𝕋ℝℍ 𝕊 𝕄𝔸𝕊𝔼𝕄

9.

Ze zdola se ozývala hádka, nejčastěji jsem slyšela Sama a Doma, ale občas se ozvala i Mia. Po asi půl hodině všechny hlasy náhle utichly a mně v hlavě kolovaly nejrůznější scénáře toho, co se tam dělo. Za nedlouho se ozvalo zaklepání na mé dveře, stál za nimi Sam a na obličeji se mu rýsovala pořádná modřina. To se porvali kvůli mě?! Zachvěla jsem se. 

,,Můžu dál?" zeptal se mě a u toho se pokusil o úsměv. Já souhlasně ustoupila a nechala ho vejít. Můj pohled se zaryl do malé krabičky, kterou držel v ruce. Sam si sedl ke mně na postel a hlavou pokývl, abych šla k němu. Nejistě se strachem v očích jsem poslechla. 

,,Já..chtěl jsem s tím počkat, až se trochu rozkoukáš, ale už nemůžu čekat. Je to jediná možnost jak Doma trochu zklidnit." Podíval se na mě omluvně. ,,Věříš mi?" Zeptal se, což byla trochu pošetilá otázka, každý normální člověk v mé situaci by nevěřil nikomu v tomhle domě. Souhlasně jsem přikývla. Nevím, proč jsem to udělala, nejspíš to byla pravda, ale nechápala jsem jak je to možné. Nějakým záhadným způsobem ve mně vyvolává důvěru. Sam z krabičky vytáhla injekční stříkačku. Při pohledu na ní jsem dost znervóznila.

 Proboha na co jsem to kývla!

Sam mi omotal kolem ruky škrtidlo a přímo do žíly mi zabodl jehlu. V ten moment mnou projelo vroucí horko a celé mé tělo se rozechvělo. Padla jsem na postel. Celičkou realitu jsem začala vnímat jako sen nebo obraz vzpomínky. V hlavě mi slabounce pištělo a měla jsem pocit, že se rozložím, nebo vypařím jako horká pára. Byl to neobyčejný a prazvláštní pocit. Dál jsem ještě vnímala to, že ke mně do pokoje přišel někdo další, kdo nebo co se dělo dál už ale nevím.

Když jsem se probrala, bylo už ráno, u mě na posteli seděla Mia a kousek dál na židli Isabell.

,,Děje se něco?" Hodila jsem na ně vystrašený pohled.

,,Nic se neděje, jen jsme na tebe dohlíželi." Uklidnila mě Mia. ,,Určitě máš hlad, pojď se s námi najíst." Šťouchla do mě s úsměvem.

Když jsme si se Samem a holkama vychutnávali snídani, prošel kolem nás Dom. Tentokrát na mou přítomnost nic neřekl, jen tiše prošel a pohled upíral na podlahu, i tak jsem si ale všimla, že i jeho tvář zdobí pár fialových modřin. Sam se beze slova rozběl za ním.

,,Měli si dát po hubě už dávno, aspoň by byl klid." Prohlásila Isabell.

,,Proč se Dom tak zlobí?" Vyhrklo ze mě. Při pomyšlení na to, že jsem teď vyslovila jeho jméno, se mi zvedl žaludek.

,,Dom je ze starý školy, myslí si že nejlepší způsob jak vychovat dívku jako jsi ty, je ji někam zamknout a týrat ji dokud se nezlomí. No.. a Sam to neschvaluje, protože na to nemá žaludek, je strašná citlivka, a proto chtěl aby ho přeřadili k nějaké jiné práci." Vysvětlovala Mia. 

Sam chtěl pryč? Nejspíš jsem mu to zkazila. 

,,Já si spíš myslím, že Doma štve, to když poruší kodex a je za to trestaný, kdežto když ho chce porušit Sam, využije své postavení k tomu, aby si kodex pozměnil a ohýbal podle libosti a nic se mu tak nestane." Prohlásí Isabell.

,,Co je to vůbec ten kodex?" Hodím na Isabell zvědaví pohled a doufám, že moje otázka už nebyla za hranou.  Kupodivu mi bez problému odpoví:

,,Je to soupis pravidel a postupů toho jak s tebou zacházet, jak tě vychovat a připravit tě na tvojí budoucnost."

,,A jaká je moje budoucnost? Co děláte s děvčaty jako jsem já?" Zeptám se o něco tišeji a nervózně zda nevyzvídám už moc. Je jasné, že tuhle otázku nečekali a ani jedné se nechce odpovídat.

,,Jsou dvě možnosti, ale ta nejčastější a v tvém případě téměř jistá je, že tady tě nějakou dobu budeme učit a připravovat na místo kam půjdeš potom. To místo se jmenuje Sad, kde si tě prohlédnou a vyzkouší naši klienti a až nadejde čas sklizně, jeden z nich si tě koupí.. no a co s tebou bude pak, je už jen na něm." Přemůže se nakonec Mia a odpoví.

(Poznámka/zajímavost pro čtenáře: Na obrázku je Dom)