𝕋ℝℍ 𝕊 𝕄𝔸𝕊𝔼𝕄

3.

Neustále se mi honí hlavou, to poslední co si pamatuju před tím, než jsem se dostala do tohohle pekla.

Byla jsem doma, seděla na posteli v ložnici a zírala do zhaslé obrazovky mého telefonu. Právě jsem dotelefonovala s Lil, mojí nejlepší kamarádkou a zároveň mojí budoucí švagrovou. V hlavě se mi vyronila myšlenka na čaj, tak jsem se zvedla a šla si ho udělat do kuchyně. V moment když jsem vyšla z ložnice, nic. Prostě tma, absolutní prázdno.

V ten moment, na mě musel někdo vyskočit a unést. Kdybych si, alespoň vzpomněla na nějaký zvuky, šramocení, nebo hlasy, před tím než se to stalo, ale já nic neslyšela. Nevšimla jsem si, že by v bytě semnou někdo byl. Ten dotyčný se musel pohybovat jako myška, beze zvuku kroků, vrzajících parket, nebo otevírajících se vchodových dveří.

Proč jsem si sakra ničeho nevšimla, proč neudělal jediný zvuk. Kdyby se alespoň jedno z toho stalo, mohlo být teď všechno úplně jinak. Nemusela bych být teď tady, už možná i víc jak dva dny uvězněná ve vlhkém tmavém sklepě, znásilňovaná a naprosto zoufalá.

Krčím se na plesnivé matraci zabalená v dece. Je mi zima, jsem vyhladovělá k smrti a bojím se, co bude dál. Můj pohled zírá kamsi do tmy, směr dveře.

Ještě před několika hodiny jsem si přála, aby se otevřeli a v nic Peter, Lil nebo policie, prostě kdokoliv kdo by mě zachránil.

Ale před asi, pětačtyřiceti minutami jsem doufat přestala. Po tom co se to stalo zase. Přišel sem, chytil mě za vlasy, surově otočil na břicho a jako zvíře si mě vzal, a pak bez jediného slova odešel.

Už nedoufám, že se ty dveře otevřou. Už doufám, že zůstanou navždy zavřené.

Přemýšlím, jestli nemám vstát, jít prozkoumat tmavé zákoutí tohoto malého sklepa. Třeba najdu nějakou zbraň, nebo tajné dveře.

Co si to namlouvám, i kdybych měla sílu na to vstát. Dobře vím, že kolem mě je jen prázdná chladná podlaha a zdi. Měla jsem spousty možností se tu rozhlídnout kdykoliv se rozlétly do kořán ty proklaté dveře.

Je tu, ale stále jedna věc, o které nevím. Nevím, co by se stalo, kdybych se schovala za oné dveře a čekala, až se otevřou, a pak bych proklouzal ven a utíkala, co nejrychleji by to šlo.

To je ta věc, kterou nevím. Věc, kterou musím zjistit.