Mumifikace

Část 13

„Oh, moje hlava," zamumlala Sarah ještě napůl v blaženém bezvědomí a zamžourala do ostrého denního světla, které ji probudilo. Že by to všechno byl jen sen? Že by měla tak velkou fantasii? Lehce se se zavřenýma očima usmála, to byl bláznivý sen.
Posadila se  a její ruce vytřelilly do různých směrů za účelem protáhnutí se. Následovně si otřela oči od ospalků a rozhlédla se. Nebyl to sen, problesklo jí hlavou, které jí pekelně bolela. Však aby ne. když ji celou tu dobu měla na podhlavičce, kterou používali egypťané. Měla smůlu, tahle byla z kamene.
„Kde to jsem?" ptala se sama pro sebe a ušklíbla se. Bezva, už si mluví i sama pro sebe, to je další level bláznovství!
Ležela na lůžku pokrytém pelestí, a když slezla stejným způsobem jako její letitá babička - se sténáním a bolestí o toho, co bolet nemůže, cítila, že se nezměnila jenom krajina.  A jedna nepatrná změna, byla převlečená! Na sobě teď měla narvanou jakousi bílou rouru, prostě roura jako jsou v podzemí a proudí jimi voda. Těžko se tomu dalo říkat oblečení, studovala Egypt po všech stránkách ještě před odjezdem, a tak věděla, že oblečení, které na sobě má na sobě, je typické pro egyptské ženy a byla velmi ráda, že látka nebyla průsvitná, protože pod ní nic nebylo, jak bohužel cítila. Měla také učesané vlasy a věděla, že kdyby se podívala do zrcadla, měla by kolem očí namalované ladné linky. Egypťané si na tyto věci potrpěli, to už pochopila od Chafulumsy.
Postavila se a s potěšením zjistila, že má na nohou vcelku pohodlné sandály. Pozorně si prohlídla místnost.
Přímo uprostřed místnosti bylo malé ohniště, ve kterém byl jen ještě neuklizený popel. Vedle lůžka postávala malá skříňka a na druhé straně místnosti spatřila další lůžko a skříň. Možná pokoj pro hosty, ušklíbla se.  
Pozorněji se zadívala na postel naproti. Něco se na ní hýbalo a bručelo! Potichu se připlížila k posteli, i když oděv jí to moc neusnadňoval. Kdyby jen maličko víc roztáhla nohy, šaty by se nejspíš roztrhly. Malá nevýhoda, když nebrala v úvahu fakt, že šaty nesnáší. Přestože se snažila jít jako myška, nezapomněla v půli cesty zakopnout o odložený džbán s vodou. Zastavila se u něj a poválela sliny v puse. Měla hroznou žízeň a sucho v puse, nepamatovala si ani, kdy pila naposled. Lačně popadla těžký džbán a klopila ho do sebe, div se nezakuckala. Cítila, jak jí chladné pramínky čiré vody stékají do výstřihu, ale nazajímalo jí to. Vypila snad polovinu, než vodu odložila, otřea si oblast rtů a konečně došla ke stvoření, které se válelo ve stejné místnosti.
Když se dostala blíž, začala už rozeznávat obrys něčího těla, a když se přiblížila ještě víc, oddychla si. Byl to je Chafulumsa, jen Chafulumsa.
 Od pasu dolů měl na sobě suknici a nahoru...prostě nic. Byl celý popálený od slunce. Na pažích mu vyskákaly škaredé vyrážky a strupy. Pod obličejem červeným jako rajče a kolem očí zaznamenala tenké, černé linky, které jakoby měly lidské oči odvrátit od zbytku těla.
Spokojeně si chrápal a nevnímal svět kolem sebe. Teď jí až došlo, že i ona nejspíš vypadá stejně zřízeně. Sakra, povzdychla si v duchu, když se sama podívala na jednu z paží zdobenou tenkým náramkem.
Drkla do Ka a on se jen se zasténáním otočil na druhou stranu. Nic se nezměnilo. Když to nejde po dobrém, tak po zlém, jako doma. Zapřela se do jeho zad, zapojila všechny své síly, kterých nikdy moc neměla, a vůbec jí v tu chvíli bolest svalů nezajímala a strčila do něj s takovým účinkem, že se svalil na zem, až to zadunělo.
„Co to, prosím tě, děláš?" rozčiloval se s nahněvanýma očima, které ještě mžouraly do ostrého světla. Vůbec si nevšiml žádné změny.
„Ty pitomče," zanadávala a protočila panenky. „Copak jsi úplně slepý? Rozhlídni se panebože!" doporučila mu a Chafulumsa se od ní s brbláním odvrátil. Jeho oči prozkoumávaly okolí snad celou minutu a zastavily se na ní. Najednou se rozesmál.
„Co je k smíchu?" ptala se nevrle a měla dost k výbuchu. Její obočí se stáhlo a zaujala nahněvaný postoj, až pro Ka vypadala velice, velice směšně.
„Jen že vypadáš, jako by se ti rozlil ruměnec po celé tváři," smál se, až mu slzy tryskaly z očí a ukazoval směrem k ní. Jak se v takové situaci dokázal smát?
„Ty nevypadáš o nic líp, ty Rajče!" titulovala ho a Ka se přestal smát a zkoumavě se na ni zahleděl s nečitelným výrazem v očích. Opravdu, jeho tvář měla odstín, který značil, že to s opalováním rozhodně přehnal.
„Rajče?" vypadlo z něj tázavě a lehce nadzvedl pravé obočí. Vždy zdvihl jenom to pravé.
Odbyla ho mávnutím ruky. To nech být. Teď ji zaujalo něco jiného.
„Tak vidím, že jste se již probrali," přišlo z temnoty.