Adriana byla vždycky docela držka a k tomu navíc policajt. Někdo by možná řekl, že je to zvláštní kombinace, snad až nebezpečná. Ale u ní to kupodivu fungovalo skvěle. Svou práci milovala a byla v ní opravdu dobrá. Až do té nehody. Pak už nebylo nic...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Čau Adri."
"Čau," pozdravila jsem Michala, co se právě zjevil na prahu, "zavři ty dveře! Nafouká mi sem sníh a budu muset zase vytírat."
A tak je zabouch, ale vzápětí si oklepal to bílý svinstvo z vlasů i bundy. Dost bílýho svinstva.
"Tak dík, jseš fakt kámoš," popadla jsem smeták a hadr a dala se do likvidace bordelu. Jo, fakt smeták. Něco jako mop sem asi ještě nedorazilo, předpokládám.
Michal se mezitím usadil u výčepu a čekal, až dostane svoje chmelový potěšení. No, musí si holt počkat, protože já musím nejdřív vytírat, že jo.
"Je tu brácha?" houknul na mě, když jsem konečně zas odstavila ten nástroj zkázy z minulých tisíciletí do kouta.
"Ještě ne, přijde za chvíli," houkla jsem na něj zpátky přes rameno a šla si opláchnout ruce. Pak už mi nezbejvalo nic jinýho, než mu prostě natočit to pivo. "Brácha... ty vole. Stejně si na to pořád nemůžu zvyknout. Vy dva a bráchové. Fakt mi málem rupla cévka, když mi to řek." S drobným úšklebkem jsem před něj postavila pěknou hladinku. "Jak Jekyll a Hyde, fakt."
"A víš, že to byly jenom dvě osobnosti v jednom těle, že jo?" optal se mě opatrně a hned smočil pusu v půllitru.
"Vím, no. Nejsem úplně blbá. A co jako?"
"Tak jsem to samozřejmě vůbec nemyslel. Já jen, že dějepis tě moc nebral, tak co já vím, co tě ještě nebralo, že jo?" pokrčil učitelskej rameny a prstem kroužil po hraně sklenice.
Moje ruce si našly cestu do pasu, kde se zapíchly s lokty od těla. Byl to takovej můj výhružnej postoj. Ne ještě tak úplně, ale jasně dával najevo, že se mi něco nezdá. Teda aspoň žiju v tom, že to tak je. Těžko říct, jak to působí na lidi okolo, nikdy jsem se na to nikoho neptala.
"Ani literatura mě nijak zvlášť neoslovila, ale nejsem hotentot a nežiju v jeskyni. Tak cos tím jako chtěl naznačit?"
"Ale nic," protáhl první slovo a uhnul očima kamsi do lokálu. "Vůbec nic. Já jen že ti to prostě nesedí," vrátil se pohledem zpátky ke mně, "my jsme dva lidi ve dvou tělech."
"Ještě že tak," zamumlala jsem a jala se točit další dva kousky pro pepíky od zadních stolů, co na mě mávali prázdným sklem.
Když jsem se pak vrátila zas na svý stanoviště, zachytila jsem Michalův pohled. Divnej pohled. Zkoumavej, zvědavej... divnej prostě. Trochu si zkousnul ret a mimoděk se podrbal ve vlasech. Jakoby chtěl něco říct a nevěděl jak.
"Tak to vyklop, ty nenápadnej," pobídla jsem ho vod dřezu. Dál jsem se věnovala mytí sklenic, ale nespouštěla jsem z něj oči. Dost mě zajímalo, s jakou bombou přijde. Podle výrazu to bude velkolepý.
"Jen mě napadlo," začal s pohledem upřeným do dřevěný desky pultu, o kterej se opíral loktama. Trochu se zadrhnul, nervózně si odkašlal a až teprve pak pokračoval. "Napadlo mě, kterej z nás je podle tebe Jekyll, a kterej Hyde?"
