The Actor's Girlfriend •Tom Holland•

Don't Touch Me!

Ráno jsem se probudila a Tom ještě spal. Pomalu jsem se zvedla, abych ho neprobudila a šla do kuchyně nachystat snídani. Jo, narozdíl ode mě, on má kuchyň. Rozhodla jsem se udělat palačinky, protože ty umím výborně. Nachystala jsem si vše potřebné a dala se s radostí do toho.

***

Hotové jídlo jsem položila na stůl a šla vzbudit Toma.

,,Vstávej. Je ráno.,,Pomalu jsem s ním zatřásla a on se hned vzbudil. Jakmile se rozkoukal, zvedl se rychleším tempem, než normálně a díval se na mě.

,,Co tu ještě děláš?,, Zeptal se zmateně. Dost mě to překvapilo, protože on včera nepil, takže nemohl jen tak zapomenout.

,,Co bych tu dělala? Vždyť jsme si vše včera večer vyříkali.,, Vysvětlila jsem.

,,Ty si to pamatuješ?,, Zeptal se s překvapeným výrazem.

,,Jasně že pamatuju. Důležité věci nezapomínám.,, Řekla jsem s úsměvem.

,,No tak to se pleteš. Nic jsme si nevyříkali.,, Zase mu překleplo. Skvělý.

,,Tím pádem, můžeš jít.,, Řekl opět beze zájmu.

,,Nikam nejdu.,, Protestovala jsem a pomalu mi slzely oči.

,,Budeš muset.,, Stál si za svým.

,,Ne! Tentokrát tě nenechám odejít z mého života!,,Zvýšila jsem hlas, který se mi na konci zlomil. On se na mě ani nepodíval a dělal, že neslyší. Zkusím poslední věc a pokud nepoleví, vzdám to...

,,Nemůžu na tebe jen tak zapomenout a dělat, že mezi námi nic nebylo! Já tě mám ráda! Ještě nikdy jsem nic takového k nikomu necítila! Pokud už ani na tohle nic neřekneš, vzdám to a vratím se zpátky do L.A.,, Slzy mi stékaly po tvářích a já potichu čekala a doufala, že konečně roztaje. Nic. Bylo ticho, že by byl slyšet i dopad špendlíku.

,,Fajn. Myslím, že tohle jako důvod k odchodu stačí.,, Pronesla jsem tiše a otočila se směrem ke dveřím.

,,Na stole máš palačinky. Dobrou chuť.,, Řekla jsem a rozešla se ke dveřím.

Tom POV

,,Nemůžu na tebe jen tak zapomenout dělat, že mezi námi nic nebylo! Já tě mám ráda! Ještě nikdy jsem nic takového k nikomu necítila! Pokud už ani na tohle nic neřekneš, vzdám to a vratím se zpátky do L.A.,, Seděl jsem na posteli s pohledem upřeným k podlaze. Jestli ještě chvíli bude v tomhle pokračovat, nevydržím to a vyměknu. Nastalo hrobové ticho a ona čekala, že něco řeknu.

,,Fajn. Myslím, že tohle jako důvod k odchodu stačí.,, Řekla s tichým hlasem a otáčela se ke dveřím.

,,Na stole máš palačinky. Dobrou chuť.,, Dodala a opravdu se chystala odejít. Nemůžu jí nechat jít. Nezvládnu jí ztratit.

,,Allison počkej.,, Zvedl jsem se z postele a chytl jí za paži. Ona se hned zastavila a svěsila hlavu dolů.

,,Hej, otoč se na mě.,, Vyzval jem jí. Ona poslechla a otočila se. Stále měla zrak upřený k zemi.

,,Podívej se na mě.,, Poručil jsem znova a ona tak udělala. Její oči byly oteklé a červené, celé zalité slzami, ale ne smutnými. Začala se ze široka usmívat a do toho se štěstím rozbrečela. Teda doufám, že štěstím.

,,Hej, hej... Pojď sem. Jsem tady.,, Uklidnil jsem jí pro jistotu tichým hlasem a pevně jí stiskl v objetí. Ona mě stiskla snad ještě silněji a vzlykala mi na hruď.

,,Mám tě tak neskutečně moc ráda.,, Zašeptala a cítil jsem, jak se usmívá.

,,To já tebe taky. Ani nevíš jak.,, Odpověděl jsem jí a daroval jí pusu do vlasů. Když se ode mě odtáhla, stále se usmívala. Palcem jsem jí setřel poslední slzu a políbil jí. Její rty byly slané od slz, ale stejně mi neskutečně chyběly.

,,Pojď si sníst tu snídani, než bude úplně studená.,, Řekla a táhla mě ke stolu.

***

,,Bylo to vynikající.,, Pochválil jsem jí, když jsme dojedli.

,,Děkuju.,, Odpověděla a dala mi pusu na tvář, když odnášela nádobí.

,,Hele, musím si jít něco zařídit. Počkáš tady na mě?,, Zeptal jsem se jí a přešel za ní k myčce, do které skládala nádobí.

,,Jasně.,, Pronesla s úsměvem.

,,Dobře. Slibuju, že za chvíli budu zpátky.,, Slíbil jsem a šel ke dveřím.

,,Nezapomněl jsi na něco?,, Zavolala na mě.

,,Ou, promiň.,, Omluvil jsem se a dal jí pusu na čelo.

,,Aspoň, že tak.,, Zasmála se.

Rozloučil jsem se a vyšel ze dveří.

Allison POV

Když Tom odešel, douklízela jsem nádobí a šla na telefon.

*oznámení*

itscaroline: Kde jsi včera zmizla?!

itsallison: Spíše, kde jsi zmizela ty? Neuměla jsem tě najít.

itscaroline: Šla jsem s Harrym na vzduch. Jinak mám novinky, nechceš přijít?

itsallison: Taky mám novinky, ale teď se mi to moc nehodí. Přijdu odpoledne.

itscaroline: OK, uvidíme se u mě.

Odložila jsem telefon a chvíli přemýšlela, co mi chce Caroline asi říct. Byla bych tak ráda, kdyby mi řekla, že se s Harrym dali dohromady.

*oznámení*

,,Co Caroline chce tentokrát?,, Zeptala jsem se sama sebe.

Vzala jsem do ruky telefon a zjistila, že zpráva nepatří Caroline. Je od nějakého neznámého čísla. Rozklikla jsem ji...

Neznámé číslo: Myslím, že tohle by jsi měla vidět.

Jakmile jsem si zprávu dočetla, hned mi přišla další s přiloženou fotkou. Do očí se mi nahrnuly slzy a telefon zahodila tak daleko, že bych se ani nedivila, kdyby se rozbil. Začala jsem si sbírat věci z bytu a chystala se odejít.

,,Allison? Kampak se chystáš?,, Skoro jsme se srazili ve dveřích.

,,Kam bych šla? K sobě do pokoje.,, Řekla jsem s hlavou skloněnou k zemi.

,,Ty brečíš?,, Zeptal se a zvedl prstem můj obličej nahoru.

,,Nesahej na mě.,, Sundala jsem jeho ruku.

,,Co se stalo Allis?,, Zeptal se už více s obávaným hlasem. Jasně, dělěj jako by se nic nestalo.

,,Nech mě laskavě jít!,, Zvýšila jsem hlas a odstrčila ho ze dveří.

Tom POV

Allison odešla...

,,Do prdele! Do prdele!,,Křičel jsem na sebe a svezl se na gauč. Jenom co jsem dosedl, spatřil jsem telefon od Allis. Zvedl jsem ho a uviděl fotku mě a Nikol, jak se líbáme. Nebo spíše, jak ona líbá mě.

Vyběhl jsem ze dveří a všiml si, že Allison ještě neodešla, ale vracela se zpátky.

,,Máš tu mobil.,, Pronesl jsem jemným hlasem.

,,Jo,já vím. Proto se taky vracím.,, Odpověděla a nastavila ruku, abych jí telefon předal.

,,Nech si to vysvětlit. Prosím.,,Prosil jsem.

,,Co mi chceš vysvětlovat!? J-já ti tady řeknu, jak moc tě mám ráda a ty si pak jen tak odejdeš za ní?! Nech mě být. Zařídím si let a co nejdříve odletím zpátky. Nechci tě už nikdy vidět!,, Ječela na mě a slzy jí stékaly po tvářích. Já jsem byl na krajíčku slz, které jsem se snažil potlačit.

,,A-Allison...,, Na nic více jsem se nezmohl.

,,Jsi hluchý?! Neřekla jsem ti dost jasně, ať mě necháš být?!,, Tohle byla její poslední slova před tím, než odešla.

Chvíli jsem stál jako přikovaný k zemi a pak se odebral zpět do pokoje. Zavřel jsem dveře a sklouzl na zem. Obličej jsem vložil do dlaní. Jak jsem mohl tohle dovolit?! Jsem neskutečný vůl. Už jí nikdy neuvídím. Už nikdy neucítím její rty na těch svých... S těmahle myšlenkama jsem nějak dokázal usnout na zemi.