𝕋ℝℍ 𝕊 𝕄𝔸𝕊𝔼𝕄

6.

Asi dvacet minut jen tak ležím na posteli a koukám do stropu. Relaxuju, užívám si toho, že konečně můžu být alespoň trochu v klidu. V tom se, ale ozve můj žaludek. Umírám hlady. Sice mi Sam řekl, že se můžu jít nasnídat, ale měla bych jít. Nevím, co tam na mě čeká, ani jakým stylem by ona snídaně probíhala. Opět se mi v hlavě rojí nespočet scén, od nejlepší, až po ty nejhorší možnosti. Ačkoliv opravdu nechci, hlad mě přemůže. 

Zaženu nabíhající husinu a otevřu skříň. Její obsah tvoří nejrůznější typy oblečení, nejčastěji však šaty, jednoduché látkové, plesové, večerní i společenské. Na žádné z nich tedy určitě nemám náladu. Obléknu se do béžového vlněného svetru, aby co nejvíce zakryl, nějak nemám chuť ze sebe cokoliv odhalovat, dál si obleču černé tepláky. Chci si svázat vlasy. Podívám se na toaletní stolek vedle dveří, v jedné ze zásuvek by mohla být gumička. Když otevřu šuplík, nestačím se divit. Celé dno je vypolstrované a plné nejrůznějších šperků. Chvilku si je prohlížím, ale pak šuplík zasunu zpátky a zkusím další. Bingo! Je plný skřipců, sponek a spousty dalšími věcmi do vlasů. Popadnu obyčejnou černou gumičku a udělám si culík. Když vykročím ke dveřím, na chvilku se zarazím, opouštím svou komfortní zónu. Překonám všechny své obavy a odemknu.

Přede mnou je dlouhá chodba se spousty dveří a na konci schody do spodního patra. Na první dojem dům vypadá honosně, chodbu zdobí obrazy a malé lampičky na zdech. Když vejdu na dřevěné schodiště, vrže. Pod schody je obývací pokoj s krbem a spousty křesílky, zároveň je propojený s kuchyní, ze které se ozývají hlasy.

Když pomalu nakouknu dovnitř, uvidím dvě dívky sedící na barových židlích. Obě jsou nádherné, štíhlé s dlouhými blond vlasy. Jediný rozdíl mezi nimi je, že jedna má modré oči a druhá zelené. Na sobě mají upnutá trička a sukně. Spolu s tímhle elegantním oblečením a dokonale upravenými vlasy vypadají, jakoby vylezli z časopisu o módě.

Ta zelenooká si mě všimne jako první.

,,Tak na konec si přišla!" Řekne mi a nahodí široký úsměv. Já jen přikývnu.

,,Snídani máš tady." Položí Sam talíř s tousty namazané marmeládou a burákovým máslem na barový pult za kterým stojí. ,,Sedni si." Pobídne mě vesele a kouká na místo vedle jedné z děvčat. Já si velmi nejistě a opatrně přisednu.

,,Jsem Mia." Prohodí mile dívka se zelenýma očima. Jak si ji teď pořádně prohlédnu, poznám v ní dívku ze sklepa, co mi přinesla deku a vodu.

,,Já jsem Alex." Špitnu. Nevím co si mám o tom všem myslet. Je to tu jak v nějaké zvrácené hře, nejprve trpím jak zvíře a teď se všichni tváří jak boží obrázek a snaží se být milí. Radši se pokusím to hrát s nimi, nevím jak by zareagovali kdybych to neudělala. Navíc, to hrají opravdu dobře, až téměř upřímně. 

,,Já vím kdo jsi hlupáčku." Zasmála se.

,,Neměla by tu být." Pronesla druhá dívka kysele. Ta jako jediná nic nepředstírá. 

,,Ty o tom nerozhoduješ Isabell." Odpověděl Sam.

,,Jen říkám, že by měla.." Ohnala se po Samovi, ale Mia ji přerušila.

,,Nechej ji být Isabell, to jestli tu bude nebo ne je na Samovi, on ji má na starosti." Řekla ji káravým tónem.

,,Jo, ale původně ji měl Dom." Odsekla.

,,Ale Dom porušil kodex." Řekl Sam a v jeho hlase bylo slyšet napětí.

,,No tak ji ublížil, to je toho. Ona přece není jako ostatní! Navíc ty ho taky porušuješ, tím že si ji pustil z pokoje, a to ještě neměla ani první dávku." Chytla Isabell hádavou. 

,,Uklidněte se!" okřikla je Mia. Já na ně jen nechápavě mrkala a modlila se ať z toho nevyváznu špatně já. ,,To, že ji Sam pustil, není proti kodexu, jen to moc vychovatelů nedělá." Pronesla už klidně. ,,Ovšem, tu první dávku by si ji měl dát, je ten správný čas." Otočila se na Sama.

Absolutně nevím o čem mluví a dost mě to děsí. 

,,Dám neboj, jen jsem chtěl, aby se tu nejprve trochu rozkoukala." Odpověděl ji. Jak Sam, tak i Mia se v ten moment podívají na mě. Já raději tryskově sklopila zrak a hladově pozorovala toust přede mnou.

,,Otrávený to není." Prohodila Isabell a pohrdavě odkráčela pryč. Jakmile její záda zmizely kdesi v chodbě, strčila jsem si toust do pusy a opatrně přežvykovala. Nikdy mi jídlo nechutnalo víc. Projel mnou pocit blaženosti, kterého si nejspíš Sam s Miou všimli a ušklíbli se na sebe.

,,Necháme tě v klidu najíst." Řekl Sam a spolu s Miou následovali Isabell.