𝕋ℝℍ 𝕊 𝕄𝔸𝕊𝔼𝕄

11.

Když jsem se vrátila do pokoje čekal tam na mě Sam.

,,Obleč si na sebe něco teplého, venku je zima." Podíval se na mě.

,,Venku?" Nevěřila jsem vlastním uším.

,,Slyšela si Isabell, momentálně tu jsme nechtěný." Pronesl skleslým tónem. Já jsem otevřela skříň a přehodila přes sebe teplou mikinu, potom jsem na Sama kývla na znamení, že můžeme jít.

Když jsme vyšli ze dveří ven, trochu mě oslepilo světlo. Vážně se to stalo, opravdu jsem na čerstvém vzduchu. Zhluboka jsem se nadechla a prohlédla si okolí domu. Celý pozemek obíhala kamenná zeď s velikou železnou bránou, před kterou byla zaparkovaná dvě luxusní černá auta značky BMW. Se Samem jsme prošli malou brankou dozadu za dům. Z mého okna byla vidět jen louka a větvě stromu, ale teď vidím, že je zahrada mnohem větší a krásnější. Všude jsou pestrobarevné keře a záhonky plné květů protínající jej cihlový chodníček.

Zastavili jsme se u dřevěné lavičky, na kterou jsme si sedly. Všude kolem nás byly oranžové kvítky, které se pohupovaly v lehkém podzimním vánku. Sam si jednu z nich utrhl a začal ji žmoulat v rukou. Do teď jsem si myslela že jeho a Miino chovaní je jen nějaká divná hra ke mě, teď si to už, ale nemyslím. 

,,Víš.. Já si tenhle způsob života nevybral. Narodil jsem se už do toho, a když člověk vyrůstá obklopený násilím, poznamená ho to. Už dlouho jsem takhle nevybouchl a nikdy jsem nevybouchl u někoho, koho mám rád. Nejsem si jistý, jestli bych přestal nebýt tam tebe." Svěřil se mi Sam a svůj pohled upínal na rostlinku ve svých rukou. Já jsem nikdy nebyla moc dobrá v utěšování jiných a vůbec mě nenapadlo, co bych mu na to měla říct, nebo jestli bych vůbec měla něco říct. Předci jenom, furt to je člověk co mě proti mé vůli drží v zajetí a mám k němu respekt. Nakonec jsem si jen přisedla blíž a položila mu na rameno svou hlavu.

Nějakou dobu jsme tam spolu jen tak seděli, já si užívala toho, že jsem konečně venku a snažila se na nic nemyslet. Vytlačila jsem z hlavy všechny myšlenky ohledně toho, v čem teď žiju a co se kolem mě děje. Po chvilce ke mně Sam zvedl svou tvář a zadíval se mi do očí. Pak se jeho pohled přesunul k pramínku vlasů, který my spadl do obličeje a spolu s květinou v jeho rukách mi ho zastrčil za ucho. 

,,Řekni mi něco o sobě? Jaký byl tvůj život před tímhle?" Poprosil mě tiše a já souhlasně přikývla.

,,Moje dětství bylo celkem běžný, s rodiči jsem vyrůstala v dvoupatrovém domku s předzahrádkou na kraji města. Na vejšku jsem odešla do asi dvě stě kilometrů vzdáleného města a prožívala takový ten puberťácký sen. Každý víkend párty, první láska, život bez dohledu rodičů. Tehdy jsem se seznámila s Lil, mojí nejlepší kamarádkou, která mi později dohodila svého bratra Petera."

,,To je ten, za kterého ses měla vdát?" Přerušil mě Sam.

,,Jo." Přikývla jsem. ,,Ale, k svatbě by nejspíš nedošlo tak, jako tak." Smutně jsem se zadívala do záhonku před námi.

,,Jak to?" Podíval se na mě tázavě.

,,Nechci o tom mluvit." Špitla jsem a prohlédla jsem si slabý proužek na mém prsteníčku, který mi zbyl po zásnubním prstýnku, který jsem od doby co jsem tu, neviděla. V hlavě mi prolétla myšlenka, že nemusí každý vědět o tom, jakou dobu mě Peter tahal za nos a podváděl mě. Sice to nevím jistě, ale podle tónu Liliinýho hlasu, když mi naposledy volala o tom, že něco strašného o Peterovi zjistila a potřebuje mi to říct, to bylo jasné, mé dlouhodobé podezření se tím potvrdilo. Neměla jsem Samovi o sobě nic říkat, akorát mě to rozesmutnělo a vrátilo zpátky do reality. 

Slunce už pomalu začalo klesat za horizont a obloha se zbarvovala do barvy těch květů kolem nás.

,,Měli bychom se vrátit." Prohlásil Sam.