ani se se mnou nechystá rozejít. Ne po tom všem.
,,Ahoj Georgi, zítra je ten pohřeb tak na to nezapomeň." ozvala se z druhého konce mamka a já si povzdechl.
,,Já vím mami. Přijedu."
,,Nebuď z toho smutný, ano? A na tátu moc netlač, přeci jen to bylo jeho máma." Zamručel jsem na souhlas a přikývl. Mohlo by mě to trochu odreagovat a třeba mezitím Dream napíše. Teda, ne že by pohřeb měl fungovat jako odreagování. Ale mohl by.

,,Nejsem smutný." odfrkl jsem a slyšel mámu se zasmát.
,,Jsi, slyším to v tvém hlase. Ty jsi teď byl přes měsíc v Americe, že? Našel sis nějaké děvče?" zeptala se a pak dodala:,, Nebo chlapce?"
Moji rodiče věděli, že jsem bisexuál a nijak zvlášť jim to nevadilo. Máma byla ráda a táta překvapený. Ale ani jeden mě za to nenáviděl, což byl můj velký strach předtím, než jsem jim to řekl.
,,Nejspíš." odpověděl jsem a rychle si zkontroloval mobil, zda něco nepřišlo. Nic.
,,Vážně? Tak to jsem moc ráda, někdy nám tu svou druhou polovičku představíš." Měl jsem. Až za týden přijede. Jestli přijede..
,,Jasně mami." odpověděl jsem.
,,Už budu muset jinak spálím oběd." zasmála se a já taky. Její smích byl nakažlivý. Tak jako Dreamův.
,,A ty taky něco sněz, aby jsi trochu ztloustnul." zasmála se zas a já protočil očima. Rozloučili jsme se a já se cítil trochu líp. Její dobrá nálada se přenesla na mě a já byl za to rád. Dokonce jsem si i objednal pizzu, abych teda 'ztloustnul'.

    Dojedl jsem a cítil se o dost líp. Pořád jsem sice kontroloval mobil, ale už ne tolik. Rozhodl jsem se i streamovat a všem jsem se omluvil za včerejšek. Ve skutečnosti jsem svým fanouškům žádnou omluvu nedlužil, ale asi to byla slušnost. Po chvíli to přestali řešit a já se soustředil na hru. Několikrát se ke mně připojil i Sapnap, ale jeho otázku na můj stav jsem ignoroval. Odbyl jsem ho tím, že později. Oba dva jsme věděli, že žádné později nebude, ale nijak to nerozváděl.
A takhle vypadal můj první den bez Dreama od té doby, co jsme začali spolu chodit.

     ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Je to trochu smutnejsi kapitola, ale tech bude ted vic heh. Nemam co vic sem napsat, tak uzivejte zbytek dnesniho krasneho dne!
xoox

word count- 1074