𝕋ℝℍ 𝕊 𝕄𝔸𝕊𝔼𝕄

2.

Ani nevím jak dlouho to je, co jsem viděla i něco jiného než tmu. Jsem na tolik vyčerpaná a unavená, že občas propadnu do lehkého spánku, i když přesnější by bylo říct spíš do bezvědomí. Stejně se po pár minutách proberu a moje utrpení může pokračovat.
A v tom to přišlo znova, někdo otevřel dveře a nepříjemné světlo oslepolo moje oči. Srdce se mi téměř zastavilo, dech se mi zrychlil, na čele se mi vyrosilo pár kapiček potu a v očích objevil prosebný výraz. Prosím pane bože, jestli mě slyšíš, pomoc mi! Odříkala jsem si v duchu a v hlavě si opakovala ne! už ne! 

Teď to bylo ale jiné. Ruce, které mě podepřeli, abych se alespoň posadila byly menší a jemnější. Neuvěřitelně mě to zmátlo a zároveň uklidnilo. Je to někdo jiný! Pomoc? 

,,Bože, jak dlouho tě tu už drží! Každým dnem už to nejhorší musí skončit." tiše pronesl dívčí hlas, mnou  projela husina. Jak skončí? Co se stane? Odhrnula mi vlasy z obličeje a opatrně mi sloupla pásku z pusy.  Dlouze mi pohlédla do očí. Zračil se v nich až podivně bolestný pohled. POMOC. Naznačila jsem rty. V krku jsem měla až moc sucho na to abych cokoliv řekla.

,,Jistě že jsem ti přišla pomoct, ale ne tak jak bys asi právě teď chtěla. Jediný co potřebuješ je trochu vody a suchá deka." odpověděla. Nemohla jsem tomu uvěřit, co za kruté lidi mě to potkalo. Byla jsem zoufalá, chtěla jsem znova brečet, ale nešlo to, nejspíš už mi došly slzy. S hlasitým zapraskáním se mi uvolnily paže a bezvládně spadly podél mého těla. Provaz, který je až donedávna svazoval, mi teď ležel za zády. Přes ramena mi přehodila deku a k ústům mi přiložila hrdlo lahve. Potom co jsem se trochu napila, láhev odložila a rukou mě pohladila po vlasech.

,,Drž se, vypadáš jako silná žena," usmála se ,,trochu mi připomínáš mě.". Zvedla se a odešla. Jak bych zrovna já mohla jí ji připomínat. Odlišuje nás jedna zásadní věc. JÁ DOPRDELE NEVĚZNÍM VE SKLEPĚ LIDI!!!