just friends...

XXXII.

Eeeeeej, prominte, ze vcera nevysla kapitola, mela jsem toho dost. Prijimacky se blizi, takze tak asi. Uzijte si tuhle kapitolu, urcite vsem chybelo nejaky to drama atd atd xdd.
Mozna vyjde jeste jedna, ale to uvidim, planuju si postavit domecek v minecraft heh.
Takze uzivejte dnesni krasny den s touhle uz ne tak peknou kapcou xd.
xoxo

     ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

POV Dream

,,Tak co děláme dneska?" zeptala se osoba ležící na posteli a já se usmál. Ranní paprsku světla mu svítily na obličej, díky čemuž vypadal ještě lépe, s jeho vlasy na všechny strany.
,,Jen tak ležet a třeba.." začal jsem a přikradl se k němu. Měl tvář opřenou o ruku a usmíval se. Přitom měl ale zavřené oči.
,,Třeba co?" zeptal se a já si lehl vedle něj. Taky jsem si hlavu opřel o ruku a podíval se na něj. Jelikož měl pořád oči zavřené, jeho řasy se zdály ještě delší než kdykoli jindy.
,,Třeba.." pokračoval jsem a po pár pohybech byl pode mnou.
,,Tohle.." dokončil jsem a políbil ho na krku. On se ale odtáhl a zamračil se.
,,To děláme pořád. Bolí mě z toho nohy a já nechci pořád být doma když tu seš." řekl a posadil se.
,,Georgie.." zaprotestoval jsem a obejmul ho zezadu. Pokusil jsem se jeho krku věnovat další polibek, ale nevyšlo to.
,,Potřebuju nakoupit. A můžem se přitom kouknout na nějaký památky a tak. Navíc, pořád budem spolu." Zvedl se a došel ke skříni. Chápal jsem to, ale nechtěl jsem se s ním o nikoho dělit. Ani s lidmi na ulici. Když se začal převlékat, znova jsem se ho pokusil políbit. Hned jak jsem ale uviděl jeho výraz, přestal jsem. Myslel to vážně.
,,Obleč se a já počkám venku." řekl jednoduše a nechal mě v pokoji.

,,Georgie.." zakňučel jsem když jsme přicházeli k obchodu. Držel mě za ruku, ale to nebyl ten problém.
,,Musíme tam jít. Projdem to rychle jo? Pak dojdem na oběd a koukneme se na nějaký ty památky." řekl a já zastavil.
,,Nemůžem na ně kouknout doma?" zeptal jsem se a on zmateně zvedl obočí.
,,A to chceš udělat jak?" Vydal se zas směrem k obchodu a mě táhl za sebou.
,,Google?" odpověděl jsem a on se zasmál.
,,Google? To si ale neužiješ, neuvidíš to na vlastní oči." řekl a vešel dovnitř. Pustil mou ruku, aby do ní vzal košík.
,,Mně stačí vidět obrázky." zaprotestoval jsem a on zakroutil hlavou. Vybíral různé potraviny a vždy předtím kouknul na cenu.
,,Když dneska půjdeš se mnou aspoň na Tower Bridge, tak večer můžeš aktivitu vybrat ty." řekl nakonec a já se usmál.
,,Jakoukoli?" zeptal jsem se a on protočil očima.
,,Jakoukoli."

Hned potom, co jsme nakoupili a jídlo odnesli domů, jsme se vydali k řece. Byla to dlouhá procházka, ale nebyla tak hrozná, jak jsem si myslel. Ze začátku bylo zataženo a vypadalo to, že i bude pršet, ale George pořád věřil v to, že ne. A povedlo se. Když jsme dorazili k řece a v našem zorném poli se ukázal i Tower Bridge, vykouklo sluníčko. Georgovi se v tu chvíli úplně rozzářily oči. Pořád mě nebavilo být takhle venku, ale jestli se to jemu líbilo, tak sem s ním budu chodit pořád. Na mostě se mu líbilo ještě víc. Sice zde bylo spousty lidí, ale jemu to očividně nevadilo. Pořád jsme se drželi za ruce a to dělalo vše ještě krásnější. Být tam s ním, dělalo vše krásnějším.
Cestou zpět jsme se samozřejmě museli zastavit na britské pochoutce, fish and chips. George jsem provokoval s tím, jak se u nich hranolkám říká chips a v Americe jinak. Když jsem to ale ochutnal, přestal jsem. Bylo to moc dobrý. Vážně že jo. Poté jsme se zastavili v květinářství, protože jsem mu prý dlouho nekoupil žádnou hortenzii. Byla to pravda a proto jsem mu rovnou koupil celou kytici. Chybělo mu to. Chybělo to mně.

,,Dreame, co chceš teda dělat? Ještě bychom měli streamovat, takže ne nic dlouhýho." řekl George hned jak jsme přišli domů a já se zamračil.
,,Streamovat? Musíme?" zavřel jsem dveře a následoval ho k jídelnímu stolu.
,,Já ne, to ty jsi jim to včera slíbil." odpověděl a já se plácl do čela.
,,A jo. Nemůžu to zrušit?" zeptal jsem se a on se na mě podíval se zvednutým obočím.
,,Klidně. Ale sliby by se měly dodržovat." argumentoval a mně došlo, že teď už nemluví o streamu.
,,No jo. Minecraft nebo něco jiného?" Posadil jsem se a začal zapínat počítač.
,, To je na tobě. Já jdu k sobě." řekl jednoduše a vydal se k pokoji. Zmateně jsem se za ním otočil.
,,Beze mě?!" křikl jsem, ale to už bylo slyšet jen bouchnutí dveří. V tu chvíli jsem si nebyl jistý, co se stalo. Udělal jsem něco? Nebo má svoje dny? Počkat, je to kluk.. Tak má klučičí krámy?
Začal jsem stream a pro teď ty myšlenky odstranil z hlavy.
,,Zdravím všechny, jak se máte? Jak se daří chate?" přivítal jsem všechny a chvíli si jen pročítal zprávy. Pak jsem zapnul minecraft a začal hrát. Bez George.

,,Tak se mějte, přeju dobrou noc, ráno, cokoli u vás je." rozloučil jsem se konečně a vypnul stream. Znaveně jsem si protřel oči a zívl. Tohle v mým plánu nebylo. Ani zdaleka. Streamoval jsem něco přes dvě hodiny, ale bez něj se to zdálo jako víc. Mnohem víc. Což určitě nebylo dobře, akorát mi kvůli tomu chyběl ještě víc.
Vydal jsem se do kuchyně něčeho se napít. Pak jsem si všiml hodin. Bylo něco už po deváté. A George tam celou dobu byl v pokoji, sám.
Proto jsem se za ním vydal. Neobtěžoval jsem se ani klepat, kdyby streamoval, řekl by mi to.
Ale to neudělal.
Otevřel jsem dveře a úsměv z toho, že ho konečně uvidím, mi zmrzl na rtech. Otočil se a překvapeně otevřel pusu. Streamoval. Se zapnutou kamerou. A já na jedné z obrazovek mohl vidět George, dívajíc se na mě. Tak jako se dívalo dalších dvě stě tisíc lidí. Všichni v tu chvíli věděli, jak vypadám. zbytek světa se to určitě brzy dozví. Stačí je pár kliknutí a je to. Všichni budou vědět moje tajemství. To, co jsem se tak dlouho snažil skrývat.
,,Dreame?" zašeptal George mým směrem a já ho téměř neslyšel. Nesnažil se to ani zachránit. Nevypnul tu kameru, nevypnul stream, nesnažil se stoupnout a zaclánět v záběru. Ne. Jen tam seděl a díval se na mě. Ale já na něj ne. Díval jsem se na chat, co píšou. Jedna věc je, být na kameře s maskou a záměrně. Ale takhle? Ne, ne, to teda ne. To se nestalo, to se neděje.

Pořád na mě nejspíš koukal, ale to já už byl pryč. Práskl jsem za sebou všemi dveřmi a vyšel na ulici. Obklopil mě studený noční vzduch a hluk z velkoměsta. Zavřel jsem oči a snažil se uklidnit. Není to jeho chyba. Není to jeho chyba. Není. Zatnul jsem ruce v pěst.
Je to jeho chyba. Měl mi to říct. Měl mi říct, že streamuje. Co si v tu chvíli vůbec myslel? Že nepřijdu až skončím? Že zaklepu? Nikdy jsem neklepal, protože mi vždy řekl, že streamuje. A teď ne. Proč to neřekl? Proč?
Tisíce podobných myšlenek a otázek mi probíhalo hlavou a na žádnou z nich jsem nenašel odpověď. Vydal jsem se tedy do nejbližšího klubu v domnění, že zde ty odpovědi najdu.

      ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

word count- 1216