𝕋ℝℍ 𝕊 𝕄𝔸𝕊𝔼𝕄

8.

Zdá se mi, že v ruce držím novou knihu, kterou jsem si právě koupila. Zabořím do ní obličej a přičichnu si, miluju tu vůni, nic nevoní líp než knížky.

Sen se, ale pomalu vytrácí a já se probouzím, když otevřu oči, spatřím Miin obličej.

,,Jste roztomilí." řekne tónem, jako kdyby zrovna koukala na pelíšek plný štěňátek.

,,Až se mi s toho chce zvracet." prohlásí znechuceně Isabell sedící vedle na křesle.

,,Slintáš." ozve se ospale nade mnou. Když si konečně dám dvě a dvě dohromady, uvědomím si, že jsem spala přitulená na Samovi a bleskově se posadím vedle něj. Ztuhla jsem strachem co teď bude. 

,,Promiň." omluvím se mu. Sam se taky posadí a začne se protahovat.

,,Snídaně je hotová." řekne Mia sladkým tónem a odejde do kuchyně.

,,Konečně." otráveně prohlásí Isabell a vydá se za ní.

,,Vyspala ses dobře?" Zeptá se mě Sam s šibalským úsměvem na tváři. Já popadnu polštář vedle mě a mrsknu mu ho do obličeje. Projede mnou husina. Co jsem to teď do prdele udělala! Asi nějaký reflex, pozůstatky chování mého svobodného já. Nevěděla jsem jak zareaguje a můj obličej zbělal, on se jen začal víc smát, jakoby bylo vše v pořádku. Díky tomu mi spadl kámen ze srdce a neubránila jsem se opětovnému úsměvu. Sam si ho všimne a na krátký okamžik si ho upřeně prohlédne. Je to poprvé, co jsem se tu usmála. Neměla bych se tu smát, pak to vypadá, že jsem v pořádku, ale já nejsem. Jsem naštvaná, že jsem tu držena proti své vůli a nevím co semnou chystají dál. Tohle uvědomění mi můj úsměv sebere. Nejistě se zvednu a odejdu za holkami do kuchyně.

Na pultu přede mnou jsou talíře s lívanečkama a horkým ovocem. Mia s Isabellou už spokojeně pomlaskávají.

,,Dobrou chuť." popřeju jím tiše a posadím se vedle Mii, ta se na mě jako odpověď usměje a Isabell mě ignoruje.

,,Dneska mám po dlouhé době celý den volno, tak toho musíme využít." Řekne Sam, když se k nám připojí a podívá se na holky.

,,Už něco mám." prohlásí Isabell, pak se zvedne, odnese svůj talíř do dřezu a odejde.

,,Trháš partu!" křikne na ní Mia.

,,Takže dostaneš její místo ty." podívá se Sam na mě.

,,A o co jde?" zamumlám vyděšeně s plnou pusou.

,,Hraní her! Jak jinak si užít volný čas." odpoví mi s vážným tónem, jako kdybych to měla vědět.

,,No, já si třeba ráda ve volnu kreslím." řeknu mu trochu sebejistě, ale přesto s pokorou.

,,To si dělala včera, navíc to není žádná sranda." odsekne mi.

Po tom co se nasnídáme. Se odejdu do svého pokoje převléknout. Ze zdola se ozve Mia, že za deset minut je sraz dole a kdo nepřijde, nehraje. Rychle se opláchnu a udělám ranní hygienu v koupelně naproti. Když doběhnu dolů, už tam čeká i Sam. Vypadá to že jim, ale nevadí můj pozdní příchod, trochu to totiž ve mě hrklo, když jsem viděla, že už tu oba jsou. 

Pod velkou televizí naproti krbu Mia upravuje křesílka, tak abychom všichni dobře viděli. První kolo nějaké bojové hry podobné Tekkenovi se ujme Mia se Samem. Jsou jak malí děti, nadávají si, vyhrožují, pak se zase chvilku smějí. Když přijde řada na mě, abych pomstila Sama a jak mi nařídil, pořádně to Mie nandala, připojím se k jejich řádění taky. Ze začátku jsem dost nervózní, díky čemu mi to nejde, a to mě zneklidňuje o to víc. Nakonec všechen strach zapudím a začnu se pořádně soustředit. Připadám si zase jako malá holka, a poprvé zapomínám, kde to ve skutečnosti jsem a jak teď můj život vypadá. Prostě jen nemyslím na nic než na tu pitomou hru a bavím se.

Ani nevím, jak dlouho už hrajeme, když za námi přijde Isabell. Chvilku tak nenávistně na nás kouká a pak prohlásí, že jí Sam sedí na místě, ten se s úsměvem zvedne a nabídne ji své křesílko. Jak říkala Mia, Isabell nakonec tak strašná nebude, protože jakmile se dostane k ovladači, promění se v to stejné dítě jako ostatní.

Hrajeme takhle celý den, smějeme se, cpeme se instantními nudlemi, po drtivé prohře po sobě házíme polštáři, prostě si to užíváme. Jeden by řekl, že jsme parta nejlepších přátel a mnou projede myšlenka, že kdyby to tu bylo takové pořád, možná bych si tu s tím i smířila. 

Nakonec nás vyruší cvaknutí vchodových dveří a v nich se objeví on!

Veškerá zábava náhle utichne.

,,Dome! Koukám že už si zpátky!" Trochu nuceně veselím tónem pronese Sam. Dom na nás kouká otráveným pohledem, a jakmile jeho oči zaostří mě, zaleskne se v nich vztek.

,,Co ta tady dělá?" Štěkne na Sama.

,,Dovolil jsem ji to." Odpoví mu klidně Sam. Dom se po vyslovení téhle věty, ještě víc naštve a začne od vzteku rudnout. To Miu i Isabell trochu znervózní, dokonce bych i řekla, že se v Miině tváři mihla známka strachu. Což mě vyděsí k smrti. 

,,Jdi k sobě." Špitne na mě varovně Mia a já ji mile ráda poslechnu a potichu se vytratím.