just friends...

XXV.

Eeeej ahojkyyy, tak dalsi kapca je tu. Ja pujdu na chvili ven, abych nebyla az tak moc velky introvert (stejne jsem xd) a dalsi kapitolu napisu vecer. Mozna by mohla byt dalsi i v noci, protoze mam naspano celkem dost hodin. Takze uzivejte tuhle kapitolu a preju krasny deeen.
Btw songa asi zas moc nesedi, ale neva xd
Taky chci moc podekovat za 500 hvezdicek!!! A 3k precteni!!! Mozna jsem uz dekovala, ale to nevadi xdd, podekuju klidne zas.
xoxo

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

POV George

Uběhl týden a Dream pořád neodepsal. Má nálada byla dosti měnivá. Jednou jsem se cítil naprosto prázdný. Pak jsem byl smutný a brečel. Ovšem chvíli poté jsem jen vzlykal, žádné slzy mi už po tvářích ale netekly. Když mi zavolal Sapnap nebo mamka, cítil jsem se o trochu lépe. Mamka mi volala jen proto, že si myslela, že jsem smutný kvůli smrti babičky. Sapnap taky pořád nevěděl, co Dreamovi je a proto mi volal. Mluvili jsme vždy jen chvíli, ale i to stačilo. Streamoval jsem jen když mohl Nick, aby to aspoň vypadalo pro fanoušky, že jsem v pořádku. V noci jsem ale nespal. Pokoušel jsem se, ale nemohl jsem. Už jsem přestal i kontrolovat mobil, přišlo mi to zbytečné.

A dnes byl ten den, kdy by měl Dream přijet. Nevěděl jsem zda přijede nebo ne, ale doufal jsem, že ano. A zároveň ne. Nemohl jsem se rozhodnout. Bylo by dobré, kdyby přijel a vysvětlil mi vše. Ale nemusel by přijet. Možná by ani neměl. Možná by bylo lepší, kdyby nepřijel. Ale chtěl jsem vědět jaký je důvod, že mě nechal. Nechal? Asi to tak už bude.

Sbalil jsem si pár věci a nasedl do auta. Nebyla to dlouhá cesta, ale i tak jsem jel pomalu. Snažil jsem se to oddálit. Pokud přijede, co mu řeknu? A co on řekne mně? Bude dělat, jakože nic? Nebo se bude omlouvat? A měl bych mu odpustit?
Zastavil jsem na semaforu a promnul si obličej. Když jsem se podíval do zpětného zrcátka, uviděl jsem na svém obličeji tmavé kruhy pod očima. Sami oči byly rudé od neustálého nočního pláče. Vlasy jsem se už ani nesnažil česat, prostě zůstaly rozcuchané. Byl jsem víc bledý než normálně a i když jsem jedl, za ten týden jsem musel trochu zhubnout, protože mé lícní kosti byly více zřetelné. Vypadal jsem jako chodící mrtvola.

Rozjel jsem se dál a zapnul rádio. Nic moc v něm nehrály a pokud ano, tak už jsem to nevnímal. Vypnul jsem ho tedy zas a zkusil si pobrukovat. Byla to náhodná písnička, co jsem ještě před pár týdny poslouchal celkem dost. Už mě tolik nebrala, ale její melodie byla chytlavá.

,,Co to posloucháš?" zeptal se a ukradl mi sluchátka. Když jsem se pro ně natáhl, akorát vstal a o kousek ustoupil. Začal si tu písničku zpívat. Hned jakmile jsem vstal i já a pokusil se mu sebrat moje sluchátka, zvedl ruku do vzduchu a začal se smát, když jsem tam nedosáhl. Postavil jsem se na špičky, ale moc to nepomohlo. Tak jsem tedy využil naší pozice, kdy Dream stál před gaučem, a strčil jsem do něj. Svalil se na gauč za ním a já na něj. Cítil jsem jak ztuhl a přestal se smát. Natáhl jsem se pro sluchátka, ale když jsem se pokusil vstát, on mě nepustil.
,,Co děláš?" zeptal jsem se se smíchem, ale jeho výraz byl vážný. Chytil mě za tvář a políbil. Rukou mi zajel pod tričko a já se zachvěl. Boj o sluchátka se proměnil zcela v něco jiného a i lepšího.

Přestal jsem si broukat a zastavil na parkovišti. Stál jsem před letištěm a nervózně se vydal dovnitř. Za chvíli by mělo přistát letadlo, ve kterém by Dream mohl být. Ale to jsem nevěděl přesně. Když jsem si sedl na lavičku blízko, vzpomněl jsem si na naše loučení. Na to, jak jsem odlétal zpět do Londýna. Vážně to bylo teprve před týdnem? A vážně se mi kvůli tomu zhroutil celý vztah s ním? Neuvěřitelná představa. A smutná. Cítil jsem další slzy na tvářích a hned si je začal utírat rukávy mé mikiny. Mikiny, kterou jsme si s Dreamem koupili. Ani mi nedošlo, že jsem si ji na sebe vzal. Byla to naše matching mikina, která mi byla tak moc velká. A díky které jsme už tolikrát si užili skvělou noc. Dreamovi se líbilo, že mi je větší a vždy mě nutil pod ní nenosit žádné kalhoty. Že prý, aby toho ze mě viděl více. Což taky viděl, když mi ji pak začal sundavat, protože to už nevydržel. Ještě víc se mu ale líbilo, když jsem nosil jeho mikinu. Nebo tričko. Hrozně hezky jeho oblečení vonělo. Vonělo po něm, a proto jsem ho rád nosil.

Přes letiště se ozval hlas ženy, oznamující přistání letadla z Ameriky. Tím letadlem by měl přijet. Opravdu jsem nevěděl, co od téhle situace očekávám. Že Dream přiletí? Vždyť mi týden neodepsal a nezvedal hovory. On nepřiletí. Nepřiletí.
Nové slzy se mi začaly hrnout z očí. Lidé se ohlíželi, ale nikdo nepřišel mi pomoci. Od schodů se začal hrnout dav lidí. Letadlo už muselo přistát. Začal jsem se rozhlížet po letišti, ale nikde jsem nikoho jemu podobného neviděl. Párkrát jsem začal mluvit na nějaké lidi, ale pak jsem zjistil, že to nebyl on. Začal jsem to vzdávat. Vážně to bylo zbytečné. Nepřiletěl. Už se nikdy neuvidíme. Náš vztah skončil tak rychle jako začal. Hrál jsem si s prstenem na mé ruce. Pořád jsem ho nosil. Ale teď se ve mně začal probouzet vztek. Takhle se ke mně nikdo chovat nebude. Nebude mě využívat, dělat ze mě blázna.
Zatnul jsem ruce v pěst a praštil do zdi. Lidé se ohlíželi, ale neřešili to. Udělal jsem to znova a podíval se na své klouby. Byly od krve. Přeci jen, ztráta váhy nebyla moc dobrá. Sundal jsem si ten prstýnek. CG. Musel to myslet vážně, ne? Vždyť tenhle... tenhle prsten, musel to myslet vážně.

Znova jsem se na ten prstýnek podíval a pak ho zahodil. Nechtěl jsem ho vidět. Jestli teď přijde ke mně, jednu mu vrazím. Takhle se ke mně chovat, to je hnusné. Může si potom myslet, co chce.
Vztek mě ale rychle přešel a já začal hledat jedinou věc, co mi ho teď trochu připomínala. Když jsem ho našel, znaveně jsem se opřel o zeď a v duchu si nafackoval za to, co jsem udělal. Zavřel jsem oči a snažil se uklidnit svůj zrychlený dech. Cítil jsem někoho se na mě dívat. Prohlížel si mě. A pak mi položil ruce na tvář.
,,Georgi?"

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Puvodne jsem chtela to jeste vic protahnout, ale moc jsem nevedela, co bych psala takze tak. Priste.... no, uvidite jak to bude heh. Taky je tohle kratsi kapitola, protoze jsem moc nevedela, co napsat, takze snad nevadi. Tak uzivejte vikendu.
xoxo

word count- 1125