Adriana byla vždycky docela držka a k tomu navíc policajt. Někdo by možná řekl, že je to zvláštní kombinace, snad až nebezpečná. Ale u ní to kupodivu fungovalo skvěle. Svou práci milovala a byla v ní opravdu dobrá. Až do té nehody. Pak už nebylo nic...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Od Venci jsem věděl, že slečna drsňák dneska večer nepracuje. Stejně mě tam ale nohy zavedly. Jen tak, na jedno, dvě.
Sednul jsem si k výčepu a vzápětí už přede mnou přistál půllitr. Nestihnul jsem vypít ani půlku, když si vedle mě přisednul zcela evidentně rozhozený Michal. Byl tak o tři odstíny bledší, než obvykle a v ruce svíral telefon.
"Asi bys už neměl pít," odsunul stranou moje pivo, "myslím, že Adri je v maléru."
"Cože?" vytřeštil jsem na něj oči a mimoděk se k němu natočil celým tělem. "Jak v maléru? O čem to mluvíš? Co se děje?" Nezajímaly mě žádný naše spory. Dřívější, ani ty současný. Teď byly vedlejší.
"Volala mi Petra, co dělá na Čerchově, v tom bistru, však víš. Prý ji tam viděla a vypadala úplně mimo. Dokonce se jí i ptala, jestli je v pořádku, ale vůbec si jí nevšimla. Když odjížděla, Adri tam ještě seděla..."
Vůbec nemusel vysvětlovat, co to znamená. Teploty už večer klesaly k nule. Tam nahoře ale byla mnohem větší kosa. A taky sníh a ledovej vítr. Jestli se cestou domů ztratí, bude to průser. "Do hajzlu!" ulevil jsem si a Michal jen souhlasně přikyvoval. I on si uvědomoval, že tohle není úplně legrace. "A proč mi to říkáš?"
"Myslím, že bys měl jet spíš ty, očividně k sobě máte dost blízko."
To jsem nerozporoval. Minimálně já k ní blízko měl. Co ona, to už je zas jiný příběh. O dost komplikovanější, řekl bych.
Vylovil jsem z kapsy telefon, že jí zkusím zavolat.
"To je k ničemu, zkoušel jsem to," konstatoval Michal. "Je nedostupná."
Už jsem se zvedal k odchodu, když se za výčepem objevil Venca. "To jste se bavili o Adriance, že jo? Má nějaký problémy?"
"Dalo by se to tak říct," přisvědčil Michal.
"Holka nešťastná. Já si hned myslel, že je něco špatně. Byla v poledne taková divná, nesoustředěná. Pořád pletla objednávky a taky rozbila hromadu nádobí," vrtěl hlavou a ještě o něco nadšenějším tónem dodal: "Jo, a taky tady byl Jirka!"
Jirku jsem měl rád, byl to fajn chlap. Za normálních okolností bych si o něm rád poslechl pár novinek, ale teď mě to moc nebralo. "Jasně, tak já běžím, než tam ta trubka zmrzne," stáhnul jsem z opěradla svou bundu a pakoval se pryč. Zachytil jsem sice Vencův nechápavej pohled, ale nebyl čas. Michal mu to určitě vysvětlí.
Zkoušel jsem jí cestou volat, ale marně. Přesně jak říkal. Byla nedostupná. Doma taky nebyla, takže nezbývalo, než seběhnout domů pro auto a vydat se na Čerchov.
Cesta byla relativně udržovaná, sněhu zatím málo. Věřil jsem, že se čtyřkolkou nebude problém. Počítal jsem, že přinejhorším nechám auto pod vrcholem. Se skutečností, že bez povolení tam nemám s autem co dělat, jsem si hlavu moc nelámal.
